Hlavní obsah

Komentář: Kampaň byla špinavá tak akorát

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Poslední záchvěvy předvolební kampaně, snímek ze stanice metra Anděl v Praze, 7. října.

Reklama

Potvrdilo se, že volební kampaně nejsou optimálním pařeništěm odpovědí na výzvy, kterým státy a lidstvo čelí.

Článek

Komentář si také můžete pustit v audioverzi.

282 dní. Nejdelší volební kampaň v historii končí. Nastupují voliči, aby rozhodli tak, jak rozhodli. Bylo toho dost a oddechnou si všichni.

Volby vyhlásil Miloš Zeman už loni po Vánocích, „aby stranám dopřál dost času na kampaň“.Ve Sbírce zákonů to vyšlo na silvestra a od té doby se stranám počítají peníze, které smí utratit. Limit je 90 milionů, to vychází na 319 tisíc korun na den.

U tak dlouhé a vše prostupující kampaně se ale prakticky nedá ověřit, jestli ty lépe situované partaje finanční fair play dodržely, nebo ne. Prvním poraženým voleb je Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí.

Byla to zároveň první volební kampaň, při které premiér svěřensky vlastní významná celostátní média. To ji ovlivnilo a jen podtrhlo, že spoutat volební soutěž nějakými zákonnými pravidly se v praxi nedá. Zákaz klamavé reklamy se nevztahuje na politiku už dávno. A finanční limit na kampaň, která ve skutečnosti nezačíná ani nekončí, je jen fasáda.

Žádná vláda před volbami nevyužila svých možností tak jako ta Babišova. Movité i nemovité předvolební dárečky se do posledních týdnů koncentrovaly v míře, proti které bylo Paroubkovo pastelkovné trapnou almužnou. Tento přístup se propisoval i do předvolebních potěmkiniád, viz třeba ilegální otevření obchvatu Krnova.

Ví se, že volební kampaně nejsou optimálním pařeništěm pro tříbení odpovědí na výzvy, kterým státy a lidstvo čelí. Ale tentokrát to bylo přece jen trochu moc. Místo poučení z covidového debaklu, místo bydlení a místo zeleného údělu se jely kulturní války. Asi proto, že to politiky i voliče baví, jinak si to nedovedu vysvětlit. Střet zájmů se naopak střetával s nezájmem.

Dominantním příběhem předvolebních dní se stalo bránění českých lidí a malé země uprostřed Evropy před světem, který se údajně zbláznil, protože my přece víme své. Statistici hlásili rekordní koncentrace českých vlajek.

Měla to být, odhadovaly některé předpovědi, nejšpinavější kampaň, jakou pamatujeme. Záleží na tom, jaká měl kdo očekávání – podle mě nebyl výsledek až tak otřesný. Což samozřejmě může znít jako slabá útěcha.

Předvolební agresivita postupem let narůstá sama od sebe, tak jako je rozčilenější celá diskuze ve veřejném a kybernetickém prostoru. Trend se i tentokrát potvrdil, rychloobrátkové podpásovky a vyslovené lži padaly, ale nic extrémně šokujícího se neobjevilo. Očekávatelný provoz podle dostupných informací panoval i na scéně dezinformací, trollů a řetězových mailů.

Po klidu toužící nostalgici ocenili, že ve volebních novinách ani tentokrát nechyběla křížovka a rubrika Vaříme s politiky. Recept na hustý malinový koláč podle Jany Maláčové!

Také jste si nevšimli, že by ANO 2011 mělo svou volební hymnu? Dá se vůbec bez ní vyhrát? Proč zhrdli Adamem Vojtěchem? Slyšeli jste někdy Andreje Babiše zpívat? Samé otázky.

Aktéři a diváci kampaně, kteří absolvovali více než 15 televizních debat, dostanou řád Emila Zátopka.

Dlouho to vypadalo, že cenu za nejsugestivnější živý obraz získají „migranti na chalupách, tohle fakt nechci“, ale nakonec vyhrálo vítězoslavné „necháme peníze v peněženkách lidí“. Protože ještě sugestivnější je požírání „napumpovaných“ peněženek inflací.

Reklama

Doporučované