Hlavní obsah

Glosa: Ježíšku, zastav nenávist. Dokud není úplně zle

Foto: Unify

Lásku místo zloby. Polibek místo plivanců. Něhu místo nádavek. Objetí místo flákance.

Reklama

Rád bych požádal Ježíška, aby nám všem pod stromečky nadělil dárky proti zběsilé covidové zlobě. Třeba kolektivní poukázku na půlroční psychoterapii. Nebo snad chce někdo z nás strávit život hejtováním?

Článek

Svátky klidu a míru. Možná jsou ty letošní jedinečnou šancí pokusit se zastavit nenávist. Třeba máme poslední šanci. Než se stane něco opravdu ošklivého. Protože k čemusi ohyzdnému evidentně směřujeme.

Když před sedmi lety začala v Česku fungovat iniciativa HateFree Culture, bylo na sítích a v diskusích pod články zpravodajských serverů mnoho zášti. Nálož hnusu. V porovnání s dneškem ovšem panovala idyla. Teď je zuřivost na internetu jedním z klíčových slov charakterizujících tuto zemi. Žít v aktuální atmosféře Česka, a jinde to nebude lepší, je leckdy vysilující, frustrující, úmorné, zničující. Narodil se snad kdokoli z nás s vizí, že takto naplní svůj život? Hejtováním? Jízlivostí? Ironií?

Velmi rád bych proto požádal Ježíška, aby nám všem pod stromečky nadělil dárky proti zběsilé zlobě. Poukázku na půlroční psychoterapii – to by bylo ze všeho nejlepší. Drahé řešení, leč účinné.

Není-li v okolí terapie dostupná, nemáme-li na ni peníze, pak alespoň některou z knih neurologa a psychiatra Viktora E. Frankla, jenž svým dílem i životem dokázal, že i v mezních situacích – a přesně v takové se vinou covidu pachtíme už skoro dva roky – lze najít smysl. Permanentku do wellness. Psa z útulku. Nebo nové pohorky na celodenní výlety do lesů. Ultrazvukový snímek rostoucího miminka.

Vítaný je každý dárek, který nám pomůže z podvědomí – nebo nověji nevědomí, chcete-li – vyplavit bázeň, obavy, nejistotu, naštvanost, křivdu, ponížení. Potrvá roky, než se špíny v našich hlavách zbavíme. Leč je nutné začít. Okamžitě.

Osobně jsem se za poslední rok a půl dopustil víc osobních i pracovních chyb a omylů než za celý předchozí život. Bolí to. Velmi. Už je nechci opakovat. Rád bych si zase osvojil důstojnost, cit pro smysluplný a prospěšný život, pro řád a úctu ke všem lidem. Pro bytí, po němž zanecháme zemi v lepším stavu, než v jakém jsme ji převzali. To byla přece od nepaměti mezigenerační mise.

Všem, které jsem naštval, urazil, zklamal, se omlouvám. Doufám, že mi prominou. Jakož se i já budu snažit udělit generální pardon všem mým viníkům. Odpusťme si. Nebuďme na sebe přehnaně přísní. Žijeme v extrémní době. Bylo by zvláštní, nelidské, pokud bychom reagovali stoicky, lhostejně, bezcitně.

Jan Těsnohlídek mladší ještě před pandemií pojmenoval svou niternou básnickou sbírku Hlavně zachraň sebe. S nynějším marasmem tehdy logicky nemohla mít nic společného.

Přesto budiž toto zvolání, tento slogan, imperativem pro přelom roku.

Zachráníme-li před nenávistí sebe, vykoupíme celou zemi. Spasíme svět.

Je nejvyšší čas.

Reklama

Související témata:
Nepřátelství
Zlost

Doporučované