Hlavní obsah

Komentář: Americké volby zatím nevyhrál nikdo, ale prohráli všichni

Daniel Zeman
spolupracovník redakce
Foto: Profimedia.cz

Donald Trump při povolebním vystoupení, kde se prohlásil za vítěze.

Reklama

Jistojistá bude extrémní míra frustrace na straně poražených.

Článek

„Jsme připraveni vyhrát tyto volby, upřímně, tyto volby jsme vyhráli. Děkuji Američanům za úžasnou podporu. Miliony pro nás hlasovaly. Bohužel je tu skupina lidí, kteří se nás snaží o toto vítězství obrat. Ale to se jim nepodaří. Je to podvod na americké veřejnosti. Byli jsme připraveni vyhrát. Popravdě jsme vyhráli. Je to obří podvod. Chceme zákon. Půjdeme k Nejvyššímu soudu, aby zastavili hlasování. Nechceme, aby ve čtyři ráno našli další hlasy.“

Donald Trump ve svém prvním povolebním projevu udělal přesně to, k čemu si dlouhé měsíce dláždil cestu. Ustavičně zpochybňoval regulérnost korespondenčního hlasování, vytvářel atmosféru, v níž mohou demokraté vyhrát pouze podvodem. Nyní se prohlásil za vítěze v situaci, kdy nejsou sečtené všechny hlasy, a zároveň vyjevil své přesvědčení, že jakákoliv čísla od této chvíle už budou zmanipulovaná.

Amerika tak nastoupila cestu, jíž se mnozí obávali, ale vlastně nikoho nepřekvapuje. Už při příchodu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu mnozí komentátoři předvídali, že zdaleka nejsložitější situace pro americký politický systém nastane o čtyři roky později, tedy zda Trump uzná, nebo neuzná případnou volební porážku.

Při pohledu na dosavadní výsledky přitom existuje nemalá šance, že Trump volby vyhraje „poctivě“, bez rétoriky o volebním „fraudu“, bez zastavování sčítání a následných soudních tahanic. Ameriku čeká zdlouhavé dopočítávání hlasů v rozhodujících státech, podle exit pollů v nich přitom má mírný náskok úřadující prezident. Trumpův unáhlený krok tak může do jisté míry nahrát demokratům, kteří i přes případnou celkovou prohru na hlasy a na volitele mohou tvrdit, že vítězství bylo ukradeno podvodem naopak jim.

Nedá se přitom vyloučit ani radikalizace jedné či druhé strany, ale to už se dostáváme příliš do prostředí doomsayerských předpovědí o druhé občanské válce. Jistojistá bude extrémní míra frustrace na straně poražených.

Asi i Donalda Trumpa samotného překvapuje, jakým způsobem se avizované hladké vítězství Joea Bidena rozplynulo jako pára nad hrncem. Jak je možné, že se to zase stalo? Že průzkumy zase selhaly? Velice oblíbeným narativem se v nadcházejících dnech stane teorie o „stydlivém voliči“, který sice volí Trumpa, ale je mu to trapné říct. Víceméně však půjde spíše o pozici, která bude chtít vyvinit zadavatele i média, která průzkumy interpretovala.

Vinných bude ovšem klasicky více faktorů, které v té změti čísel zapadly, respektive médiím nepřišly natolik důležité. Zaprvé – Biden se netěšil natolik významné podpoře mezi hispánskou menšinou jako Hillary Clintonová před čtyřmi lety. To se ostatně potvrdilo na Floridě, kde jsou Latinoameričané velmi silně zastoupeni a ve které nakonec vyhrál právě Trump. Bidenova kampaň byla přitom mnohokrát varována, že by se na ně měla více soustředit, že si je jejich hlasy příliš jistá.

Další nepříjemností pro demokraty je skutečnost, že v předvolební registraci jasně dominovali republikáni, což signalizuje, že je dokázal Donald Trump mnohem více aktivizovat. Biden byl oproti tomu z nouze ctnost, dostatečně mainstreamovým, aby nevyděsil středový elektorát, ale myšlenkově natolik vyprázdněným, že nedokázal nabídnout strhující novou vizi ani přesvědčeným demokratům. Nedosti na tom, že demokratická strana nejspíše nezíská ani většinu v Senátu, do něhož se také volí, takže i případný prezident Biden by měl minimálně na příští dva roky svázané ruce.

Ale tím vším se mohou ve stranických ústředích zabývat, až bude po všem. A to se ještě nějakou dobu nestane.

Jak Biden, tak Trump mají na značkách nachystány stovky právníků v drahých oblecích, kteří jsou připraveni vyrazit na zteč a naúčtovat si miliony dolarů za odpracované hodiny. Oba kandidáti se na tuto eventualitu připravovali snad ještě více než na samotnou kampaň a vítěze bude muset s největší pravděpodobností určit až Nejvyšší soud, jako tomu bylo v roce 2000. Ještě předtím nás čeká množství soudních tahanic na lokálních úrovních, šermování precedenty a zákony a nejspíše i nějaké ty lokální rozbroje a strašlivé internetové bitvy.

Z voleb tak časem nějaký vítěz určitě vzejde, už teď je však jisté, že jinak prohráli všichni. Oproti roku 2016 musíme jen doufat v to, že někdo zase nevytáhne Rusko, protože zrovna tuhle frašku už si podruhé nikdo zopakovat nepřeje…

Reklama

Související témata:

Doporučované