Článek
Přímá volba starostů a primátorů. Muže nebo ženu na radnici by vybírali rovnou voliči. O tom, kdo ze zastupitelů město povede, by se nekonala koaliční vyjednávání – někdy mohutná a úmorná, jindy stručná jako lusknutí prstem, protože už to bylo upečené předem.
Stejně tak by nebylo možné, aby starostou byl někdo jiný než kandidát z vítězné strany. Ta by nemohla být vyšachovaná ostatními a skončit v opozici.
A také by nešlo starostu po nějaké době jen tak odvolat podle toho, jak se přesype hlasovací většina v zastupitelstvu, což se teď děje naprosto běžně. Letos například v Praze 4 a 5, městských částech, které mají dohromady přes 200 tisíc obyvatel.
Přímá volba starostů může vypadat rozumně, ba svůdně. A také ji podporují prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš. To stojí za obezřetnou pozornost.
Na Zemanově prezidentství jsou vidět hypertrofované účinky přímé volby. Násobené tím, že prezident není z výkonu své funkce odpovědný, takže na něj „nikdo nemůže“ (a většina politiků to stejně vzdala a bez reptání se primusovi na Hradě přizpůsobila).
Babišovi zase přímá volba zapadá do „filozofie“ výkonnosti. Demokracii by rád „vytunil“ tak, aby politici „neztráceli čas“ a místo toho „pracovali“. Demokratickou kulturu by nahradila firemní kultura. Šup, tlačí nás čas, konec porady.
Znázorněním takových představ byly loňské volební plakáty „město to a to řešíme přímo a hned“, na kterých se usmívali pouze Andrej Babiš a příslušný kandidát ANO. Detaily jako zastupitelstvo, které taky něco musí schválit nebo zamítnout? Podružné. Stačí přece šéf a mobil.
Zeman a Babiš jsou sami ztělesněním přímé volby. I Babiš, ANO je přeci stranou jednoho muže. „Volit Babiše“, se říká běžně. Kdežto „volit Fialu“ nebo „volit Bartoše“, natož „volit Hamáčka“, to zní nepatřičně. Nesmyslně.
Přímá volba není sama o sobě nic úžasného, ani zavrženíhodného. Není ani dobrá, ani špatná. V přímé volbě byli zvoleni Donald Trump i Zuzana Čaputová. Jair Bolsonaro i Alexander van der Bellen. Mohou v ní uspět velmi vyhraněné i konsensuální osobnosti, divoce mobilizující i holubičí kandidáti. Těžcí populisté i do morku kostí liberální demokraté.
A taky, a tady už volební dichotomie fungovat přestává, v přímé volbě mohou rozhodně vyhrávat baviči jako Volodymyr Zelenskyj, ale jen velmi těžko suchaři.
Když se vrátíme k přímé volbě starostů (návrh poslanců SPD na změnu ústavy je ve Sněmovně zaparkovaný ve druhém čtení), je ideální kandidát momentálně jasný. Bavič. Jmenuje se Pavel Novotný, je starostou Prahy-Řeporyjí. A kdyby byly přímé volby primátora Prahy zítra, má vystaráno. Práce s veřejností a médii: za jedna.
Tím nemá být řečeno, že Novotný na řeporyjské radnici nedělá nic jiného, rozhodně dělá, můžete si o tom myslet cokoli. Ale nejsilnější je ve způsobu, jak zaujmout. Jak lehce, jak nevypočitatelně. Slavný PR stroj Andreje Babiše v porovnání s ním supí jak parní lokomotiva.
Kdyby se Pavel Novotný rozhodl změnit politické působiště, bude pro něj přímá volba požehnáním. Stejně jako pro kandidáty jeho alespoň přibližného typu (Novotný je zatím originál).
V tom spočívá riziko přímé volby v 21. století. Dovední „baviči“ mají větší možnosti než kdy před tím a naprosto není jasné, čeho se od nich můžeme ve funkci nadít. Tedy, pokud nám jde v politice o víc než o zábavu.
Je to hra s ohněm – vždyť i ten Trump je kromě jiného protřelý televizní showman, zocelený primetimovým wrestlingem. Bavič. Co je tady k smíchu?
