Článek
Ještě na konci června byl Ladislav Jakl podepsaný jako spoluautor pod manifestem Institutu Václava Klause. V něm varoval před „probíhajícím antidemokratickým procesem a pokusy o únik k přímé demokracii, před hledáním nápravy v referendech, které jsou iluzorní spásou”.
A dnes už je někdejší tajemník a šéfporadce prezidenta Klause kandidátem na senátora za hnutí, které má přímo v názvu to, před čím Jakl varoval: Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamury.
Proč tedy kandiduje za SPD, to mu nevadí? Jakl odpovídá, že okamurovci nejlépe artikulují podle něho to nejdůležitější - odpor k migraci a integraci EU.
„To vše ostatní jsou podle mne v dnešní době nuance. Když budeme kopat štolu z vězeňské kobky, nebudeme řešit, jestli pak na svobodě půjdeme na fotbal, do hospody nebo na koncert. To je neproduktivní. Kopejme společně, a až budeme venku, jděme zase každý svou cestou,” říká Ladislav Jakl.
Jako by šlo o metaforu - a vězeňskou kobkou myslel Evropskou unii, ze které hodlají on i Tomio Okamura odejít.
„EU volný obchod neprosazuje, zvýhodňuje vnitřní obchod, ale členové za to platí krutou daň v podobě ekonomiky a společnosti svázané tisíci vnucenými regulacemi. Bez nich by se nám dýchalo lépe,” odpovídá Jakl na otázku, zda si uvědomuje všechna rizika vystoupení malé exportní země jako Česko z Unie.
Jak vůbec vidí své šance v Praze 2, kde proti němu kandidují například někdejší kandidát na prezidenta Marek Hilšer jako nezávislý nebo herec Vladimír Kratina za ODS?
„Ani u jednoho z těch vámi jmenovaných pánů názory neznám. O mých si může každý dohledat na tisíc článků, stovky rozhovorů, projevů, besed a v nich názory snad na úplně všechno. Nepřicházím jako ten, co může o sobě tvrdit cokoli, protože nikdo neví, co dotyčný psal a říkal před pěti lety, deseti, pětadvaceti, a kdo se nikdy neprofiloval,” odpověděl sebevědomě Jakl.
Jaký pocit měl osmapadesátiletý konzervativec z šéfa SPD, když s ním dohadoval kandidaturu? Nepřišlo mu, že Tomio Okamura politiku cynicky chápe jako byznys, kde se dá na různých státních příspěvcích pro hnutí docela pěkně vydělat?
„Jednal jsem s ním jen jednou a připadal mi jako velmi prakticky uvažující člověk, který politikou opravdu žije a přemýšlí o ní,” odpovídá Ladislav Jakl.
Kromě dresu Okamurovy SPD jeho vstupu do politiky zatím dominuje jedno téma. Jakla se každý ptá na jeho nedávný výrok, že „hlasovací právo žen byla chyba”.
„Šlo o historické souvislosti z dob před sto a více lety. Ani by mě nenapadlo zpochybňovat volební právo žen dnes. V dobách, o kterých jsem mluvil, se sešlo několik převratných změn s ohromnými dopady na společnost i na rodinu: sekularizace, industrializace, proletarizace,” říká Jakl.
Jakl dokonce tvrdí, že by bylo lepší počkat do druhé půlky 20. století, kdy podle něho společnost i rodina byly připravenější takovou změnu ustát a vstřebat až poté, co se už nějak vyrovnala s ostatními dramatickými změnami.
„Dnes spíš přemýšlejme, zda se dnes nedějí podobné věci, na první pohled vypadající pokrokově a nesporně, ale které mají v sobě nebezpečný potenciál. Třeba snahy posílit právní subjektivitu nedospělých dětí a umožnit, aby vysoudily na rodičích třeba své kýžené hračky,” argumentuje Jakl příklady, které se v Česku nedějí.
