Hlavní obsah

Komentář: Jak dlouho se ještě budeme mít dobře

Zdeněk John
zástupce ředitele
Foto: Seznam Zprávy

Ilustrační foto.

Reklama

Makroekonomický pátek: česká ekonomika brzdí, ceny vystřelily nahoru, Německo zpomaluje. Podtrženo, sečteno: nic moc.

Článek

Česká ekonomika brzdí a ceny v obchodech naopak letí nahoru tempem, jaké nepamatujeme posledních osm let.

Makroekonomická čísla, která v pátek publikoval Český statistický úřad, ukazují, že zlaté časy, které prožívají Češi, tu nebudou navěky.

Příčiny ale v obou případech leží jinde. Zatímco nejslabší výsledek české ekonomiky za posledních šest let připisují analytici tomu, co se děje v okolním světě (především v Německu a Číně), za rekordní inflaci si „můžeme“ sami. Raketově rostou mzdy, což mohutně podporuje i vláda, lidé utrácejí (tržby o loňských Vánocích byly nejvyšší v historii) a zdražování se začalo projevovat i tam, kde Češi dlouho nemuseli kontrolovat faktury, protože léta byly prakticky stále stejné – například u elektřiny. Anebo vlastně u všeho, co souvisí s bydlením.

Český HDP rostl loni o 2,4 procenta. Že je toto číslo stále solidní, za to nejvíc mohou utrácející Češi. Řečeno statistiky: ekonomiku táhne spotřeba domácností podporovaná více než solidním růstem mezd.

Páteční čísla

Inflace v Česku

3,6 % (leden 2020) oproti 3,2 % (prosinec 2019)

Růst české ekonomiky

Rok 2019: +2,4 %

Poslední čtvrtletí 2019: +1,7 %

Růst německé ekonomiky

Rok 2019: +0,6 %

Průmysl (závislý na exportu) naopak začal skomírat, z čehož se snadno vyvodí, že ve firmách už připravují na druhé pololetí něco, co také dlouho nepamatujeme – propouštění. Ještě jeden údaj z černého pátečního rána: Německá ekonomika ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku stagnovala.

To nejdůležitější, co se vždy nad každým makroekonomickým hlášením zkoumá, je ale otázka, co bude dál. A z tohoto pohledu je mnohem závažnější pozorovat inflaci utrženou ze řetězu. Shodou okolností také dnes publikovala Česká národní banka zápis z jednání bankovní rady, na kterém sedmička Rusnokových mužů dost nečekaně zdražila firmám i lidem peníze. Bylo to těsné (čtyři jestřábi proti třem holubicím), bylo to dramatické (jednání bankovní rady bylo o hodinu delší a muselo se odkládat i oznámení o zvýšení úrokových sazeb), ale po inflačním hlášení z pátečního rána se především ukazuje, že to bylo potřeba. I za cenu jistého rizika, že dražší peníze ještě víc utlumí firemní provoz.

Brzdit by ale měl především stát – ačkoliv to bude se stále bližšími a bližšími parlamentními volbami v příštím roce obtížné.

Premiér Babiš i jeho vládní kolegové (a to i ti ze sociální demokracie) by měli zabrzdit svou invenci kolem růstu minimální mzdy, zvýšení rodičovského příspěvku, růstu důchodů a dalších bonusů ze zlatých časů.

Nikdo nechce opakovat rok 2009 (připomeňme citátem Babišův novoroční projev: „Za naší vlády se nikdy nebude opakovat děsivá situace z roku 2009, kdy vláda právě v době ekonomického ochlazení zaškrtila veřejné rozpočty, vzala lidem peníze a tím ekonomické problémy ještě umocnila a neúměrně prodloužila.“ Ale mírnit inflační tlaky je namístě.

Reklama

Doporučované