Koho brexit zabolí nejvíc? Statistici znají odpověď

V září loňského roku poslaly automobilky sdružené v Evropské asociaci výrobců automobilů výzvu do Bruselu i Londýna. Do předpokládaného brexitu zbýval měsíc a kapitáni evropských automobilek s hrůzou pozorovali, jak se blíží pád s útesu jménem tvrdý brexit.

Ten nyní nehrozí. 31. ledna se formálně nezmění vůbec nic – zboží bude pořád plynout přes kanál La Manche bez překážek, ale také se spustí odpočet pro vyjednavače, kteří dostanou šibeničních 11 měsíců na vyjednání dohody o obchodu mezi EU a jejím bývalým členem. Tvrdý brexit tak může udeřit s první sekundou roku 2021, protože dojednat takovou smlouvu trvá obvykle roky.

Že se do předních řad boje za spořádaný brexit postavily zrovna automobilky, nepřekvapí. Ze statistik vzájemného obchodu vyplývá, že dovoz automobilů či jejich dílů tvoří značnou část kontinentálního vývozu do Velké Británie.

Vzhledem k faktu, že automobilový průmysl tvoří zhruba desetinu HDP Česka a na exportu se podílí více než pětinou, byl by v případě tvrdého brexitu první na ráně. Podle údajů za rok 2018 (údaje za celý rok 2019 ještě nejsou k dispozici) se vývoz aut, motorů a dílů k nim podílel na českém exportu do Británie ze 27 procent. Čeští autoexportéři udali na tamním trhu zboží za více než 55 miliard korun.

„Zavedení celních tarifů a dalších regulací, například odlišného přístupu k homologacím vozidel, povede k roztříštěnosti a celkovému oslabení evropského trhu ve světové konkurenci, což bude mít dopad jak na zpomalení růstu HDP, ale ve svém důsledku především na koncové zákazníky v podobě dražších vozidel,“ varoval již dříve Bohdan Wojnar, člen představenstva Škoda Auto a zároveň prezident českého Sdružení automobilového průmyslu.

V případě tvrdého brexitu by podniky čelily nejen formálním problémům typu celní kontroly a průtahů na hranicích, ale především by vláda v Londýně zatížila jejich zboží clem – buď by se začalo obchodovat podle pravidel WTO, nebo podle celního věstníku připraveného britskou vládou pro případ tvrdého brexitu.

Ani jeden ze scénářů by české (a evropské) vývozce nepotěšil, protože základní sazba, kterou by Londýn na dovážené zboží uvalil, činí 10 procent, v případě traktorů dokonce 16 procent. V praxi by to znamenalo, že pokud by čeští výrobci chtěli při desetinovém clu udržet na britském trhu stejnou cenu, museli by si vlastní zisk o onu desetinu pokrátit.

Čeští autoprůmyslníci však v boji za co nejsvobodnější obchod s Velkou Británií rozhodně nestojí sami. Podle výpočtů agentury Bloomberg by britská cla dopadla na unijní dovoz aut a jejich komponent v hodnotě více než 38 miliard eur. A celkově by podle Bloombergu zatížila britská cla unijní zboží v hodnotě více než 47 miliard eur.

Autoprůmysl se tedy na tomto celním balíčku podílí třemi čtvrtinami, což už je podíl, který za poslání jednoho otevřeného dopisu rozhodně stojí.

Nutno však podotknout, že jednotlivé evropské vlády si výši sázek dobře uvědomují. Z britských statistik zahraničního obchodu vyplývá, že největším partnerem Spojeného království je Německo, jehož firmy vyvezly v roce 2018 na britské ostrovy zboží za více než 42 miliard eur. Na druhém a třetím místě se umístily Nizozemsko a Francie, ovšem se znatelným odstupem.

Rozdíl téměř 14 miliard eur mezi prvním Německem a třetí Francií také napovídá, proč jsou politici v metropoli na Sprévě k myšlence velkorysejší obchodní dohody s Británií více nakloněni než jejich partneři v metropoli na Seině.

Britové však pochopitelně svými cly nechtějí zatížit veškerý dovoz, protože by se v mnoha případech „střelili do nohy“, prodražili by vlastním obyvatelům nákupy, zvýšili inflaci a při troše nešikovnosti zlikvidovali vlastní podniky. V případě německého zboží by se celní bariéra podle Bloombergu týkala zhruba 18 miliard eur, zatímco Nizozemci a Francouzi by každý museli čelit clům na zboží za zhruba tři miliardy eur.

Cla by se podle představ britské vlády měla vyhnout zboží, které si Britové neumějí obstarat sami, či subdodávkám, které se finalizují na britských ostrovech. Hodně citlivou položkou budou například potraviny. Tradiční spory se vedly o rybolov, a to nejen u vyjednávacího stolu v Bruselu, ale také mezi posádkami rybářských lodí. Podle britských představ by měly ryby podražit – sladkovodní méně, mořské až o 24 procent. Oproti tomu třeba metrák čedaru by mohl podražit o 22,1 eura.

To vše platí, pokud se nepodaří prodloužit přechodné období nebo pokud nezačne mezi EU a Velkou Británií platit nová obchodní dohoda. Jenže prodloužení odmítá britský premiér Boris Johnson a vyjednat obchodní dohodu takového rozsahu zase odmítá realita obchodních vyjednavačů. Méně komplexní smlouvu s Kanadou vyjednávala a schvalovala Evropská unie více než deset let.

Při jednáních bude mít víc trumfů v ruce Brusel, protože na obchod se starým kontinentem je navázána necelá polovina britských exportérů, zatímco Británie se na evropském vývozu podílí necelými šesti procenty.