Článek
Novela školského zákona, kterou v pondělí projedná vláda, zavádí pro děti povinnost účastnit se distanční výuky jako součásti povinné školní docházky. Dosud ji česká legislativa nijak neupravovala. Formu výuky na dálku návrh nestanoví, škola ji má přizpůsobit podmínkám žáka. Změna zákona je reakcí na epidemii covid-19, kvůli které byly školy uzavřené od poloviny března a některé až do června.
Povinná výuka na dálku se týká krizového stavu podle krizového zákona nebo uzavření škol z nařízení Ministerstva zdravotnictví nebo krajské hygienické stanice.
„Děti, žáci a studenti jsou povinni vzdělávat se distančním způsobem s výjimkou dětí v mateřské škole, pro které není předškolní vzdělávání povinné,“ píše se v materiálu pro jednání vlády. Na dálku se nemusí vzdělávat také v jazykových a základních uměleckých školách.
„Způsob poskytování vzdělávání a hodnocení výsledků vzdělávání distančním způsobem přizpůsobí škola podmínkám dítěte, žáka nebo studenta pro toto vzdělávání,“ uvádí návrh. Ministerstvo může podle návrhu také určit jiný způsob přijímacích zkoušek nebo ukončování vzdělání.
V době, kdy byly kvůli nemoci covid-19 uzavřené školy, se výuky na dálku neúčastnilo podle odhadů odborníků asi 10 000 dětí. Ministr školství Robert Plaga (za ANO) v červenci deklaroval, že školy se v září otevřou v běžném režimu, jen s přísnějšími hygienickými opatřeními. Nošení roušek ve školách bude záležet na rozhodnutí hygieniků v konkrétním kraji.
Potenciální problém pro tisíce dětí
Jenomže dálková výuka a zejména ta on-line může znamenat problém pro některé žáky, kteří doma nemají počítač nebo přístup k internetu. „Zase se vrací ta stejná otázka, která už byla během koronakrize a nikam se výrazně neposunula. Jsou tady děti, které nemají hardware a nemají na čem pracovat. A do toho balíčku patří i děti, které nemají podporu doma,“ říká Zuzana Ramajzlová, vedoucí vzdělávacích služeb Člověka v tísni.
Dodává, že už během mimořádných opatření se objevovaly rozdíly v přístupu jednotlivých škol, ale i učitelů. Někteří učitelé dálkovou výuku zvládali a jiní ne. „Měli jsme děti, které několik týdnů ze školy nikdo nekontaktoval,“ dodává Ramajzlová.
Na jaře se pokusily společnými silami odhadnout počet těchto dětí organizace Člověk v tísni a Nadace OSF. Došly k číslu čtyři tisíce dětí, které jsou zcela „offline“, a další neurčité „tisícovky“ dětí, které nemají odpovídající techniku k výuce na dálku. Jde o děti, jež mohou mít například mobilní telefon, ovšem už nemají počítač, na kterém by mohly zpracovat úkoly.
„Určitě by škola neměla spoléhat na to, že všichni automaticky budou on-line. I kdyby to zařízení měli, tak nemusí být připojeno k internetu. A kolikrát může mít rodina starý počítač a nemá na to každý měsíc platit částky za připojení k internetu,“ komentuje schválenou výuku na dálku Miroslav Hřebecký z informačního centra o vzdělávání EduIn.
Podle něj nejde jen o děti ze sociálně slabších vrstev. S on-line výukou mohou mít potíže i děti s očními vadami nebo syndromem ADHD.
„Všechno nemusí přikrývat jenom on-line výuka. A musí se řešit každý jednotlivec, který se odmlčí. Od školy chceme, aby šila maximálně na míru výuku každému podle jeho potřeb, a tohle není nic jiného,“ dodává Hřebecký.
