Hlavní obsah

Komentář: Nová vlna se starým premiérem. Útěk se Babišovi komplikuje

Martin Čaban
Komentátor
Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Už chtěl být pryč, ale ani „světový rekord v rychlosti doručení demise“ mu nepomohl.

Reklama

Stávající opozice, jejíž nástup k moci se opět o několik týdnů odkládá, má vlastně štěstí v neštěstí.

Článek

Andreji Babišovi se bortí jeden plán za druhým. Nejprve doufal, že po prohraných volbách rychle přehodí rozjíždějící se pátou covidovou vlnu na novou vládu. To nevyšlo, protože virus nepočkal a zakousl se do netestované dětské populace, která jej rychle přenesla demografickým stromem směrem vzhůru. Snaha protlouct se k opuštění Strakovy akademie polovičatými opatřeními jen tak z povinnosti taky nevyšla, protože virus byl rychlejší a prezident republiky pomalejší, než se čekalo.

Nakonec kynula alespoň naděje uvrhnout zemi do nouzového stavu a jakéhosi měkčího lockdownu, předat úřad a odejít středem pracovat na prezidentské kampani – a následné problémy už samozřejmě sveřepě otloukat o hlavu novému kabinetu. Ani to ale nevyjde. Návrat prezidenta Miloše Zemana do Ústřední vojenské nemocnice s pozitivním testem na covid-19 oddaluje předání moci o mnoho dalších týdnů.

Babiš tedy bude muset ještě chvíli vládnout v tom, co nachystal. Je v tom kus spravedlnosti, protože stav, v němž se dnes Česko nachází, je přímým důsledkem jeho vládnutí a jeho politiky. Pomohou ale nouzový stav a schválená opatření zvládnout pátou vlnu? Kéž by.

Je nutné si připomenout, že předchozí vlny se lámaly za cenu výrazně drastičtějších opatření. A ani zahraniční zkušenosti neposkytují moc optimismu. Rakušané nedali svému slavnému „lockdownu pro neočkované“ ani týden – a raději zavřeli celou zemi. Slováci vyhlásili tvrdý lockdown s velkými omezeními pohybu ze dne na den. A nejde jen o momentálně nejvíce problémovou střední Evropu:

Můžeme si myslet, že český průšvih, rozměrem zhruba srovnatelný se sousedními, se vyřeší omezením společenských akcí a zákazem nočního provozu hospod, vánočních trhů a popíjení svařáku na ulici? Asi ano, ale chce to opravdu hodně optimismu a víry v disciplínu a spolupráci Čechů.

Mnohem pravděpodobnější je, že aktuálně vyhlášená opatření nedostanou ani těch 10 dní na prověření účinnosti a budou za chvíli následována nějakými dalšími, přísnějšími. V tomhle se vláda bohužel za celou epidemii nenaučila vůbec nic a na odchodnou už se zřejmě nic učit nechce. Což bohužel platí i z pohledu promyšlenosti opatření.

Zrušení adventních a vánočních trhů je zářným příkladem. Z hlediska nominálních ekonomických škod nejde o katastrofu, zejména ve větších městech jde navíc skutečně o místa s velkou koncentrací lidí. Ale je dobré si uvědomit, že náhlý zákaz vánočních trhů prakticky den před jejich začátkem je drtivou ranou pro obrovské množství těch nejdrobnějších umělců, řemeslníků a malovýrobců, kteří na trzích prodávají své výtvory. To jsou ti malí podnikatelé, které vláda mnoha slovy přesvědčuje, že jsou páteří ekonomiky. Výjimku si vylobbovali jen prodejci kaprů, stromků, chvojí a jmelí.

Souběžně vláda ponechává jen s mírnými restrikcemi otevřené ostatní venkovní, především tedy farmářské a řemeslné trhy a tržiště, takže lze očekávat všelijaké švejkování, při němž se bude omezovat vánoční výzdoba a schovávat vánoční sortiment, čímž se z adventního trhu stane třeba „tradiční jarmark“, a bude.

Přitom zůstávají beze změny (s výjimkou zpřísnění ve food courtech) přístupná velká nákupní centra, kde je už dnes v uzavřených prostorech spíš deset lidí na jeden metr čtvereční než naopak. Možná má vláda v rukách nějakou sofistikovanou studii, z níž obzvláštní nebezpečnost vánočních trhů plyne, ale nepodělila se o ni.

Obecně ale platí, že snaha o omezení kontaktů je smysluplná. A když už je situace rozjetá tak, jak je teď, je to dokonce to jediné, co může skutečně rychle zafungovat. Spravedlnost a logiku lze v opatřeních oželet za dvou předpokladů. Prvním jsou dostatečné a promyšlené kompenzace zasažených podnikatelů, druhým důsledná kontrola a vymáhání zavedených restrikcí, aby vůbec byla šance, že zaberou. Bohužel ani jeden z těchto předpokladů vláda dosud pořádně plnit nedokázala, a tak lze znovu očekávat spíš odpor a obcházení pravidel, které oslabí jejich účinnost a vyžádá si brzy další zpřísňování.

Dosavadní opozice, jejíž nástup k moci se opět zhruba o měsíc odkládá, má svým způsobem štěstí v neštěstí. Může doufat, že převezme zemi až ve chvíli, kdy bude pátá vlna za vrcholem, takže nebude muset zahajovat své vládnutí dalším utahováním šroubů. Na druhou stranu zdědí po současné vládě i kompenzační závazky, které dále zkomplikují její už tak vachrlaté plány na ozdravení veřejných financí.

Pro danou chvíli ale platí, že opoziční proticovidový jízdní řád sice obsahuje několik správných bodů, ale celkově je postavený pro mnohem lepší časy než ty, které prožíváme teď. V tomto smyslu má plán Babišova týmu v demisi k realitě přece jen o něco blíž. A nic dalšího už bohužel po ruce není.

Reklama

Doporučované