Hlavní obsah

Komentář: Zeman ke koronaviru. Opět mimo žánr, opět vyřizování účtů

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: televizi Prima

„Chtěl bych rovněž naši opozici vyzvat k tomu, aby podporovala opatření vlády, a pokud toho není schopna, tak aby alespoň po dobu karantény mlčela.“ Typický Zeman, stabilizace společnosti roubíkem.

Reklama

Takhle státnická, sjednocující, burcující i útěšná a uklidňující řeč k dolním deseti milionům nevypadá.

Článek

Prezident republiky se ve čtvrtek večer z obrazovky televize Prima vyslovil ke koronavirové epidemii. Krátká, asi 30 hodin předem předtočená řeč, nepřinesla nic překvapivého. Zeman nepřekročil svůj stín prezidenta, který rozděluje a nedokáže se povznést nad staré zášti.

To je hlavní vada celého jeho prezidentského mandátu. Že se projevila i ve chvíli, kdy země a také velká část Evropy čelí kritické pandemii a připravuje se na její bezprecedentní důsledky, je truchlivé. Nebo, chcete-li, otřesné.

Ano, hlava státu také našla slova díků (napřed Čínské lidové republice, pak dobrovolníkům, u nichž se do toho prezident mohl položit podstatně víc). A slova povzbuzení („Přál bych vám, abychom se měli rádi, abychom k sobě byli laskaví a vstřícní, abychom pomáhali jeden druhému a abychom dokázali v této těžké době svoji lidskost.“).

Ale celý projev rámovalo něco jiného. Zemanovy útoky.

„Jakýsi divadelní principál zcela nedávno prohlásil, že koronavirus je jenom lehká chřipka, a kritizoval opatření vlády.“ (Jan Hrušínský posléze uznal chybu a omluvil se, což je něco mimo Zemanovu představivost.)

„Nevšímejte si příliš poštěkávání a vřeštění našich novinářských komentátorů.“ (Tuto pasáž pronesl prezident z celého jinak poměrně uspávacího projevu nejprocítěněji.)

„Dokonce i herci, z nichž někteří si stěžovali, že nemají kšefty, by udělali lépe, kdyby například navštívili domovy důchodců a přinesli tam trochu radosti.“ (Co to má znamenat? Tohle patří do zásadního koronavirového projevu k občanům, do události, která aspiruje na místo v dějepisu? Za každého evropského státníka, který to v něm má, sním stokorunu. Tu s Gottwaldem.)

Takhle státnická, sjednocující, naléhavá i útěšná a uklidňující řeč k dolním deseti milionům nevypadá. Na tohle si nejde ani za sedm let Zemanova prezidentství zvyknout.

Na druhou stranu – byl to suma sumárum o něco lepší výkon než tisková konference po povodních v červnu 2013, což je asi jediný, i když méně hrozivý okamžik, se kterým se dnešní situace dá srovnávat.

Tehdy nepatřičně dobře naložený prezident - několik dní po hlavní vlně pohromy - oznámil, že pošle pomáhat Hradní stráž, špičkoval o vládním létání vrtulníkem a na závěr přítomným popřál, „abyste se neutopili. I když u novinářů je toto přání poněkud ambivalentní“. Z toho museli být lidé v zaplavených obcích u vytržení.

Takže ano, v roce 2020 byl základní parametr - vážnost situace - vystižen správně.

Pokud jde o Zemanovy díky Čínské lidové republice, „která nám jako jediná země pomohla v dodávce těchto prostředků“ - nabízí se nemilé srovnání s rokem 1947, kdy nám za katastrofální neúrody pomohly „v největší tísni“ vagony obilí z „bratrského“ Sovětského svazu (dojednané Gottwaldovou vládou). Z události se záhy stal stavební kámen komunistického dějepisectví a propagandy.

Důležitá pomoc to rozhodně byla. A lidem, ohroženým bídou, stejně jako dnes nedostatkem respirátorů a roušek, záleželo v první řadě na tom, aby ji dostali. Šlo o základní, nezbytné potřeby, okolnosti se v ten moment neřešily.

Ani tehdy, ani teď to ale nebyl celý příběh. V roce 1947 by se patřilo dodat, že vláda zároveň (na nátlak Stalina v červenci 1947) odmítla Marshallův plán. Dnes zase kromě čínské pomoci platí, že Čína sama, respektive její komunistické instituce nesou spoluodpovědnost na počáteční erupci nového koronaviru.

Nejsme v Evropě jediní, komu dnes Čína pomáhá zdravotnickými dodávkami (za pomoc platíme, je to obchod, ne dar), kdo o takovou pomoc stojí a děkuje za ni (což je základní slušnost).

Skeptici, nebo spíš realisté, zároveň upozorňují, že Čína situaci bude chtít využít k vyztužení svého velmocenského postavení. Vzhledem k tomu, v jaké situaci se česko-čínské vztahy nacházely ještě nedávno (čínský poradce na Hradě, servilita některých ústavních činitelů, výroční zprávy BIS plné čínského nebezpečí atd.), měli bychom se nehledě na slova díků mít na pozoru.

Reklama

Související témata:

Doporučované