Hlavní obsah

Oficiální počet nemocných je nižší než skutečný. Nezahrnuje opakovaně nakažené

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Ve středu šlo o 1420 reinfekcí, v úterý o 1373 a v pondělí o 710 opakovaných pozitivit, které se do celkového čísla nezapočítávají.

Reklama

Se vzrůstajícím počtem lidí, kteří se opakovaně nakazí covidem-19, se objevuje i problém v datech. Tito pozitivní se totiž nepočítají do každodenně zveřejňovaného počtu nakažených. Čísla se tak zdají nižší.

Článek

Ve středu přibylo 11 452 nakažených, nebo taky 12 872. Záleží totiž na tom, jak se vyloží data, která denně publikuje na svých stránkách Ministerstvo zdravotnictví. Do celkového počtu nakažených se totiž nepočítají takzvané reinfekce, tedy lidé, kteří se nenakazili poprvé, ale opětovně.

Dosud šlo pouze o detail metodiky, jakým způsobem se pozitivní vykazují. Reinfekce se totiž podílely na celkových číslech nakažených jen zhruba ze dvou nebo tří procent. V posledních dnech ale vystoupaly až na desetinu. To tedy znamená, že čísla se mohou významně lišit. Ve středu o 1420 reinfekcí, v úterý o 1373 a v pondělí o 710 opakovaných pozitivit. Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislava Duška je ale správně, že jsou čísla vykazována zvlášť.

„Reinfekce se hodnotí po celou dobu epidemie úplně stejně, a to jako samostatná entita. Jednoduše proto, že je nelze automaticky sčítat do běžně reportovaných pozitivních případů. Rozhodně ale nejsou zatajované, jsou publikované jako otevřená datová sada a i v denních tiskových zprávách Ministerstva zdravotnictví,“ vysvětluje Dušek.

To je pravda. Data sice nevykazuje Ministerstvo zdravotnictví na hlavní stránce covidových statistik, každý si je ale může dohledat. Nicméně stále to znamená, že v době nárůstu reinfekcí se s nimi musí počítat navíc, a dále tak prakticky navyšují celkové počty nakažených.

Může jít ale částečně o iluzi. Data o reinfekcích totiž zpětně ověřuje Státní zdravotní ústav, protože se může ukázat, že ve skutečnosti takový člověk nově nakažený není. Stejně tak mohl být počet reinfekcí vysoký i v minulých vlnách, v datech se ale pacient ukázal jako poprvé pozitivní. Zkrátka proto, že v prvním případě třeba nebyl na testu.

„Rozhodnout o tom, co je reinfekce, vyžaduje sofistikovanou metodickou analýzu, která se musí dělat i zpětně. Laboratoř vám totiž o půlnoci sice vyjede reinfekce, může se ale stát, že chybou je registrovaná druhá pozitivita u stejného rodného číslo. Řada opakovaných pozitivit jsou také neukončené případy nebo lidé, u kterých čekáme na dohlášení z nemocnic, protože může jít o překlady mezi odděleními,“ vysvětluje Dušek, že denní přírůstky reinfekcí mohou být nepřesné a zpětně se významně měnit.

Jak funguje očkování

Stejná a také tedy nepřesná data o opakovaných pozitivitách mohou ale promlouvat i do debaty okolo účinnosti očkování. Pravidelně je publikuje na sociálních sítích například původní kandidát Pirátů na ministra zdravotnictví Ondřej Dostál. Vychází z předpokladu, že prodělání nemoci chrání podle dat lépe než očkování. Jenže je to jen kvůli tomu, že data o reinfekcích jsou nepřesná a neúplná.

„Vůbec netušíme, kolik bylo celkově reinfekcí. Vidíme jenom počty opakovaně pozitivně testovaných lidí. Reinfekcí mohlo být daleko více, šlo například o asymptomatické průběhy. Tyto lidi ale nemáme diagnostikované, a tudíž z čísel nemůžeme vyvozovat celkový počet reinfekcí,“ dodává Dušek. Podle něj by k tomu byla potřeba řízená studie.

Ke konci listopadu eviduje Státní zdravotní ústav 8156 potvrzených opakovaných onemocnění covid-19. Za reinfekci se ale považuje jen další potvrzená nákaza covidem-19 s příznaky, pokud od původní nákazy uplynulo 60 nebo více dnů. Do čísla se tak nepočítají například pacienti, kteří prvním onemocněním prošli bezpříznakově. Státní zdravotní ústav takových možných reinfekcí od začátku pandemie eviduje 8358.

„Úplně nejlepší je prostě být naočkovaný,“ uzavírá pohledem na reálná data šéf zdravotnických statistiků.

Srovnávat absolutní čísla je zavádějící

Již zmíněné porovnávání statistik nakažených, nebo hospitalizovaných může vést k nepřesným závěrům, které se přitom na první pohled mohou zdát jako správné a logické. Často z nich například vznikají názory, že prodělaná nákaza je lepší než očkování.

Zde je však důležité připomenout, že z těchto absolutních čísel není možné určit, jestli účinnější ochranu vytváří prodělání nemoci, nebo vakcína. Při srovnávání účinností je totiž potřeba znát velikost srovnávaných vzorků.

Například v lednu letošního roku přibylo více nakažených, kteří měli ukončené dvoufázové očkování. Vzhledem k tomu, že plně očkovaných je necelých 63 % České republiky, jsou skupiny jinak velké. Pokud by měli stejný počet lidí, neočkovaných nakažených by bylo více.

Ještě lépe je tento paradox vidět na počtech hospitalizací na JIP ve věkové kategorii 65 let a starší. V lednu letošního roku je v této kategorii 189 neočkovaných a 83 očkovaných bez posilující dávky. Za předpokladu, že by obě skupiny byly stejně velké, by však rozdíl nebyl přibližně dvojnásobný ale více než pětinásobný.

Pokud bychom udělali zjednodušené přirovnání ze sportovního prostředí, stejnou kvalitu pravděpodobně nebude mít brankář, který z dvaceti střel pustil pět gólů, jako ten, který inkasoval pětkrát ze sta pokusů.

Proto jen z absolutních čísel není možné určit, jestli imunita po prodělání je lepší než ta získaná očkováním. Dokud nebudou takto podrobná data i pro reinfekce, vychází statisticky očkování jako nejlepší ochrana před těžkým průběhem a úmrtím.

Reklama

Doporučované