Hlavní obsah

Krutá Schillerová a samoživitelky. Tady se nehraje o šest tisíc, paní ministryně

Foto: vlada.cz

Ministryně a Ministerstvo financí nechápou sociální politiku.

Reklama

Ministryně financí k pomoci státu samoživitelkám: „Celá řada našich párů je dnes nesezdaných, nežijí spolu ve společné domácnosti. Mnohdy vám off record řeknou, že kvůli tomu, aby měly určité výhody a dosáhly na dávky.“

Článek

Někteří rodiče záměrně žijí sami, aby mohli parazitovat na systému sociálních dávek, vysvětlila ministryně financí Alena Schillerová, proč pro rodiny samoživitelů odmítla šestitisícový příspěvek. Jenže fakta, na rozdíl od domněnek, ukazují, proč bychom tuto početnou skupinu neměli odbývat jako členka vlády.

Ve svém nedávném rozhovoru pro CNN Prima News ministryně Schillerová uvedla, že stát neumí definovat samoživitele a že někteří rodiče (myšleno samoživitelé) žijí záměrně sami, „aby měli určité výhody a dosáhli na dávky“. To se, prosím pěkně, vlivná členka kabinetu dozvěděla ze „svého okolí“. Smutné je, že touto nic neříkající politickou frází argumentovala odmítnutí finanční pomoci dvěma stům tisícům neúplných rodin v době koronavirové krize. Žádná slova pochopení, žádné povzbuzení.

Jedovatá slova ministryně, která pro svou moc zapomněla, že její činy mohou mít vážný dopad, zazněla, a je vymalováno. Jistě bychom se mohli hodiny a hodiny přít, jestli by vůbec měla jednorázová peněžní injekce smysl, ale tady se pochopitelně hraje o více o než šest tisíc.

Jestliže tímto a podobnými výroky chtěla Schillerová ukázat na chyby malého procenta samoživitelů, podařilo se jí spíš upozornit na to, v čem stát, a tudíž i její úřad, silně zaostává. A sice, že absolutně nechápe sociální politiku. Snad i proto extrémní a fakty nepodložené zobecnění ministryně vyvolalo internetové rozhořčení. A není se čemu divit.

Na otázku, proč se pomoc kvůli epidemii vedle důchodců nedostane i k samoživitelkám, Schillerová říká: „Nemám statistiku, že zrovna ony přišly o práci. Viděla jsem statistiku Českého statistického úřadu, nezaměstnanost za druhé čtvrtletí, kdy jsme byli na dně ekonomického propadu, byla 2,7 procenta. To je nic. Máme pořád nejnižší nezaměstnanost. Jestli jsou v té struktuře samoživitelky, nejsem schopna říct. A silně pochybuji, že by taková statistika existovala.“

Jenže taková čísla jsou k nalezení, paní ministryně. A není příliš složité se k nim dostat. Seznam Zprávy od Klubu svobodných matek –⁠ jedné z neziskových organizací, které získaly důvěru tisíců rodičů bez partnera –⁠ získaly výsledky průzkumu zkoumající situaci matek samoživitelek po půl roce zápasu s koronavirem. A světe div se, všimla si i toho média…

Průzkum ukazuje na realitu početné skupiny obyvatel, docela odlišnou od toho, jak ji veřejně a bez skrupulí nahlíží ministryně. A jestliže z ní vychází nějaká zobecnění, pak ta, že samoživitelům není v této krizi dobře.

Devatenáct procent dotázaných samoživitelů přišlo během uplynulého půl roku o práci. Dalších 10 procent z oslovených chodí do více než jedné práce, aby uživili rodinu. Polovina samoživitelů má dluhy. Třiceti procentům dotázaných klesl čistý příjem na 10 až 15 tisíc, dalších 22 procent si musí měsíčně vystačit pouze s pěti až deseti tisíci korunami měsíčně včetně sociálních dávek a výživného. Šestnácti procentům dotazovaných vznikl dluh na nájemném.

Co víc může ilustrovat, že starost o neúplnou rodinu není otázkou kalkulace nad státním systémem, ale spíš otázkou, jak vyjít se zoufalým zůstatkem na účtu a nezbláznit se z toho?

Od chvíle, kdy jsem na začátku koronavirové epidemie v pořadu „My“ uveřejnila reportáž o matkách samoživitelkách, mi nepřestaly chodit zprávy od zoufalých matek v nouzi. Zajímavé je, že nikdy pro sebe nežádají peníze. Volají po zlepšení situace a hlavně po pochopení, kterého se jim dlouho nedostává.

Setkala jsem se bohužel i s případy, které mi nedávají spát. Jedna mě například žádala o informace ze zákulisí pornobranže (o níž jsem taktéž natáčela), protože ji napadlo, že by si tak mohla přivydělávat. Naštěstí si uvědomila, že by to nebylo rozumné východisko. Další žádala o pomoc s přestěhováním do jiného města kvůli dceři s vážnými psychiatrickými potížemi, kterou stud z chudoby zahnal až k těm nejhorším myšlenkám. Kvůli zvláštní péči o mentální zdraví dítěte už rodina nemohla zůstat na původní adrese, jenže výše nájmů ve větších, a tudíž anonymnějších, městech jim změnu nedovolovala.

Takových příběhů jsou stovky, možná tisíce. Neříkám, že jsou v podobně trýznivé situaci všichni samoživitelé, ale i „drobnější“ problémy takových rodin nelze považovat za druhořadé. Ono se totiž v téhle debatě často zapomíná na to, že nejde jen o finanční stránku věci, ale především o výchovu dětí, na které tahle krize dopadá úplně stejnou silou jako na jejich rodiče. A kdo ví, možná na nouzi doplatí ze všech nejvíc…

Reklama

Související témata:

Doporučované