Paradox. Nejlepší stavbou Evropské unie je i po brexitu budova v Londýně

Že Londýn stihl získat tuhle prestižní cenu za pět minut dvanáct? Spíš deset minut po dvanácté. Nebo přesněji – dva roky po brexitu. Jak je to možné? Může za to dlouhá doba na přihlašování projektů a navíc i covid.

Cena Miese van der Rohe, zaměřená na architekturu se sociálním přesahem, se obvykle uděluje jednou za dva roky. Teď se finále kvůli covidu ještě o další rok odsunulo. Architekti mohou přihlašovat budovy stojící na území Evropské unie, limit pro nynější ročník bylo dokončení mezi říjnem 2018 a dubnem 2021. Protože zahrnoval i dobu před brexitem, Británie ještě naposledy dostala šanci.

Občané EU však mají jistou útěchu. Autorky vítězné stavby pocházejí z Irska. Mezi finalisty se nedostal žádný projekt z Česka, jeden však byl mezi užšími nominacemi. Seznam Zprávy z nich vybraly další čtyři projekty, které stojí za pozornost.

Soudě podle ocenění, londýnský Town House je opravdu výjimečný. Kromě ceny EU získal i prestižní Stirlingovu cenu. Jeho autorky, Yvonne Farrellová a Shelley McNamarová z irské kanceláře Grafton Architects, jsou navíc držitelkami Pritzkerovy ceny nazývané Nobelovkou za architekturu. Právě na stavby pro vzdělávání se dlouhodobě zaměřují. A velmi úspěšně – mezi nominace na cenu Mies van der Rohe se dostaly hned tři jejich stavby.

U budovy Kingstonské univerzity hraje velkou roli pohledový beton, který v rukou irských architektek působí velmi lehce. Přírodní vzhled stavbě přisoudilo hojné využití dřeva, kamene a cihel. Vedle architektury je výjimečná náplň budovy. Pod jednou střechou se tu potkávají místnosti pro tanec a divadlo s klidovou zónou pro studium a knihovnou. Budova navíc reprezentuje snahu Kingstonské univerzity provázat se s městem a místní komunitou. Proto není uzavřená pro veřejnost, ale jsou tu veřejné kavárny, nádvoří a místa pro kulturní akce.

Barcelonské družstvo mladých architektů Lacol se specializuje na komunitní a udržitelné stavby. Patří k nim i budova pro družstevní bydlení La Borda v Barceloně. Šestipodlažní stavba z masivních CLT panelů je nejvyšší dřevostavbou ve Španělsku. Obsahuje 28 malých bytů a společné prostory – kuchyň s jídelnou, prádelnu, pokoje pro hosty, společné terasy, sklady a víceúčelové místnosti.

Francouzská metropole před pár lety vyhlásila soutěž na nápady, jak oživit některou ze zanedbaných lokalit. Vítězem se stala Železniční farma architektek Clary Simayové, Julie Turpinové a Melanie Drevetové. Na místě zrušené železnice postavily budovu pro sociální bydlení, ubytování studentů a městské farmaření. Obsahuje mimo jiné skleník, jeskyni pro pěstování hub a veřejnou restauraci.

Projekt Frizz23 navrhly architektky berlínského studia Deadline jako nový prototyp nemovitosti. Investoři převzali v Německu oblíbený družstevní model pro bydlení Baugruppe a spolu s architektkami z něj vyvinuli stavbu s pracovními prostory pro umění, vzdělávání a kreativní průmysly. Spojilo se v něm 32 malých firem a neziskových organizací.

Centrum Z33 vytvořila italská architektka Francesca Torzová rekonstrukcí budov takzvané bekináže. Tato obdoba kláštera sloužila laickým křesťankám sdruženým v polomnišské komunitě bekyní. Komplex tvoří řada domů postavených kolem soukromé zahrady, které mají uzavřené fasády do ulice a naopak hodně oken do zahrady. Toto schéma architektka dodržela a prostory pojala velmi minimalisticky, což odráží původní duchovní náplň.

Podruhé Barcelona, a opět bydlení. Tentokrát však v mnohem větším měřítku. Dřevostavba s vnitřním dvorem od španělské kanceláře peris+toral arquitectes obsahuje 85 sociálních bytů. Přízemí je z velké části volné. Konstrukci z masivních CLT panelů zvenčí doplňují betonové prvky a drátěná síť, která zajišťuje stínění a zpevňuje stavbu.

Škola Enrica Fermiho zabrala prostory renovované budovy ze 60. let. Škola měla pro moderní výuku již nevyhovující prostory a dvě nadace se ji rozhodly modernizovat, přičemž zapojily i učitele, žáky a rodiče. Cílem bylo inovovat výuku a kolem školy vytvořit komunitu. Přízemí slouží aktivitám s účastí veřejnosti, učit se může i venku na terasách. Betonovou kostru architekti z kanceláře BDR bureau rozšířili ocelovými konstrukcemi.

Do užšího výběru 40 staveb se dostala i jedna česká, což je v konkurenci více než 500 projektů velký úspěch. Je jí revitalizace pražské náplavky navržená architektem Petrem Jandou. Nábřeží dlouhé čtyři kilometry se stalo vyhledávaným společenským centrem. Minimalisticky renovované klenuté prostory bývalých skladů poskytly zázemí pro bary, kavárny či toalety.

Projekty madridského studia selgascano jsou vždy živě barevné a platí to i pro inovativní kancelářskou budovu u londýnského Holland Parku. Architekti se snažili vytvořit prostředí, které bude podporovat kreativitu, spolupráci a tvorbu nových pracovních míst. Interiéry jsou plné zeleně a různorodých pracovních zákoutí.

Tým finského studia Oopeaa má hodně zkušeností s navrhováním obytných budov i kostelů. Ve městě Vantaa mohli obojí zužitkovat, protože dostali zakázku na komplex s kostelem, nájemními byty a studentskými kolejemi. Areál doplňují zasedací místnosti, obchody, kanceláře sociálních služeb, kavárna a veřejný dětský koutek.

Projekt na předměstí Paříže je dalším příkladem městského farmaření, které díky novým technologiím a snaze omezovat uhlíkovou stopu získává na oblibě. Je to první budova tohoto typu ve Francii. V přízemí se nachází restaurace, dílny a školní zahrady, v horních patrech se pěstují plodiny k prodeji. Městské farmaření například díky chytrému osvětlení a hydroponii umožňuje dostupnost čerstvých potravin po celý rok.

Proč oddělovat budovy pro práci od těch pro bydlení, když to není nutné? Často pak zbytečně zabírají místo ve městě poloprázdné stavby. Stačí nabídnout prostor a konkrétní určení ať si každý najde sám. To je myšlenka Ateliérového domu C.21 u vídeňského hlavního nádraží, který navrhl architekt Werner Neuwirth. Ateliéry lze využít pro kanceláře, řemeslnické dílny, umělecké ateliéry nebo bydlení.