Článek
Když ODS se svými partnery představovala heslo „Jdeme do toho spolu“ pro sněmovní volby 2021, vypadalo to na idylku. Místo tlustých programů, které voliči stejně moc nečtou, představila jednoduše – jak to dnešní doba žádá – své klíčové cíle jen na dvou stránkách: 10 ideových východisek, 17 konkrétních slibů.
Zároveň si už delší dobu nelze nevšimnout, že mezi lídry ODS Petrem Fialou, lidovců Marianem Jurečkou a TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou to velmi dobře funguje a ti tři si docela rozumějí. Což není v politice úplná samozřejmost, zato je to jedna z podmínek úspěchu. A kdo by řekl, že k vzájemnému pochopení dojdou zrovna univerzitní profesor se sedlákem a dobrovolnicí, jež pomáhala opuštěným dětem v chudých zemích.
Potud všechno vypadá růžově, nebo spíš fialově. Jenže už o dvě patra níž v ODS se ukazuje, že pro Fialův projekt nejsou všichni zase tak moc nadšení. Není to kvůli lidovcům. Ty občanští demokraté znají jako málokoho a mají s nimi společné opravdu nezapomenutelné zkušenosti. Byli spolu ve třech vládách, z toho dvě padly před koncem funkčního období (Klausova v roce 1998 a Topolánkova v roce 2009).
Potíž je jinde. Především pár hrdých modrých nostalgiků odmítá vidět dnešní realitu a pořád chápe svou ODS jako silnou, sebevědomou stranu, která přece nikdy nepotřebovala chodit do voleb s kýmkoli v koalici a nikdy by se k tomu neměla snižovat.
Tou největší komplikací je svazek s TOP 09. Pro nezanedbatelnou část občanských demokratů je nepochopitelné, že byla do koalice přizvána.
Třeba u aktuální změny daní obě strany vystupují nikoli jako partneři, ale jako hlavní rivalové. Zatímco ODS pokládá výrazné snížení daní pro zaměstnance za svůj velký úspěch, šéf poslaneckého klubu TOP 09 a exministr financí Miroslav Kalousek to označuje za „rozpočtový zločin“.
A pak jsou tu vzájemná nepochopení z minulosti. Nejen v ODS, ale i u lidovců se dnes někteří členové ptají: Proč máme pomáhat se záchranou někoho, kdo nás ještě před pár lety mistroval, moralizoval, poučoval a bral nám voliče? TOP 09 se tehdy posmívala lidovcům, že jsou to socialisté chodící do kostela. A občanské demokraty zase kárala, že je řídí kmotři.
Místopředseda ODS a vrchní vyjednavač Zbyněk Stanjura na tyhle výtky opakovaně odpovídá, že je nutné zapomenout na staré křivdy a že i ta „topácká“ čtyři procenta mohou být ve střetu s Babišem a Piráty nakonec veledůležitá. A že jde hlavně o Prahu, kde má TOP 09 přece jen pořád hodně voličů.
Jenže zrovna v pražské ODS se aktuálně rodí největší odpor ke spojenectví s TOP 09. Podle dohody stranických šéfů náleží místo lídra společné sněmovní kandidátky v metropoli TOP 09, bude jím tedy Markéta Pekarová Adamová.
A to je něco, co občanské demokraty v Praze drásá. Strany tu stojí proti sobě na magistrátu: ODS je v opozici, TOP 09 sedí v městské radě v koalici s Piráty.
Pražská ODS kvůli tomu dokonce tlačí na TOP 09: Necháme vám lídra sněmovní kandidátky, ale vy na oplátku shoďte pirátského primátora Zdeňka Hřiba! Konečně si vyberte a ukažte se – buď s námi, nebo s Piráty!
Jenže i kdyby měli pražští občanští demokraté tisíckrát pravdu, že se Hřib víc než městu věnuje pečlivému budování svého obrazu, převrat na magistrátu v Praze nikdo moc nepochopí ani neocení. Možná ani voliči ODS.
Pokud na něčem může společné úsilí konzervativní trojky o změnu poměrů v zemi zkrachovat, tak přesně na podobných detailech. Přitom ODS, KDU-ČSL i TOP 09 mají tu těžší část spolupráce ještě před sebou – když to všechno vyjde, budou možná společně vládnout. A chtějí-li skutečně odstavit od moci hnutí ANO, tak to nepůjde bez spolupráce s Piráty.
A dost možná se modří v té vládě potkají i s nenáviděným Hřibem, jehož to v Praze skutečně zas až tak moc nebaví a možná by se raději viděl třeba jako příští ministr zahraničí.
