Hlavní obsah

Nezlomní trenéři. Za covidu jim svěřenci běhali po zahradě a plavali v zimě

Foto: ČOV/Markéta Navrátilová

Bojoval, aby udržel děti u plavání. Zvládl i těžký covid. Za to získal Jan Srb ocenění Nezlomný trenér.

Reklama

Trenérská akademie Českého olympijského výboru ocenila nezlomné trenéry, kteří v době pandemie covidu-19 bojovali, aby udrželi děti u sportu. Jedním z nich je i Jan Srb, kterému ani těžký covid nezabránil v návratu k tréninku.

Článek

Ze všech sportů dopadla protiepidemická opatření snad nejvíce na plavání. Loni byly bazény uzavřené třetinu roku, letos více než polovinu. Zatímco amatérští plavci si prostě hledali jinou náhradu, mladé závodní sportovce se snažili trenéři udržet u plavání jakýmkoliv způsobem.

„Standardně závodíme bez neoprenů, kvůli uzavřeným bazénům si je ale někteří pořídili a trénovali venku. Jeden můj svěřenec, který se nakonec probojoval na olympiádu, si ve sklepě nafoukl pětimetrový bazének a plaval tam každý den na gumě,“ popisuje trenér reprezentace dálkových plavců Jan Srb.

Zkoušelo se cokoliv. Trénovalo se na suchu nebo trenéři vymýšleli on-line cvičení a soutěže. Přesto se některé děti už do bazénu nevrátily, a to hlavně v kategoriích 10 až 12 let.

„Sportovce, kteří vědí, proč to dělají, jsme u plavání udrželi. U dětí na začátku puberty a na přelomu prvního a druhé stupně máme asi 50procentní výpadek. Na druhou stranu se ale objevily i úplně nové děti, a to třeba i v pozdějším věku, než chodily dříve. Díky tomu jsme téměř na původním počtu členské základny, ale stálo to obrovské množství energie a času,“ říká Srb.

Právě za práci s mládeží i ve velmi obtížných podmínkách pandemie covidu-19 ocenil Český olympijský výbor (ČOV) reprezentačního trenéra dálkových plavců a další čtyři desítky jeho stejně zapálených kolegyň a kolegů z různých odvětví titulem Nezlomný trenér. Toto ocenění tak nahradilo tradiční vyhlášení trenéra roku.

„Některé trenérské příběhy jsou opravdu dojemné. Trenéři makali víc než za normálních okolností,“ říká předseda České trenérské akademie a místopředseda ČOV Zdeněk Haník.

Těžký covid, pak totální endoprotéza

Srba nezastavila v práci s mládeží ani těžká nemoc. Týden po mezinárodním mistrovství Rakouska padl s covidem. Devět dní pak bojoval v umělém spánku na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO).

„Mám k tomu takovou vtipnou příhodu. Ležel jsem ještě na ARO, ale už jsem byl vzhůru, když mi najednou volá po 12 dnech hygiena a ptají se mě, jestli vím o tom, že jsem pozitivní a můžu jim k tomu něco říct. Tak tedy říkám, že vím, a jediné, co k tomu mám, že si mě mohou odškrtnout, protože jsem to přežil,“ dodává dnes už s humorem Srb.

Další nezlomný trenér obětoval svou zahradu

S náročnými podmínkami bojovali například také basketbalisté. Mezi oceněné trenéry se zařadil Jakub Houška, který vede mládež v Děčíně. V době lockdownů dal dokonce všanc svou zahradu. „Improvizace to byla velká, nikdo nevěděl, co bude. Vše se odvíjelo jen od toho, co nám dovolí vláda a sportovní agentura,“ popisuje. „Svou zahradu jsem používal dost často, protože mám basketbalový kurt, malý fotbálek, bazén. Různě jsem tam točil děti, běhaly i kopečky. Takže moje zahrada je teď dost ošoupaná,“ říká se smíchem někdejší reprezentant.

Největší radost měl Houška z nadšení malých sportovců. „Moc mě to těšilo, a ještě víc to, že kluci vůbec nechtěli jít domů. V tu chvíli to pro mě bylo to nejcennější,“ říká. „Zdaleka jsem takto nefungoval sám, ale také celý náš basketbalový klub, který se k tomu přihlásil. Nakonec to dopadlo tak, že jsme vymýšleli akce pro celý Děčín. Udělali jsme různé stezky s fyzickými i vědomostními úkoly, měli aplikace na kešky a spoustu dalších věcí.“

Zvládl tak sice nejtěžší okamžiky na nemocničním lůžku, nevyhnuly se mu ale další zdravotní komplikace. Velká část pacientů má problémy po těžkém průběhu nemoci například s plícemi.

„Zrovna ty se mi naštěstí vrátily do úplně původního stavu, ale jak jsem ležel na ARO, tak se mi udělala trombóza v kyčli, znekrotizovala mi hlavice a letos v květnu jsem musel jít na totální endoprotézu,“ popisuje trenér plavecké reprezentace.

Ani dlouhá rekonvalescence mu ale nemohla zabránit v návratu k trénování. I za tuto nezdolnost ho tak Český svaz plaveckých sportů na ocenění od Českého olympijského výboru navrhl. Všechno špatné je navíc vždy pro něco dobré. Zdravotní komplikace, které mu zůstaly po covidu, přesvědčily sportovce v klubu, že očkování má v boji s nemocí skutečně velký smysl.

„Na své svěřence v tomhle směru apeluji. V mé skupině trénuje 16 chlapců a všichni se nechali naočkovat. Díky mému příkladu, který ukázal, že jde skutečně o život, jsme na tom velmi dobře i v celém klubu,“ má radost Srb. On sám má za sebou dvě dávky očkování, a jakmile se otevře možnost aplikace třetí, půjde si pro ni okamžitě, dodává.

Reklama

Doporučované