Hlavní obsah

Komentář: Nové tváře nás nespasí. Ve shnilém sudu shnijí i zdravá jablka

Pavol Frič
sociolog
Foto: ČTK, ČTK

Laciný antipopulistický alarmismus ještě nikomu volby nevyhrál.

Reklama

Pokud opoziční síly uspějí, ale nenabídnou řešení palčivých problémů společnosti, bude to jen pozvánka k moci pro extremisty.

Článek

V kouřové cloně koronavirových hrátek na naší politické scéně, kterými se část společnosti baví a část je z nich na nervy, se ztrácejí důležité zprávy o (možném) zlomu ve vývoji politického dění. Už nějaký čas se jen zřídka objevují novinky a komentáře o dvou iniciativách, které teoreticky mohou znamenat hrozbu pro pokračování dominance premiérského hnutí ANO. Nemáme příliš mnoho čerstvých zpráv o postupném zrodu nového hnutí Mikuláše Mináře, informace o pokračující integraci opozičních stran se po skončení regionálních voleb objevují jen sporadicky. A ještě méně víme o tom, jak se vyvíjí vztah mezi těmito dvěma iniciativami.

Bude jejich paralelní existence znamenat tříštění sil, jak varovali představitelé opozičních stran, anebo se každé z nich podaří oslovovat jiný typ voliče, jak avizoval Mikuláš Minář? Bude opozice celkově oslabovat, anebo sílit? Zatím to vypadá nadějně v tom smyslu, že oslabuje Andrej Babiš, který si mnoho svých starostí způsobil sám. Ale jak chtějí k pádu technokratického populisty přispět opoziční strany a Minářovo nové hnutí?

Zatím to není žádná sláva. Opoziční strany mají v nabídce vzájemnou integraci a pokračující kritiku současné vlády, hlavně pak Babiše. Vlastně ale nabízejí jen samy sebe, žádnou vizi, jen kouzla osobností a ryzí charaktery svých lídrů. Populistického Babiše a jeho poslušnou stranickou gardu mají nahradit charakterní demokraté, kteří slibují, že zachrání demokracii před populistickou zkázou.

A zcela nepřekvapivě i Mikuláš Minář jako alternativu k Babišovu ANO vážně nabízí, že k sobě naláká důvěryhodné a úspěšné osobnosti. Asi se vzhlédl v Igoru Matovičovi, který totéž provedl na Slovensku. Bohužel výsledek je tristní.

Ale nemusíme chodit ani na Slovensko. U nás k sobě už dávno před Matovičem lákal a nalákal schopné a úspěšné osobnosti Andrej Babiš. Jak to dopadlo, víme. Námitka, že osobnost Mikuláše Mináře je zárukou, že z něj se populista nikdy stát nemůže, neobstojí. Vzpomeňme na jednoho kdysi mladého liberála z Maďarska, jemuž se dnes připisuje hlavní zásluha na podkopávání liberální demokracie v celém regionu střední Evropy.

Bohužel v nabídce nových iniciativ na české politické scéně chybí vize, jak řešit principiální problémy společnosti. Jedním je politická korupce, jež rozkládá liberální demokracii zevnitř. Druhým pak hrozba modernizace ekonomiky cestou, která odsune půlku společnosti do bezvýznamnosti.

Korupce vesele probublává z nižších pater politiky do vyšších, ale opoziční politici o způsobu řešení tohoto problému moc nemluví. A o modernizaci už přestali mluvit úplně. Baví sebe i část veřejnosti laciným antipopulistickým alarmismem.

Ten ale zatím nikomu volby nevyhrál. Důležité bude, jak Minář přesvědčí voliče ANO, na které se chce údajně orientovat, že je sám lepší zárukou účinného boje proti korupci v politice než Babiš. Ten dokázal svým voličům vtlouct do hlavy, že je dost bohatý na to, aby se nenechal zkorumpovat. Jak chce tyto lidi Minář přilákat do tábora kosmopolitních antipopulistů, kteří se s nadšením vrhají do šancí, jež jim skýtá globální ekonomika? Jak je chce přesvědčit o tom, že modernizace společnosti nebude přát jen těm mladším a vzdělanějším, kteří se ve virtuálním světě cítí jako ryby ve vodě, ale také „obyčejným lidem“ ukotveným ve venkovských lokálních komunitách? Jak chce řešit problém rozdělené společnosti? Nevíme.

A jak opoziční strany přesvědčí svoje potenciální voliče, že tentokrát už problém korupce zvládnou lépe? Představme si scénář, že opozice včetně Minářova nového hnutí v příštích parlamentních volbách Babiše skutečně porazí. Co bude pak? Do vysokých pozic se nahrnou nové tváře. Jak chce Minář i lídři současných opozičních stran zabránit tomu, aby se korupční či klientelistické excesy a skandály do nejvyšší politiky obratem nevrátily?

Teď všichni společně bojují proti populismu a autoritářství a tím získávají sympatie. Ale když nad populismem zvítězí, jak dlouho bude trvat, než se v očích veřejnosti stanou ještě horšími než populisté? Budou nově zvolené osobnosti samy o sobě schopny zabránit tomu, aby se kmotři, velrybáři a všelijací šibalové znovu neusadili v jejich řadách? Budou dostatečnou zárukou toho, že korupce nebude z pozadí znovu vládnout české politice? Nebudou. Protože vyhazováním shnilých jablek z politického sudu se korupce porazit nedá. Ve shnilém sudu i zdravá jablka shnijí.

Degradaci demokracie nelze zabránit jen zvolením nových tváří, pokud tyto nemají jasnou představu o institucionálních inovacích, mechanismech a pravidlech, jejichž zavedením zruší systémovou korupci v politickém zákulisí. Spoléhat na výsledky dosavadních pokusů protikorupčních iniciativ v tomto směru je velmi naivní. Babiš nám ukázal, jak lehce si s nimi šikovný populista dokáže poradit, a ještě se přitom tvářit jako úspěšný protikorupční bijec.

Jestli příští volby vyhraje současná opozice a pak selže, co se stane? Bude se celý cyklus výměny populistů a antipopulistů hned po dalších volbách opakovat?

Nakonec se může zdát, že je úplně jedno, jestli nové iniciativy volební šance opozice posílí, anebo oslabí – stejně se nic nezmění. Ale tak tomu není. Pokud opozice vyhraje a nepřinese řešení palčivých problémů, velmi pravděpodobně nastane scénář, v němž moc ve státě nakonec nepřevezmou populisté, ale extremisté. Takže je nejvyšší čas, aby opoziční strany i Minář přišli s novou vizí pro českou společnost. Protože SPD a Trikolóra už netrpělivě čekají na možnost realizovat tu svoji.

Reklama

Doporučované