Hlavní obsah

Komentář: Slovenský premiér má nechtěné spojence z časů mafie

Petr Šabata
Novinář, šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Foto: Profimedia.cz

Nová slovenská vláda po svém jmenování. V první řadě uprostřed premiér Heger, vpravo s rukou na srdci expremiér Matovič.

Reklama

Slovensko boj s pandemií proložilo vládní krizí. Nový kabinet zůstane rozhádaný, pohromadě ho ale drží pohled na opozici.

Článek

Nový slovenský premiér Eduard Heger svého času prodával do Spojených států vodku vyrobenou ve Staré Ľubovni. Celkem úspěšně. Musí to být šikovný člověk. Na delší přežití v křesle premiéra, když vedle něj ve vládě sedí jeho stranický šéf Igor Matovič jako ministr financí, to ale nejspíš stačit nebude.

Při čtvrtečním jmenování Hegerovy vlády u prezidentky Zuzany Čaputové zněla povzbudivá slova. Jenže slavnostní fotografie členů nového kabinetu je ve srovnání se snímkem z loňského března takřka k nerozeznání. Jsou na ní všichni politici, kteří zhruba před měsícem odhodili stranou starosti o krocení epidemie a pustili se do sebe hlava nehlava, vyřizovali si staré i nové účty a vypouštěli slova, která nikdy neměla zaznít. Se vší skepsí k výkonu české exekutivy v době pandemie – tohle by se u nás nestalo.

Odpouštím vám...

„V předvečer Velkého týdne, který slavíme jako symbol utrpení, oběti a odpuštění, jsem se rozhodl udělat gesto odpuštění vůči lidem, kteří v politice žádali můj odchod z postu předsedy vlády,“ oznamoval v neděli Matovič ústup z pozice premiéra na ministerstvo financí a posun stávajícího šéfa financí Hegera do čela vlády. Jako řešení vládní krize. Zpupnější loučení si těžko představit.

Přitom dvě menší vládní strany – Svoboda a Solidarita ministra hospodářství Richarda Sulíka a Za lidi založená exprezidentem Andrejem Kiskou – žádaly Matovičův úplný odchod zcela po právu. Jeho sólová řešení-neřešení těžké epidemické krize vyvrcholila neuvěřitelnou akcí Sputnik.

Matovič přišel svého času na vládu s návrhem nakoupit vakcínu Sputnik V, neschválenou zatím Evropskou lékovou agenturou. Kabinet nesouhlasil. Za pár dní ale přistálo na letišti v Košicích vojenské letadlo a z něj začali vykládat krabice se Sputnikem. Premiér byl na ploše a v přímém přenosu se chlubil, že to zařídil on a pomáhal mu Viktor Orbán. O akci nevěděla nejvyšší velitelka ozbrojených sil Zuzana Čaputová, ministr zahraničí ani další členové vlády.

Při vší zbrklé akčnosti premiéra Andreje Babiše i při zvětšujícím se nesouladu mezi vládními stranami – ani tohle by se v Česku nestalo.

Nástroj pomsty

Matovič vloni na jaře ve volbách na hlavu porazil stranu Směr expremiéra Roberta Fica, ukončil jeho éru vrcholící vraždou Jána Kuciaka a jeho snoubenky a sestavil čtyřčlennou koalici s ústavní většinou v Národní radě. Hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti tehdy získalo 25 procent hlasů, ale volby opravdu vyhrál osobně Matovič, hnutí je houfem za svým šéfem ještě víc, než je ANO houfem za Andrejem Babišem.

Uplynul rok, preference spadly na 10 procent, Matovič je nejméně důvěryhodný vládní politik (myslí si to 80 procent Slováků) a na březnovou otázku agentury Median, zda by měl být i nadále premiérem, odpovědělo záporně 82 procent lidí.

Z hrdiny padouchem za 367 dní v premiérské funkci. A epidemie za to nemůže. Matovič byl deset let agresivní, výstřední, umanutý opoziční politik. Když se stal premiérem, část Slovenska věřila, že ho velká odpovědnost změní, ukázní. Ale to se nestalo, rok Matovičova premiérování byl rokem menších i větších „sputniků“.

Nový premiér Eduard Heger je Matovičův dlouholetý přítel, spolupracovník v OĽaNO (u začátků ale nebyl), coby ministr financí jeho pravá ruka v končící vládě. Když se začalo mluvit o Matovičově výměně, byl první volbou. Muž kompromisu, který umí naslouchat; slušný a hluboce věřící člověk, člen charismatického společenství při Dómu svatého Martina v Bratislavě. Obchodník s vodkou.

To jsou všechno jeho přednosti. Které snadno překryjí slabiny: nevyhrál volby, „nepatří“ mu 53 mandátů v Národní radě, po jeho boku ve vládě sedí stále ten samý Matovič.

Nástroj pomsty?

„Hodně jsme se naučili a hodně jsme se také poučili z chyb. Věřím, že budeme stabilní a důvěřující si vláda. Věřím, že mezi námi bude soudržnost a jednota,“ pravil nový premiér při slavnostním aktu u prezidentky.

Ne, ne, dnes víme, že nebudou, ministrem financí je sám sobě věrný Igor „Sputnik“ Matovič a bude to nejspíš on, kdo Hegera zradí jako první. Matovič nemá žádné předpoklady být dobrým ministrem financí v době, kdy bude potřeba krotit státní dluh, zachraňovat po pandemii ekonomiku, smysluplně využít miliard z evropského fondu obnovy… Před časem novinářům na pochybnosti o financích rodinné firmy odpověděl: „Mě se na finance neptejte, spravuje je Pavlínka, protože já tomu nerozumím.“ Pavlínka je manželka a celé je to anekdota, ale přesná.

Matovič má stále stejně nevyřízené účty především s Richardem Sulíkem a ministerstvo financí je pro něj – jak trefně poznamenal komentátor Deníku N – skvělým nástrojem pomsty.

I v české vládě je ministryně financí mocná, někdy by se mohlo zdát, že sociálnědemokratičtí ministři a ministryně s ní mají horší pořízení než ti za ANO, ale – takhle to ani v Česku nechodí, Alena Schillerová nástroj pomsty vůči vládním kolegům nevlastní.

Naděje od nepřátel

A přece je tu pro Eduarda Hegera malá naděje. Má totiž nečekané mocné spojence. Nikoliv ve vládě, nikoliv v hnutí, nikoli v charismatickém spolku. Jsou to: Robert Fico, Peter Pellegrini a Marian Kotleba.

Kdyby neměly vládní strany tak žalostné preference a kdyby v opozici byla nějaká slušnější parta, která by mohla hned vystřídat některou z těch vládních, řešení krize by vypadalo jinak. Buď vyhazov z kabinetu pro ty, jimž nakonec Matovič před Velikonocemi odpustil, nebo předčasné volby.

Jenomže strana Směr a její předseda Robert Fico jsou zosobněním toho mafiánského státu, jehož podhoubí nová garnitura úspěšně likviduje, a strana Hlas a její předseda Peter Pellegrini jsou zase jen klony Směru. A pro Mariana Kotlebu je označení extremista lichotka.

Čtyřkoalice byla odsouzena – přes všechny rozpory a nenávisti – povařit se ve vlastní šťávě a nakonec se pokusit v pozměněné sestavě vládnout další tři roky zbývající do konce mandátu.

Eduard Heger může alespoň nějaký čas s velkým soustředěním řídit potírání epidemie a nápravu jejích následků, navzdory svým politickým přátelům a díky svým politickým nepřátelům.

Reklama

Doporučované