Článek
Zároveň je ohlédnutím za dobou nelegálního trhu s videokazetami na přelomu 80. a 90. let. Režisér Lukáš Bulava se v něm věnuje pirátskému kopírování videokazet, které bylo fenoménem zejména v bývalém ‚východním bloku‘. Dokument, který se z původně dvacetiminutového projektu rozrostl do celovečerní podoby, uvede společnost Film Europe do českých kin 3. září.
„Na rychlodabingu mě nejvíce fascinuje ta variabilita. Prostě to, že když máte desetkrát nadabovaný jeden film, tak je to deset různých snímků. Každý to překládal tak, jak to uměl nebo tak, jak to neuměl,“ řekl ČTK dramaturg Petr Svoboda.
Dokument Králové videa se vrací do doby několikrát kopírovaných pásek podřadné kvality obrazu a zvuku a nadšení z nových západních filmů, které tehdejší kina nenabízela. S nostalgií připomíná atmosféru společného sledování v domácnostech nebo improvizovaných ilegálních kinosálech s mnohdy nepřesným simultánním dabingem.
Dabéři jako Ondřej Neff, František Fuka či Dana Hábová v dokumentu vzpomínají, jak nadšenci před vznikem titulkovacích technologií a otevřením dabingových studií připravovali tuzemským divákům tehdy nedostupnou hollywoodskou produkci. Na plátně znovu ožívají hlasy, kterými svého času mluvili nejen Terminátor, Ash z Lesního ducha nebo třeba Rambo - ale v rámci rychlodabingu také veškeré ostatní postavy, které s nimi na plátně byly.
„Byly to doby, kdy se dalo do igelitové tašky dvacet videokazet, nakoupilo se pití a jídlo a sledováním filmů strávilo patnáct až dvacet lidí celý víkend,“ vzpomíná v dokumentu hudebník a filmový nadšenec Roman Holý.
Soukromé promítání jednoho filmu podle pamětníků trvalo až čtyři hodiny, protože se kazeta zastavovala, když lidé odcházeli na toaletu, nebo se oblíbené scény několikrát opakovaly.
Autoři snímku sledování videokazet v 80. letech prezentují jako záblesk světa za železnou oponou, zabývají se však také pozdějším kinopirátstvím a nezastírají, že pro mnohé distributory nelegálně dabovaných videokazet se vedle fandovství jednalo také o výnosný obchod.
Původně skromný projekt Králové videa se časem rozrostl do té míry, že autoři museli spustit sbírku na crowdfundingovém webu. Vybrali 322.370 korun, díky kterým mohli dofinancovat především studiovou postprodukci a sehnat práva na filmové ukázky. Celý dokument nakonec vyšel na 26.000 eur (asi 683.400 korun).
Tvůrci filmu doufají, že Králové videa osloví i generaci, která zná VHS jen z vyprávění rodičů. „Původně byli ‚cílovkou‘ tak trochu magoři jako my, ale zjistili jsme, že může být i širší. Zkušební projekce nečekaně ukázaly, že i diváci ve věku sedmnáct nebo osmnáct let z nich byli nadšeni,“ dodal Svoboda.
