Hlavní obsah

Komentář: Volební revoluce na Slovensku

Michal Klíma
Politolog
Foto: Profimedia.cz, Profimedia.cz

Poražení. Peter Pellegrini a Robert Fico na povolební tiskové konferenci.

Reklama

Matovičovo OLaNO jasně vyhrálo, ale tím také oslabilo své potenciální koaliční partnery, z nichž dva se těsně nedostali do parlamentu. Více v komentáři politologa Michala Klímy.

Článek

Slovensko se probudilo. Igor Matovič se svým protestním hnutím Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) „přišel, viděl, zvítězil“. Jestliže v listopadu preference jeho hnutí oscilovaly kolem 6 %, pak nyní OLaNO drtivě zvítězilo s 25,03 % hlasů. Naopak nastal strmý pád Ficova vládního Směru-sociální demokracie (Směr-SD), který vyhrál předcházející parlamentní volby v letech 2006, 2010, 2012 a 2016. Jeho současné volební zisky klesly na 18,29 %. S tím se pojí pád jeho dvou vládních partnerů – Dankovy Slovenské národní strany a Bugárova Mostu-Híd. Ocitly se mimo parlamentní lavice, neboť nedokázaly překonat hranici 5 % nutnou pro vstup do Národní rady.

Volby 2020 tak pohnuly ledy slovenské politiky. Většina občanů hlasovala pro radikální změnu, a to při volební účasti ve výši 65,80 %. V důsledku toho se hroutí politické pořádky svázané s klientelistickou a korupční érou, označovanou za takzvaný ficismus.

Uchvácení státu

Byla to éra, která vyvrcholila vraždami novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Byla to éra, kdy objednavatel vražd Marian Kočner úkoloval lídry vládnoucích stran, policisty, prokurátory a soudce. Podobně, avšak v rukavičkách, ovlivňoval ze zákulisí politickou scénu jeden z největších podnikatelů-oligarchů Jaroslav Haščák z Penty. Jde zejména o známou kauzu Gorila. Slovensko tak třicet let po listopadu 1989 zažívá rozvrat právního řádu, přičemž vykazuje výrazné prvky mafiánského státu. Jde o učebnicový příklad politického stavu, který ekonomové a politologové klasifikují jako „uchvácení“ či „únos státu“ („state capture“).

Ostatně Matovič pasoval sám sebe do role protikorupčního bojovníka. Že protikorupční a s ním propojená protiklientelistická a protimafiánská témata dominovala ve volbách, dokumentuje mimo jiné obsah videa, které zhlédly přibližně dva miliony lidí. Matovič v něm ukázal luxusní vilu v milionářské čtvrti v Cannes na francouzské Riviéře, kterou označil za dům exministra financí a dopravy za Směr Jána Počiatka, a na bránu domu připevnil ceduli s nápisem „Majetek Slovenské republiky“. Narážel tím na údajné zakoupení vily z peněz daňových poplatníků.

Občanský protest

Proti pronikání korupce a organizovaného zločinu do nejvyšších pater politiky se periodicky zvedaly vlny občanského hněvu. Masové demonstrace probíhaly po celém Slovensku postupně v letech 2012, 2017 a 2018. Občanský protest byl také hlavní hybnou silou v sobotních volbách do Národní rady. Prakticky všechny opoziční a neparlamentní strany a hnutí se protestně vymezovaly proti stávajícímu establishmentu. Dokonce i Béla Bugár jako předseda koaliční strany Most-Híd v předvolební kampani prohlásil, že „se Směrem už nikdy“.

To, oč ve volbách šlo, jasně zformuloval Matovič v předvolební televizní debatě: „Lidé, klid. Žádné kvóty, žádní migranti nebudou na Slovensko zavlečeni. Nebude legalizace drog. Žádné rušení sociálních výhod. Potřebujeme se však zbavit mafie, která si udělala ze státu kořist.“

Paradox efektu sněhové koule

Konečné výsledky ukázaly to, na co před volbami upozorňovali politologové. Totiž že trend růstu preferencí pro Matovičovo OLaNO, zřejmý z posledních dnů před volbami, povede ke ztrátám podobně se profilujících stran. A tak se stalo. Na jedné straně OLaNO dosprintovalo k 25 procentům, na straně druhé Svoboda a solidarita Richarda Sulíka (6,22 %) a nová strana Za lidi exprezidenta Andreje Kisky (5,77 %) získaly méně, než se předpokládalo.

Matovič navíc ztratil dva nadějné partnery pro sestavování vlády, když dvě programově blízké strany nepřekonaly volební klauzule pro vstup do parlamentu. Šlo o Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) a zejména o dvoučlennou koalici Progresivní Slovensko/Spolu-občanská demokracie (PS/Spolu), jež se vůbec nedostaly do Národní rady. V součtu tím téměř 12 % hlasů propadlo. V případě strany Progresivní Slovensko je to překvapující, neboť z ní vzešla současná prezidentka Zuzana Čaputová.

Konkrétně PS/Spolu nesplnilo volební klauzuli stanovenou pro volební koalice ve výši 7 % a KDH nepřekročilo pětiprocentní práh stanovený pro jednotlivou stranu. Byla to dramatická povolební noc, zvláště pro PS/Spolu, neboť ještě v brzkých ranních hodinách činilo skóre pro tuto koalici 6,95 % hlasů, přičemž bylo sečteno 99,53 % volebních okrsků a čekalo se na výsledky z několika bratislavských obvodů. Nakonec PS/Spolu scházelo necelých tisíc hlasů pro dosažení kýžené hranice 7 %.

Naopak obtížně definovatelná populistická strana Jsme rodina Borise Kollára si nejen udržela své preference oproti průzkumům, ale ještě navýšila své zisky na 8,24 %. Výsledkem je, že do parlamentu se nakonec kvalifikovalo „pouze“ šest volebních subjektů.

Tří/čtyřčlenná koalice?

Politická scéna nakonec není tak roztříštěná, jak se před volbami předpovídalo. Vládu může sestavit ideově soudržná tříčlenná koalice pravého středu sestavená z poslanců OLaNO (53 mandátů), SaS (13 mandátů) a Za lidi (12 mandátů). Tato potenciální vládní koalice by ve 150členné Národní radě čítala 78 poslanců a disponovala většinou tří mandátů.

Nicméně za předpokladu, že by se podařilo rozšířit tuto koalici o stranu Jsme rodina (17 mandátů), šlo by o čtyřčlennou vládu s třípětinovou ústavní většinou. O této alternativě – jako o možné a preferované – se Matovič zmiňoval těsně po volbách. Dá se proto očekávat, že v nejbližších dnech prezidentka Čaputová pověří sestavením vlády jasného vítěze voleb Igora Matoviče. Ten přitom získal silný mandát přímo od voličů, když obdržel úctyhodného půl milionu preferenčních hlasů.

Čistit chlév

Matovič má dobře rozdané povolební karty. Disponuje silným mandátem k tomu, aby – slovy sociologa Martina Bútory – začal „čistit chlév“. To předpokládá zpřetrhat klientelistické, korupční a mafiánské sítě, zajistit nezávislou prokuraturu a soudnictví a tím spravedlnost a rovnost před zákonem. Lehko se to říká, obtížněji realizuje.

A je tu ještě jedna pozitivní zpráva. Krajně pravicová strana s fašistickými rysy Kotlebovci-Lidová strana Naše Slovensko (LSNS) skončila až na čtvrtém místě se 7,97 % hlasů. Přitom LSNS ještě několik týdnů před volbami zaujímala druhou pozici s téměř 13 % preferencí. Tento nebezpečný trend se podařilo v závěru volební kampaně zvrátit díky antifašistické mobilizaci občanské společnosti a osobností, jakož i nezávislých médií.

Reklama

Související témata:

Doporučované