Komentář: Očkování je společný zájem. S kritikou vlády nevystačíme

Rozhodnutí premiéra převzít do své gesce rozjezd zpožděné vakcinace proti covidu-19 vyvolalo mezi některými lidmi paniku. Leckdo z mých známých dokonce řeší, jak svou rodinu nechat raději očkovat v jiné zemi. Vlny pochybností o důsledcích premiérova kroku proběhly i sociálními sítěmi.

Nedůvěra je logický důsledek dvou komponent třaskavé směsi vládnutí Andreje Babiše. První jsou špatné výsledky v prevenci a obraně před pandemií. Navíc obalené do nabubřelé sebechvály. Druhou jsou zcela zřejmé politické motivy převzetí agendy, od nějž si premiér slibuje pozitivní předvolební body.

Obavy vyvolává mizerný způsob jeho monopolizovaného rozhodování a obrovské množství závažných a drahých chyb domácích i mezinárodních. Na optimismu nepřidá ani pravidelné nadřazování PR cílů nad racionálními a fakty podloženými, byť nepopulárními kroky.

Manažerských neúspěchů i komunikačních manipulací jsme za poslední dobu viděli dost na to, aby byl vstup premiéra do vakcinace podnětem k hledání nástrojů k ochraně zásadního, ozdravného a komplikovaného manévru před dalšími kiksy. Zvládneme celý proces vlastní kapacitou a s žádoucími výsledky? Nebylo by vhodnější požádat o pomoc některé státy, jejichž infrastruktura i rozhodovací mechanismy prokázaly vyšší míru konzistence příprav a výkonnosti? Jde totiž opravdu o mnoho.

Manažerským problémem Andreje Babiše je k uzoufání nekvalifikované autoritativní rozhodování nekorigované zpětnou vazbou nebo včasnou kritikou. Připomeňme si diletantskou „spolupráci“ s tureckým prezidentem na vpádu Turecka do Sýrie, uhýbání před odpovědností a její popírání ve vztahu k naší i unijní regulaci konfliktu zájmů, kiksy a proměny pozic v souvislosti s elektrárnou Dukovany, unijním klimatickým balíčkem, úspornými rozpočtovými snahami severských zemí EU, nebo nakonec bezprecedentně rozložený státní rozpočet pro příští rok, od nějž dávají ruce pryč i dosud loajální odborníci.

Monopolizace rozhodování, neochota přijmout zpětnou kritickou vazbu, otevírání prostoru pro vliv PR skupiny premiéra, to jsou učebnicové příklady postupů, jimiž si lze úspěšně zadělat na malér.

Výsledkem dominance rozhodování premiéra ovšem je, že nikdo ve státní správě již není ochoten rozhodnout na svou vlastní odpovědnost. Všichni čekají, co premiér. Odečítají mu z úst nebo mu servilně slouží i na úkor racionality rozhodnutí. Korekce žádná. Připomeňme ministra průmyslu a dopravy a jeho zcela chybný návrh legislativy smluvního a finančního zajištění Dukovan. Připomeňme eskapádu okolo dálničních známek. Připomeňme dehonestující premiérovo komandování submisivního exministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Připomeňme odpadající členy expertních skupin spolupracujících na boji s pandemií.

Smyslem přehledu premiérových manažerských kiksů není psychohygienický povzdech nad tím, kam jsme propadli. Smyslem je upozornit na nutnost, na absolutní nezbytnost zavedení kritické zpětné vazby do procesu rozhodování o vakcinaci, a to výhradně v zájmu jejího úspěšného průběhu a výsledků.

Prohrát důsledkem očekávatelných premiérových chyb si v této agendě nemůžeme dovolit. Na správném postupu a dobrých výsledcích závisí mnoho životů, závisí na nich návrat k normálnímu životu společnosti i ekonomiky, udržení svobody pohybu v Evropě, udržení kvality života občanů i celkové naděje na překonání čínského virového prokletí.

Budeme-li jmenovat existující možnosti zpětné vazby vůči plánování, přípravě a průběhu vakcinace, nemůžeme vymýšlet kolo. Musíme použít nástroje, které máme k dispozici již nyní. Odkud tedy může užitečná zpětná vazba přijít?

Vláda je – z hlediska zpětné kritické vazby – mimo hru. Vstupem premiéra do agendy je vláda prakticky vyřazena. Nechme stranou, jak premiér vládu řídí a co si ministři od něj nechají líbit. Klíčovým parametrem je, jak se vláda zachovala v otázce zřetelného a Evropskou komisí potvrzeného konfliktu zájmů Andreje Babiše. Je známá tendence premiéra vyhazovat lidi, kteří dávají váhu právním názorům v jeho neprospěch, jasným příkladem byl případ našeho velvyslance v EU. Vláda premiérovi v principiálních ani strategických věcech nikdy neoponovala. V případě střetu zájmů jde o hrubé porušení zákona, které vláda poslušně akceptuje. Že by ministři dokázali premiérovi čelit a korigovat jej v jiných věcech, je nepravděpodobné, a to i v případě koaliční ČSSD nebo komunistů.

Základními partnery v procesu vakcinace jsou kraje, jejich vedení a (samo)správa. Rovnost a shoda pravidel v postupu vakcinace musí platit pro všechny regiony bez ohledu na míru urbanizace, hustotu a charakter zdravotnických zařízení, pečovatelských a dalších sociálních služeb. A toto je bytostný zájem krajů. Pokud nebude precizní plán a jasně definovaný proces vakcinace, odnesou to kraje, protože jejich je odpovědnost za lidi. Vláda odpovídá jen za systém.

Datový monitoring procesu a jeho kontrola analýzou zpracovaných dat budou základem zpětné vazby k procesu vakcinace. A není to nesmyslné „papírování“, ale součást racionálního řízení procesu a korekcí v případě chyb. Nevím, kdo bude data shromažďovat, zda ÚZIS nebo zdravotní pojišťovny, případně Ministerstvo zdravotnictví. Neměl by se však opakovat stav, kdy se data zadržovala a zveřejňovala se zpožděním. Zpětná vazba musí být nejen časově aktuální, ale průběžná.

Otázka souladu s plánem postupu vakcinace v jednotlivých skupinách je nejen otázkou spravedlnosti, ale rovněž klíčovým parametrem pro zdravotní pojišťovny, kterým platíme pojištění a chceme za ně dostávat odpovídající zdravotní péči. Racionalita je i v podpoře vakcinace u exponovaných skupin a komunikaci společného zájmu na vakcinaci vůči všem pojištěncům včetně těch, kteří vakcinaci kvůli dezinformacím odmítají. Je čas, aby také pojišťovny převzaly svůj díl odpovědnosti.

Pokud bude ještě prodlužován nouzový stav, musí být například systém distribuce nutných doplňků pro vakcinaci i pod kontrolou krizového štábu. Krizový štáb je prostorem, kde se protínají exekutivní a parlamentní perspektivy a kumuluje se veřejná kontrola. Měl by být hlavní protiváhou vlády i premiéra.

Zdravotnický výbor Sněmovny tradičně patří k nejvíce kompetentním, jakkoli se v průběhu pandemie veřejně příliš neprojevoval. Totéž lze říci i o lékařích v Senátu, z nichž někteří se bohužel zapojili spíše do dezinformací a matení veřejnosti. Zdravotnický výbor Sněmovny by měl být v celém procesu efektivním a nekompromisním nástrojem celé Sněmovny pro kontrolu vlády a exekutivních orgánů při vakcinaci. A to včetně vládních poslanců.

Do sítě veřejné kontroly samozřejmě spadají lékařské a zdravotnické zájmové a profesní organizace, neziskovky, kterých je v sektoru zdravotnických agend mnoho, média i mnozí další z oblastí sociálních a zdravotních služeb. Zejména m=diím bude připadat důležitá role ve sledování mezinárodních srovnání, při identifikaci neregulérností a dezinformací.

Řekněme si závěrem zcela otevřeně, že navzdory vážným pochybnostem potřebujeme průběh vakcinace zvládnout dobře i se všemi riziky, která dnes představuje premiér a jím ovládaná vláda a vládní většina v Poslanecké sněmovně.

Nemáme jinou možnost než pracovat s exekutivou, kterou máme, protože jsme si ji sami zvolili. Je čas si uvědomit, že vakcinace znamená nutnost velkého posunu akcentu od osobního zájmu k zájmu veřejnému a obecnému. Od slova já ke slovu my, a to jak z hlediska hodnocení a perspektivy, tak z hlediska praktického jednání.

Jak ukazují výzkumy, nemáme zatím v otázce očkování tolik potřebný společenský konsenzus. K necelé polovině spoluobčanů vstřícných k vakcinaci potřebujeme přidat ještě alespoň pětinu, abychom dosáhli žádoucí hladiny 70procentní proočkovanosti. Neopakujme chyby v prohlubování polarizace společnosti, ať s vakcínou nedopadneme jako s protiraketovým radarem v Brdech.

Opakovat tytéž chyby si nemůžeme dovolit, jakkoli by je naši nepřátelé rádi viděli. Nevystačíme v celé věci jen s kritikou vlády. Potřebujeme ji kontrolou a tlakem přivést k maximálnímu výkonu ve veřejném zájmu. Protože v případě očkování je to náš společný, ba jediný zájem.