Hlavní obsah

Jezdí rychleji, než jste kdy jeli autem. Šílenci na lyžích

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

Závodník při extrémním speedskiingu na trati v francouzském Vars

Reklama

Nejlepší světoví sjezdaři se chystají do Pekingu, kde si to už příští týden rozdají v královském sjezdu. Ve francouzském Vars mezitím bojovala skupinka šílenců v lyžařské disciplíně, která se na olympiádu už nikdy nedostane.

Článek

Jediným cílem speedskiingu neboli rychlostního lyžování je jet co nejrychleji. Rychlosti jsou nejvyšší, jakých kdo na Zemi může dosáhnout bez použití motoru: aktuální rekord 254,958 kilometrů za hodinu drží Ital Ivan Origone. Nejrychlejší žena, Italka Valentina Greggiová, jela 247,083 km/h.

Ve Vars se právě v těchto dnech jely závody světového poháru. Francouz Simon Billy v prvním kole dosáhl rychlosti „jen“ 208,32 km/h. Druhý byl Rakušan Manuel Kramer, který jel ve srovnání se světovým rekordem skoro jako šnek – pouhých 206,90 km/h. Jak je možné, že se rychlostní rozpětí tak mění?

Sto metrů pro rekordy

Uspořádat tuto soutěž není vůbec snadné, proto se za sezonu koná jen pár závodů. A míst, kde se disciplína jezdí, je pomálu. V posledních letech se závodí hlavně ve střediscích Vars a Gavernie- Gedre ve Francii, Idre Fjäll ve Švédsku, Salla ve Finsku a Grandvalira v Andoře.

Vtip je v tom, že rychlostní dráha by měla být hodně vysoko kvůli řidšímu vzduchu (rychlosti jsou v něm vyšší), musí být hodně široká, ideálně kilometr dlouhá, zcela hladká bez nerovností, zakončená do mírného protisvahu a naprosto bezpečná. Nesmí foukat vítr, musí být dobrá viditelnost. Zcela optimální podmínky jsou málokdy.

Soutěžní jízda trvá patnáct, dvacet sekund. Prvních 300 nebo 400 metrů tratě po startu slouží k získání rychlosti. Nejvyšší rychlost se měří v následujících 100 m a posledních 500 m je pro zpomalení a zastavení. Cílem soutěže je vyhrát konkrétní podnik, nikoli překonat světové rychlostní rekordy. Dosažená rychlost je dána podmínkami a bezpečností.

Býval to olympijský sport

Přesto to už párkrát při soutěžích nedopadlo dobře. Už bylo řečeno, že se speedskiing na olympiádu už nikdy nedostane. Málokdo si pamatuje, že tam jednou byl, jako ukázkový sport na zimních hrách 1992 v Albertville. A právě tam se stala tragická nehoda – ne při závodě, ale sport to těžce poznamenalo.

Soutěž mužů tehdy vyhrál Francouz Michaël Prüfer výkonem 229,299 km/h, z žen byla první Finka Tarja Mulariová, mimochodem jela jen o deset kilometrů pomaleji, 219,245 km/h. Jenomže při rozlyžování na obyčejných slalomkách měl smrtelnou nehodu Švýcar Nicolase Bochatay. Narazil do rolby, která jela proti němu po sjezdovce. Byl to takový malér, že sport byl z olympijského programu vyřazen.

Rychlostní lyžování ale není moderní disciplína. Datuje se od roku 1898, kdy Američan Tommy Todd údajně dosáhl rychlosti 140 km/h. Mimochodem stočtyřicítkou se letos řítili nejrychlejší sjezdaři po cílovém svahu v Kitzbühelu. Prvním oficiálně změřeným pokusem o rychlostní rekord na lyžích byla jízda Rakušana Gustava Lantschnera ve Svatém Mořici roku 1930, pří níž dosáhl 135,6 km/h. O rok později ho překonal krajan Leo Gasperl výkonem 136,6 km/h. Rok na to se už Gasperl řítil ve Sv. Mořici rychlostí 143 km/h.

Pak to chvíli trvalo. Až v roce 1947 jel Ital Zeno Colò poprvé rychleji než 150, přesně 159,291 km/h. V roce 1955 v chilském Portillu padla hranice 175 km/h. Skutečný mezník pak nastal v roce 1978 na stejném místě, kdy Američan Steve McKinney dosáhl 200,2 km/h. A dnes je to již zmíněných 254,958 km/h. „Zatím nemáme hranice, rychlost se posouvá stále dál,“ řekl před časem český závodník Radim Palán pro iDNES.cz. Další zlepšování rychlostního rekordu je však dost problematické právě kvůli bezpečnosti.

Nehořlavé prádlo

Závodníci mají lyže dlouhé 240 cm se ztupenými hranami, aby se při jízdě nezařezávaly. Oblékají extrémně hladkou latexovou kombinézu s polyuretanovým povlakem, která absolutně obepne tělo, je neprodyšná a má povinný chránič zad pro případ pádu. Pod kombinézou by měly být nehořlavé spodky, protože při pádu se mohou lyžaři spálit. Dozadu na boty a lýtka se pak přidávají pěnové aerodynamické spoilery a na hlavu speciální helma, aby byl zajištěn co nejmenší odpor vzduchu.

Občas někdo spadne, ale až na drobné spáleniny to většinou nekončí nijak dramaticky.

Speedskiing má i české zástupce. Dlouhá léta byl rekordmanem Petr Kakeš, jehož maximem bylo 223 km/h. V roce 2013 ho překonal Radek Čermák, když zajel 237,69 km/h. V současnosti závodí v této disciplíně Radim Palán, který je zároveň reprezentantem ČR ve skicrossu. Jeho dosavadním maximem je 211 km/h z roku 2019 ve Vars.

Reklama

Doporučované