Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
„V populacích, které mají nízkou míru proočkovanosti, existuje více příležitostí k šíření a mutaci viru. V Papui-Nové Guineji (…) je takových příležitostí mnoho,“ cituje britský list The Guardian epidemioložku Stefanie Vaccherovou z australského výzkumného ústavu Burnet Institute.
V podobném duchu se v prosinci minulého roku vyjádřil i Adrian Prouse, vedoucí mezinárodních humanitárních programů v australském Červeném kříži. „Obávám se, že Papua-Nová Guinea je dalším místem, kde se objeví nová varianta.“
Nejnižší vzdálenost mezi Papuou-Novou Guineou a australskou pevninou je přibližně 150 kilometrů. Papua je tedy jedním z nejbližších sousedů Austrálie, což je také důvod, proč australští odborníci situaci za Torresovým průlivem pečlivě sledují. Během pandemie se Australané opakovaně báli, že by cestující mohli právě odtud virus přinést na jejich území.
Podle Vaccherové by se však australská vláda měla zajímat o šíření covidu za těmito hranicemi nejen kvůli tomu, co by to mohlo znamenat pro samotnou Austrálii. „Nemyslím si, že by mělo záležet na tom, ve které zemi se varianta objeví, aby se svět zajímal. Země mají odpovědnost myslet globálně. Pandemie odhalila, jak jsme propojeni.“
Papua-Nová Guinea procházela během posledního čtvrtroku silnou vlnou covidu-19. Země s téměř 9 miliony obyvatel sice eviduje celkově jen přes 36 tisíc případů nákazy a necelých 600 úmrtí s koronavirem, skutečný rozsah tamní epidemie je však jen těžko odhadnutelný. Důvodem je nízká míra testování a obava ze stigmatu, které s sebou onemocnění nese.
Podle některých zpráv mají příbuzní dokonce žádat lékaře, aby v úmrtních listech blízkých covid-19 neuváděli.
Covid také ochromil již tak napjatý a nedostatečně vybavený zdravotnický systém země. Stále častěji se pak objevují problémy spjaté s jinými onemocněními, jako je malárie nebo tuberkulóza.
Nezájem místních
Jak situace v zemi vypadá, pro Seznam Zprávy popsala Češka Lucie, která v Papui-Nové Guineji strávila poslední rok. (Redakce identitu Lucie zná, souhlasila však s tím, že ji nezveřejní; žena se obávala reakcí ze svého okolí.) Ve Wewaku, kde Lucie spolu s přítelem žila, platila opatření pouze v podobě povinnosti nošení roušek v obchodě či v nemocnici. „U každého vchodu byla ochranka, která to kontrolovala. Uvnitř pak ale lidé měli roušky pod nosem a někteří zaměstnanci roušky neměli vůbec.“
S pečlivějším dodržováním opatření se Lucie setkala až v Port Moresby, hlavním městě země, které navštívila v prosinci před odletem do Česka. Při vstupu do hotelu, na letišti, v nemocnici či v obchodních centrech probíhalo měření teploty a opět platila také povinnost zakrytí úst a nosu. „Rozestupy se tu ale nedodržují a ani jsem neviděla, že by je někde vyžadovali.“
Během odletu ze země českou dvojici potkala také komplikace v podobě pozitivního výsledku testu. „Při odletu z Papuy-Nové Guiney probíhá testování zdarma a přítel měl test pozitivní. Samozřejmě jsme neodletěli, ale nebyla nám ani nařízena karanténa. Pouze se vyplnil papír o tom, zda má, nebo nemá příznaky.“
Navzdory pozitivnímu testu se prý nikdo nezajímal, co s dvojicí bude. „Jeli jsme tak znovu na hotel, ubytovali jsme se a nikdo vlastně nevěděl, že je přítel nakažený,“ líčí Lucie s tím, že se dvojice klidně mohla pohybovat, kde chtěla.
Pochyby stran očkování
Co se týče očkování, podle poslední vládní aktualizace z listopadu 2021 se v zemi využívaly látky společností AstraZeneca, Johnson & Johnson a Sinopharm. Web Our World in Data, který vývoj pandemie ve světě sleduje, však eviduje, že v zemi je plně naočkováno jen 2,5 % obyvatelstva.
S dodávkami vakcín zemi pomohla například již zmiňovaná Austrálie. Nechtěně však právě australské zprávy zřejmě příliš nepomohly důvěře obyvatel Papuy-Nové Guiney v dodané látky. V době, kdy australská vláda darovala zemi tisíce dávek AstraZenecy, již některým skupinám Australanů doporučovala, aby se kvůli riziku krevních sraženin očkovaly jiným typem vakcín.
„Proti očkování tu byla i spousta protestů,“ přiblížila náladu v zemi Lucie s tím, že během svého pobytu spíše nezaregistrovala rozsáhlou propagaci vakcinace.
Podle Prouse z australského Červeného kříže je váhavost ohledně očkování vážným problémem. „Lidé prostě nejsou ochotni se nechat očkovat, a to z mnoha důvodů: obavy z vakcíny, obavy z čarodějnictví, obavy ze stigmatizace. Tohle jsou problémy, které Austrálii skutečně vystavují riziku, že se na našem prahu objeví další varianta.“
„Tohle není situace, kdy předáte brožuru a odejdete. Musíte si získat srdce a mysl, musíte lidi přesvědčit, že vakcína není něco, čeho by se měli bát, ale že jim ve skutečnosti zachrání život,“ apeloval Prouse. Vyvstává zde ale otázka, zda by i takový přístup měl vůbec naději na úspěch.
„Podle mého názoru se tu lidé covidu moc nebojí. Trápí je jiné nemoci a starosti,“ vysvětlila Češka. „Kdo v téhle zemi byl, ví, o čem mluvím. Propagovat tu očkování a přimět lidi, aby se více testovali, je zbytečné. Dodržovat to budou pouze lidé na lepší úrovni, a ne ti, kteří bydlí v chatrči postavené z klacků a palmových listů nebo ze starého kontejneru.“
