Hlavní obsah

Komentář: Není začátek léta. Priority už jsou jiné

Pavel Hroboň
lékař, bývalý náměstek ministra zdravotnictví
Foto: vlada.cz

Čas, který jsme měli k dispozici, nebyl využit k dostatečnému posílení hygienických kapacit.

Reklama

Situace je jiná než na jaře a během léta. Namlouvali jsme si, že druhá vlna nepřijde. Nejde ale o to, hledat viníky, ale jasně si říci, co je teď potřeba udělat, píše pro Seznam Zprávy zdravotnický expert Pavel Hroboň.

Článek

Máme za sebou nástup nového ministra zdravotnictví a také mimořádný projev premiéra, ve kterém se přiznal k podcenění koronavirové situace v letních měsících. Vláda tedy konečně začíná jednat. To vidíme kromě jiného i z oznámení o regulaci otevírací doby v pohostinství, z omezení výuky na vysokých a (zřejmě) středních školách a zatím nespecifikovaných dalších opatření.

Hrozí tedy opakování jarního scénáře „vypnutí státu“? Dnešní priority nemohou být stejné jako na začátku léta. Žijeme v situaci s desetinásobně vyšším denním počtem nově detekovaných případů oproti březnu.

Příčina je jasná – na rozdíl od jiných evropských zemí (včetně Švédska obvykle udávaného jako příklad liberálního postupu) česká vláda na začátku léta uvolnila prakticky všechna preventivní opatření. A čas, který jsme měli k dispozici, nebyl využit k dostatečnému navýšení kapacity testování a trasování nakažených. Namísto přípravy a zvykání si na život v „novém normálu“ jsme si jako společnost namlouvali, že druhá vlna epidemie nepřijde.

Není ale účelem tohoto článku pátrat, proč se tak stalo, byť by ta otázka za odpověď stála. Tento text však věnujme jiným otázkám: Co z naší současné situace vyplývá? Co s ní můžeme dělat?

Snížila se oproti jaru smrtnost?

Nejkritičtější otázkou je kapacita zdravotnického systému a očekávaný počet úmrtí. Je pravda, že smrtnost (tedy podíl zemřelých na počtu nakažených) na covid-19 v Česku i jinde ve světě (například v Anglii) v létě oproti jaru významně poklesla.

Má na tom podíl méně nemocných ze starších věkových skupin, pokrok v léčbě těžkých případů, ale také lehčí průběh nemoci u většiny nakažených. Ten má řadu možných vysvětlení. Jako nejpravděpodobnější se jeví dvě.

Prvním je nižší „dávka“ viru při přenosu infekce v letních měsících, která byla dána naším častějším pobytem venku a možná i dalšími klimatickými vlivy. Druhým vysvětlením je oproti jaru častější detekování nakažených bez příznaků, a to (v létě, rozhodně ne dnes!) díky důslednějšímu dohledávání kontaktů a větší dostupnosti testování. Jinými slovy počet úmrtí jsme na jaře vztahovali k nižšímu počtu nakažených než v létě.

Ať už platí jedno nebo druhé, rozhodně nám ani jedna z hypotéz nezaručuje, že teď a v dalším průběhu podzimu bude podíl těžkých případů proti jaru trvale nižší.

Je zjevné, že v průběhu příštích dvou až tří týdnů nás čeká další nárůst počtu nakažených, který už ale nebudeme schopni spolehlivě detekovat kvůli omezené kapacitě testování. Hygienická služba v řadě regionů není schopna včas informovat kontakty nakažených. Postupně roste i dosud poměrně nízký počet hospitalizovaných a pacientů v těžkém stavu.

Co můžeme udělat?

Společnost včetně části lékařů a vědců se zdá být ve svých názorech výrazně rozpolcenější než na jaře. Padají návrhy sahající od zastavení testování až po nové „zavření státu“. Na rozdíl od extrémních názorů jsem přesvědčen, že je třeba jednat rychle, ale s rozmyslem. Pro příští dny se nabízejí následující priority:

Otevřeně komunikovat a požádat občany o pomoc v informování kontaktů nakažených. Vláda by měla okamžitě požádat občany, kteří mají pozitivní výsledek testu, aby nečekali, až jim zavolá hygienická služba, ale sami telefonicky uvědomili své významné kontakty, zaměstnavatele, a pokud je to potřeba, tak i praktického lékaře. Není to těžké a existují návody, jak to udělat, například zde.

Podobný návod by měl být k dispozici i pro ty, kdo mají příznaky nemoci. Paralelně s tím může vláda dělat to, co měla dělat už v létě, tedy zadat vybudování profesionálního call centra, které posílí kapacity hygienických stanic.

Zlepšit dostupnost testování. Prakticky okamžitě je možno určit, které skupiny je třeba testovat přednostně, a tím jim zkrátit dobu čekání. Epidemiologicky méně rizikové skupiny, jako jsou končící karantény a dobrovolná testování, nemusejí mít stejnou prioritu jako lidé s příznaky onemocnění.

Navýšena může být i kapacita testování jednak případným zapojením akademické sféry, jednak vyšším využitím kapacit velkých soukromých laboratoří. Například Spadia, která je jen jednou z pěti největších, v posledním týdnu dělala skoro 20 procent všech testů.

Podpořit přípravu nemocnic na zvýšené množství pacientů. Informační systém sledující volná místa pro pacienty s covid-19 byl sice spuštěn, podle zpráv z nemocnic se ale nezdá být dostatečně přesný a dostupný. Přitom je zcela nutné znát data a očekávaný vývoj situace, aby byla rezervována dostatečná kapacita pro těžké případy nakažených, ale pokud to není zcela nutné, současně nebyl omezen přístup ke zdravotní péči ostatním potřebným, jak se stalo na jaře. Určitě je třeba mít přehled na celostátní úrovni, ale nejvhodnější koordinace mezi jednotlivými nemocnicemi je na úrovni regionální.

Zavést efektivní koordinaci a řízení činnosti státu. Na jaře nebyly dostatečně využity standardní mechanismy činnosti státu v době ohrožení, jako je ústřední krizový štáb nebo ústřední epidemiologická komise. Klíčová je koordinace všech potřebných složek státní správy. Není možné spoléhat na to, že o většinu potřebných kroků se postará samotné Ministerstvo zdravotnictví. Není to v jeho silách, ať už se nachází pod jakýmkoli vedením.

Dále se nabízí se otázka, zda v této mimořádné době nenásledovat příkladu jiných evropských zemí a nenajmout na klíčové role profesionální manažery mimo vládu. Vláda má vládnout a nést politickou odpovědnost, ale na řešení složitých projektů si může najmout lidi, kteří to umí.

Co bychom dělat neměli

Na rozdíl od konce srpna se dnes už nezdá, že by vláda situaci podceňovala. Naopak. Může proto hrozit opakování plošných opatření typu zavření základních či mateřských škol, případně obchodů a služeb, s dalekosáhlými a dlouhodobými dopady na život společnosti a ekonomiku.

Velmi omezený přínos zavření škol (po zavedení roušek na vyšších stupních) ukazuje například studie Centra pro modelování biologických a sociálních procesů. Dopady plošného zavření ekonomiky, které by se z okolních zemí týkalo jen České republiky, by byly mnohem závažnější než důsledky jara, které se ještě ani zdaleka plně neprojevily.

Přiměřeně rázná opatření, která dokážou zamezit opakovanému „zavření státu“, už měla být přijata. Musí ale být důsledně promyšlená a připravená, aby nenapáchala více škody než užitku. Nepotřebujeme ze strany vlády další překvapení, ale předvídatelnost – v jakém pořadí budou jednotlivé činnosti omezovány a později naopak uvolňovány v závislosti na místní, regionální a celostátní epidemiologické situaci.

Reklama

Související témata:

Doporučované