Hlavní obsah

Komentář: Další odhozená figurka. Arenbergera není třeba litovat

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Mediální lynč za jednu drobnou chybu. Tak téhle verzi zjevně neuvěřil ani Andrej Babiš.

Reklama

Nástup Adama Vojtěcha je politicky absurdní, ale věcně může pomoci zvládnout závěr očkovací kampaně i fázi dohasínání epidemie.

Článek

Životnost spolupracovníků Andreje Babiše, kteří se pro něj z nějakého důvodu stanou koulí na noze, se nepočítá v dlouhých časových jednotkách. To víme. Konec ministra zdravotnictví Petra Arenbergera proto není sám o sobě velkým překvapením.

Přesto ale výměna ministra není v tomto případě ani úplná samozřejmost. Babiš s Arenbergerem – mimo jiné popularizátorem medicíny a zakladatelem projektu Stan proti melanomu – počítal jako s vlídnou expertní tváří své předvolební kampaně, která se má zaměřit na onkologickou léčbu a prevenci. Odměnou měla být mnohamiliardová investice do onkologického institutu v areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, do jejíhož čela se měl Arenberger po volbách vrátit.

Tyhle pečlivě připravené předvolební plány dostaly s Arenbergerovým odchodem vážné trhliny. Investice sice vypadá nadějně – dokonce v poslední verzi Národního plánu obnovy nabobtnala ze 7,5 na deset miliard – a její vinohradské umístění už před časem Deníku N potvrdil i sám Babiš, ale Arenbergerova budoucnost je krajně nejistá. A to i v čele nemocnice, protože odcházející ministr zdravotnictví nemá bezpečnostní prověrku, kterou by ředitelé fakultních nemocnic mít měli.

Skutečnost, že Babiš zmíněné plány musel zásadně přehodnotit a hodil ministra své předvolební kampaně přes palubu, svědčí o tom, že doklady, jimiž chtěl Arenberger premiérovi prokázat svou bezúhonnost, nebyly dost silné. Arenberger sice tvrdí, že odchází kvůli mediálnímu tlaku a dopustil se jen jediné „chyby v lejstrech“, ale zjevně o téhle verzi nepřesvědčil ani Babiše.

Na každý pád platí, že na Ministerstvu zdravotnictví se bude během covidové pandemie počtvrté střídat. Adam Vojtěch už obdržel i požehnání z Hradu.

Vojtěchův návrat na ministerstvo je politicky samozřejmě naprosto tragikomická záležitost a všechny vtipy o recyklaci, cirkulační ekonomice, orlojích či rotačním ministrování jsou zcela oprávněné. Stejně jako úvahy o personálním zoufalství Babišova hnutí.

Z pohledu samotného zdravotnictví jde ale při vší bídě o nejlepší z možných zpráv. Úplně nejhorší variantou by bezpochyby bylo vytažení dalšího politicky nezkušeného králíka z klobouku. Vojtěch na ministerstvo trefí a má s jeho chodem bohaté zkušenosti, zdravotnictví rozumí a do současné covidové agendy, která mu za těch pár měsíců, co byl pryč, utekla, se jistě snadno a rychle vpraví.

Drobný problém může nastat v tom, že přijde na trochu jiné ministerstvo, než které opouštěl. Z jeho původních náměstků zbyli už jen legislativec Radek Policar a expertka na úhrady péče Helena Rögnerová. Zbylí lidé, o něž Vojtěch opíral svou první ministerskou kariéru, jsou vesměs pryč – s výjimkou extrémně důležitého šéfa zdravotnických statistiků Ladislava Duška.

Zato přibyla například náměstkyně pro zdravotní péči Martina Vašáková. Toho času vedoucí nové ministerské klinické skupiny společně s dalším Arenbergerovým náměstkem Martinem Havrdou rozpoutala válku proti Mezirezortní skupině pro epidemické situace, jejímž vyústěním bylo vypuzení této expertní skupiny z ministerské půdy.

Vojtěchovou devizou vždy byla schopnost naslouchat špičkovým expertům, moderovat jejich profesní střetávání a jeho výsledek přetavit do politického rozhodnutí – pokud mu do něj tedy zrovna nehodil vidle premiér Babiš. Existuje proto naděje, že s Vojtěchem se komunikace mezi ministerstvem a experty ochotnými nabídnout státu své znalosti dostane do normálnější roviny, než je současná vzájemná nevraživost.

Arenbergerova odchodu není třeba litovat, stal se jen další z řady odhozených figurek, které přestaly být pro Andreje Babiše užitečné. Vojtěchův nástup – jakkoli absurdní a zoufalý se z politického pohledu jeví – může rezortu přinést potřebné uklidnění a větší koncentraci na dokončení očkovací kampaně a ohlídání snad už dohasínající epidemie. Mnohokrát jsme na tomto místě psali, že jde o činnost povýtce politickou. A politickým talentem Vojtěch na rozdíl od všech svých covidových nástupců (a zároveň předchůdců) oplývá. Pokud se mu podaří vnitřně zkonsolidovat expertní zázemí ministerstva, můžeme nakonec cílovou rovinku pandemie zvládnout lépe než se špičkovými lékaři v nejvyšší funkci.

Škoda, že k tomuto poznání musela Andreje Babiše dohnat až totální personální nouze a končí to krokem, který je a bezpochyby ještě chvíli bude bezednou studnicí internetového humoru.

Reklama

Doporučované