Komentář: Rozvolňovací balíčky? Zpátky na stromy!

Česká vláda v přístupu k rozvolňování protiepidemických opatření připomíná doktora Vlacha z Jirotkova Saturnina. „Zákon života nám ukládá vyzkoušet všechny varianty, abychom se nakonec stejně vrátili k té první,“ rozjímá Vlach, na stříbrném plátně v neodolatelném podání Milana Lasici.

Výsledkem snah vnutit protiepidemickým opatřením nějaký systém a řád byl nejprve Vojtěchův semafor a pak Blatného PES.

Oba nápady vedené těmi nejlepšími úmysly dopadly jako vždycky a z různých důvodů zhynuly na úbytě během pár týdnů. Semafor kvůli naivní kalibraci na bezproblémová čísla z loňského léta. PES zase kvůli politickým a lobbistickým zásahům do odborných „střev“ a rozmělnění systému do několika podtabulek a následně kvůli rapidnímu nárůstu hospitalizací, který ochromil zdravotnictví a vyloučil rozvolňování, ač k němu „index rizika“ vybízel.

Teď přicházejí Arenbergerovy (ale spíš Havlíčkovy) „balíčky“. Jejich výhodou, jež jim poskytuje šanci na delší životnost, je skutečnost, že technicky vzato jde o rezignaci na hledání složitějších mechanismů. Je to vlastně návrat k řízení epidemie podle denního počtu nakažených, tedy podle informace o tom, co se v oblasti šíření epidemie odehrálo před jedním až dvěma týdny.

Vědecky znějící pojem „sedmidenní incidence na sto tisíc obyvatel“, který označuje novou datovou modlu, podle jejíchž vrtochů se bude rozvolňování řídit, neznamená (zhruba) nic jiného než sečtení denních počtů nakažených za poslední týden a vydělení tohoto součtu číslem 100. Tedy v případě výpočtu pro celou republiku. Pro kraje je výpočet krapet složitější. Vracíme se k této jednoduché metodě paradoxně po mnoha měsících, v nichž nás odborníci varovali před tím, že denní počty nakažených nejsou nejlepším indikátorem pro hodnocení epidemické situace. Týdenní a dvoutýdenní součty, pravda, eliminují denní výkyvy v počtech zjištěných případů. Pořád ale nedokážou například odstínit vliv svátečních dnů, v nichž se vždy výrazně méně testuje.

Navíc u sedmidenní incidence pořád přetrvává zmíněný problém, totiž že jde o ukazatel zobrazující skutečnou situaci zhruba před jedním až dvěma týdny. Index rizika systému PES se na základě odborného úsilí matematiků a statistiků snažil v počtu denních případů přidat další důležité indikátory, z nichž bylo možné číst i nadcházející vývoj epidemie – ať šlo o situaci v nemocnicích, podíly pozitivních testů, nemocniční „prvozáchyty“ nebo počty nakažených v nejrizikovějších věkových skupinách. Tento složitě sestavený index měl pak sloužit jako čitelný podklad pro následné politické rozhodnutí o opatřeních.

S „balíčky“ se tento přístup poněkud obrací. Vůdčím ukazatelem se stává jednoduchý údaj, sám o sobě nepříliš vypovídající. Jak ale upřesnil ministr zdravotnictví Petr Arenberger, rozvolňování bude na základě údajů o incidenci dále konzultováno s odborníky, kteří vezmou do úvahy i další indikátory – stručně řečeno ty, které dříve byly pevnou součástí „indexu rizika“. Jestliže byl tedy systém PES snahou přiblížit, zpřehlednit a zprůhlednit laikovi podklady pro vládní politické rozhodnutí, tak s nástupem „balíčků“ tato snaha padá.

Také je důležité, že – na rozdíl od „psa“ – nevíme, zda má nový systém něco jako „zpětný chod“, tedy zda vůbec počítá s variantou, že by se situace mohla také zhoršit. Tak nějak logicky by se dalo předpokládat, že když se týdenní incidence zvýší nad hranici daného balíčku (100, 75, 50, 25), pak se otevřený balíček služeb (možná i škol) zase zavře. Nicméně otevřeně o tom nikdo nemluví a také šipky na oficiální prezentaci jdou příznačně jen jedním směrem.

Drobnou, ale zajímavou pikantérií je, že rozhodující ukazatele, tedy sedmidenní incidence přepočtená na sto tisíc obyvatel v jednotlivých krajích (kvůli rozvolňování ve školství) a v celé republice (kvůli rozvolňování všeho ostatního), dosud nejsou výraznou součástí ministerstvem zveřejňovaných statistik. Ta data samozřejmě existují, ale ministerstvo až dodnes nepovažovalo za nutné je v základních přehledových covidových statistikách zpracovat a prezentovat. A tak je třeba si v době psaní tohoto textu krajskou i republikovou sedmidenní incidenci sčítat na základě publikovaných okresních dat. Což není nemožné, ale žádat to od každého občana, který by se chtěl rychle podívat, jak je na tom republika z hlediska vyhlídek na rozvolnění, je docela kruté.

To je samozřejmě lapálie, která se (doufejme!) v nejbližších hodinách změní drobnou úpravou covidového webu ministerstva. Ale ukazuje to, že zrovna sedmidenní incidenci v krajích a republice nepovažovali ministerští statistici ještě donedávna za nejpodstatnější údaj. Teď na něm ovšem bude stát celý rozvolňovací systém.

Beze vší ironie držme „balíčkům“ palce. Tak, jako jsme je drželi semaforu i „psovi“. Zatím jsme z nového systému neviděli dost, informace ještě budou přicházet, ale snaha dělit se s občany o rozvolňovací vyhlídky je vždy chvályhodná a třeba česká vláda na třetí pokus našla způsob, jak to zvládnout. Že se teď větší podíl rozhodování zase skryje za pomyslné zdi jednacího sálu odborné skupiny MeSES, nemusí zase tolik vadit. Její složení je úctyhodné a není důvod k ní chovat nějakou apriorní nedůvěru.

Problém je spíš v tom, že vlivem počasí a vyčerpané občanské trpělivosti dochází v Česku bez ohledu na „psy“ a balíčky ke zjevnému spontánnímu rozvolnění, což je patrné na mnoha restauračních zahrádkách i na jiných veřejných prostranstvích. Pokud se novému balíčkovému systému podaří tomuto vývoji vtisknout jakýsi řád, s nímž se dobelháme do fáze, kdy bude proočkován dostatečný počet příslušníků nejrizikovějších skupin, bude to úspěch.