Země minaretů. Islámských inspirací v české architektuře je překvapivě dost

Islámská architektura v Česku? Většina lidí by se shodla, že sem nepatří. Není to však úplně pravda. Islám tu sice nemá tradici, ale jeho architektura do Čech a na Moravu v minulosti pronikala díky zájmům šlechticů a bohatých měšťanů o exotiku a později i jako móda. V tuzemsku tedy není tak cizí, jak by se mohlo zdát.

Nejvíce staveb s islámskou inspirací přinesl maurský či neomaurský styl v 19. století. Muslimští Maurové ve středověku obývali severní Afriku a Španělsko. Jejich zdobná architektura zažila obrození za romantismu, hlavně mezi Židy v celé Evropě. Když dosud utlačovaní Židé v 19. století dostali možnost budovat výstavnější synagogy, využívali často tento styl. Chtěli stavby odlišit od kostelů a poukázat na zlaté časy, jaké zažili za tolerantních Maurů ve Španělsku. Maurské prvky romantičtí architekti uplatňovali i na jiných stavbách, často v kombinaci s jinými styly.

Pro tento styl jsou typické podkovovité oblouky, často pruhovaně lemované, nebo dovnitř prohnuté lomené oblouky – oslí hřbety. Klenby podpírají útlé sloupy, věže vycházejí z minaretů, často se špičatými kupolemi. K dalším prvkům patří ornamenty zvané arabesky, drobné stupňovité cimbuří na hlavních římsách či bohaté barevné zdobení.

Architekturou muslimů se zdejší architekti inspirovali i v jiných dobách. Kromě toho lze v Česku najít i stavby, které z islámu pravděpodobně nevyšly, ale díky nápadné podobě si vysloužily přezdívku „minaret“.

Asi nejstarší minaret v Česku lze spatřit v Chrudimi – tyčí se nad střechou Mydlářovského domu. Pozdně gotický dům koupil roku 1571 Matěj Mydlář, bohatý výrobce svíček a mýdla, a renesančně ho přebudoval. Zřejmě až jeho syn pak na konci 16. století přistavěl hvězdářskou věž s malým minaretem na vrcholku. Charakter minaretu má však celá osmiboká věž.

Přezdívku Pražský minaret získal kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v klášteře augustiniánek pod Karlovem, dnes pravoslavný. Roku 1355 ho založil Karel IV. a z jeho doby pochází i věž, v horní části osmiboká.

Dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby dokončené v roce 1741 podle Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Hlavně tato úprava, při níž architekt před kostel přidal vstup s arkádou, dala stavbě vzhled podobný minaretu. Pravděpodobnost, že by to tak autor zamýšlel, je mizivá. Stejně se ale vtírá otázka, jestli to přece jenom nebyl skrytý vtípek.

Známý lednický minaret svůj původ nezapře. Jako jednu z romantických staveb v zámecké zahradě knížete Aloise I. z Liechtensteinu ho na přelomu 18. a 19. století postavil architekt Josef Hardtmuth. Kníže měl totiž zálibu ve všem exotickém. Minaret s efektním točitým schodištěm, který nejméně o čtvrt století předběhl celoevropský návrat maurského stylu, slouží jako rozhledna.

Jen kousek od minaretu stojí v lednickém parku další stavba muslimského vzhledu – Maurská vodárna. Technická stavba, která sloužila i jako parní lázně, byla původně barokní. Ve druhé čtvrtině 19. století ji romanticky upravil architekt Jiří Wingelmüller, spoluautor zámku. Fasády zdobí arabesky a oslí hřbety.

Další křesťanskou stavbou, jejíž věž nejspíš omylem dostala vzhled minaretu, je kostel svatého Jakuba Většího v Prachaticích. Chrám pochází z doby vrcholné a pozdní gotiky, ale jeho vyšší věž získala dnešní podobu až po velkém požáru města v roce 1832. Původní báň tehdy nahradila úzká lucerna s plechovou krytinou.

Barokní zámek ve Lnářích na Plzeňsku za druhé světové války sloužil jako výcvikové středisko Hitlerjugeng, pak tu bydleli Pattonovi vojáci a kapituloval zde sovětský generál Vlasov. Za socialismu byl rekreačním střediskem pro vysloužilé komunistické činitele, po restituci je v soukromých rukou. Zajimavostí zámecké zahrady je romantická neobarokní mešita z první poloviny 19. století se dvěma minarety a půlměsícem na špičce, která se používala jako servisní zázemí parku.

Ze zachovalých českých synagog je ta Španělská nejstarší s maurskou úpravou, hotová byla roku 1868. Dokonce svůj název získala právě díky inspiraci islámskou architekturou jižního Španělska, hlavně palácem Alhambra. Autory byli architekti Ignác Ullmann a Josef Niklas. Stavba představuje velmi čistou a kvalitní ukázku stylu, včetně pestré interiérové výzdoby z 80. let 19. století.

Areál mladoboleslavské Nové radnice z roku 1868 zahrnující i školu a vodárenskou věž nezapře, že architekti Fichtner a Grus vycházeli z florentské renesance. Osmiboká nárožní věž radnice však architektuře Florencie neodpovídá a evidentně napodobuje minaret – chybí mu jen typická špička nebo kupole. Na maurský sloh může jemně odkazovat i svislé členění fasád.

Kombinace maurského stylu s neobarokem je namíchaná v podobě žatecké synagogy, která je po té plzeňské druhou největší v Česku. Navrhl ji architekt Johann Staněk a pochází z roku 1972. Nyní se rekonstruuje, s konci oprav se počítá ještě letos. Soukromý majitel chce stavbu zpřístupnit veřejnosti jako kulturní prostor.

Maurská je hlavně čelní fasáda, velmi podobná Španělské synagoze v Praze – autor ji nejspíš zjednodušeně okopíroval. O poznání originálnější byl stejný architekt při návrhu synagogy v Lounech.

Plzeňský architekt Emanuel Klotz maurský styl u Velké synagogy smísil s tím neorománským a s neorenesancí inspirovanou ve Florencii. Věže mají hodně z minaretů, jinak je tu maurských prvků poskrovnu. Stavba z roku 1893 je od dubna znovu otevřená po dlouhé rekonstrukci. Zezadu ji doplňuje rabínský dům, ten muslimské prvky nemá.

Vídeňský židovský architekt Wilhelm Stiassny má v životopisu návrhy několika synagog a většinou si liboval právě v maurské tradici. Jedna z těch českých, které přežily druhou světovou válku, stojí v Čáslavi, s letopočtem dokončení 1899. 

Průčelí dominuje velký výklenek ve tvaru oslího hřbetu, který odkazuje na islámské polootevřené haly perského původu zvané ívány.

Monumentální výklenek inspirovaný ívánem architekt Stiassny zopakoval i na Jeruzalémské či Jubilejní synagoze v Praze. Věže a trojúhelníkový štít islámský původ nemají, ale jinak je tato stavba jednou z nejmaurštějších v českých zemích. Překypuje bohatou výzdobou zvenčí i v interiéru, k typickým červeným pruhům přibyla zářivá kombinace modré a zlaté barvy.

Bývalá synagoga Schomre-Schabos z roku 1928 v Českém Těšíně stojí netypicky jako řadový dům. Nacisté ji nevypálili, protože by hrozil požár sousedních budov. Architekt Eduard David zvolil tehdy už zastaralý maurský styl, ale vybral si z něj méně typické motivy, jako jsou oblouky ve tvaru trojúhelníků a oslích hřbetů. Budova slouží jako klubovna Polského kulturně-osvětového svazu.