Krutý osud Haiti: Nejchudší země světa financovala francouzské banky

Jediné skutečně úspěšné povstání otroků. První „černá“ republika. Druhá země po USA, která porazila evropské kolonisty. A ne jen tak nějaké kolonisty – porazila Napoleona. Inspirace pro otroky a revolucionáře po celém světě. A jedna z nejchudších zemí na světě. Haiti a její šílené dějiny. Země bez naděje. Kolonisté se krutě pomstili.

Teprve před několika týdny se svět dozvěděl detaily o tom, proč jedinečná haitská revoluce zkrachovala. List The New York Times podrobně zmapoval ekonomické důvody, které vedly k tomu, že Haiti je jednou z nejchudších zemí na světě. Zemí sužovanou korupcí, diktaturou, krutostí, zvůlí a beznadějí.

Jistě, těch důvodů je nepochybně víc. A historici a sociologové se budou i nadále přít, proč je právě Haiti tak nešťastnou zemí.

Absurdita haitských dějin je nicméně patrná i na první pohled. Země sdílí ostrov Hispaniola s Dominikánskou republikou. Sdílí s ní velkou část historie. I velké problémy: Kruté diktatury nebo korupci.

A přesto je podle aktuálních odhadů v přepočtu HDP na obyvatele Haiti na 172. místě na světě. Dominikánská republika je 94. Podle těchto čísel – velmi zjednodušeně řečeno – jsou na tom Dominikánci pětkrát lépe než Haiťané.

Úroveň zdravotnictví, služeb, dopravy, investic se vůbec nedá srovnat. Proč?

Ukazuje snad osud Haiti, že černí otroci by udělali lépe, kdyby „zůstali otroky“ a přenechali starost o svoji budoucnost bílým koloniálním pánům?

New York Times a před ním v dílčích studiích i historici ukazují, že jeden z hlavních důvodů je jiný. Francouzští kolonisté se na ostrov vrátili. S mohutnou flotilou a 500 děly dali Haiťanům na výběr: Buď bude zničující válka, nebo za svoji svobodu a nezávislost zaplatíte výkupné.

Zcela mimořádné válečné reparace. Další z vynikajících evropských objevů: Vítěz se musí ze svého vítězství vykoupit. A platit bude po celý život.

„Žádná osobnost věku revolucí 18. století není tak výjimečná jako Toussaint Louverture,“ charakterizuje vůdce povstání jeden z jeho životopisců. „Narodil se jako otrok v roce 1740 v místě, které patří k těm nejkrutějším, jež člověk kdy vytvořil. Ve francouzské kolonii Saint-Domingue, kde bezohlední bílí kolonizátoři nechali stovky tisíc otroků udřít k smrti, aby Evropa nasytila svůj rostoucí hlad po cukru a kávě.“

Na konci 17. století si Hispaniolu rozdělili Francouzi a Španělé. Francouzská část Saint-Domingue, dnešní Haiti, se brzy stala jednou z nejvýnosnějších a nejbohatších kolonií.

Hlavnímu město se dostalo přezdívky „Paříž Antil“. Kavárny, elegantní bulváry, divadlo s 200 představeními za rok… Pro 25 tisíc Evropanů.

90 % obyvatel kolonie ale tvořili černí otroci. Saint-Domingue se postupně stalo jedním z nejvýznamnějších center trhu s otroky. Mezi lety 1785–90 se na něm podílelo 37 %.

A týrání otroků patřilo k veřejným zábavám podobně jako posezení v kavárně nebo návštěva divadla. Zvědaví natěšení Evropané přihlíželi, jak jsou otroci upalováni nebo jak jim mučící kolo láme jednu kost po druhé.

V samotné Francii nebyla ale krutost a bezohlednost mocných a bohatých o mnoho menší. A tak přišel rok 1789, Francouzská revoluce.

A na Saint-Domingue dospěl Touissant Louverture. „Černý Spartakus“, vůdce jediného úspěšného povstání otroků.

7. července 1801 vyhlásil Louverture haitskou ústavu. Obsahovala mimo jiné tento zásadní článek: „Už tu neexistují otroci. Otrokářství je navždy zakázáno. Všichni lidé se rodí, žijí a umírají svobodní…“

Výjevy z historie Haiti:

Touissant Loverture nebyl superhrdina bez poskvrny. Historici se neshodují, jaké byly jeho motivace. Nakolik byl fascinovaný bohatstvím, prestiží, úspěchem. Nakolik byl přesvědčený republikán a obhájce rovných práv pro všechny.

Jisté je každopádně to, že někdy v 70. letech 18. století se stal svobodným mužem. Měl malou kávovou plantáž. Dokonce vlastnil otroky.

A jisté je i to, že se v roce 1791 postavil do čela povstání otroků. Francie svrhla krále a revolucionáři mluvili o lidských právech. Na Saint-Domingue se v lese sešlo 200 zotročených černochů a vzali kolonisty za slovo.

Neměli zbraně. Tak vypalovali kávové plantáže. Symbol jejich ponížení.

Postupně z nich Louverture vytvořil armádu a činil pragmatická vojenská a politická rozhodnutí. Spojil se se Španěly. Ve Francii zvítězili republikáni, ale v boji za svobodu černých otroků byli nejbližšími spojenci španělští royalisté.

V roce 1793 oslovil černochy na Saint-Domingue ve slavném prohlášení: „Bratři a přátelé, jsem Touissant Louverture, možná jste o mně už slyšeli. Zahájil jsem vzpouru. Chci, aby na Saint-Domingue vládly svoboda a rovnost. Udělám pro to vše. Bratři, sjednoťme se, abychom toho cíle dosáhli.“

V roce 1794 Francouzská republika zakázala otroctví. Louverture ukončil spojenectví se Španěly a zdálo se, že bývalí otroci a bývalí koloniální páni mají šanci najít společnou řeč. Dohodnout se, jak bude vypadat správa Saint-Domingue.

Nestihli to.

Napoleon Bonaparte se stal nejmocnějším mužem ve Francii roku 1799. A jeho názory na otroctví a kolonie měly daleko k ideálům francouzských revolucionářů.

Napoleon obnovil trh s otroky ve francouzských koloniích. A k břehům bouřícího se Saint-Domingue vyslal 50 válečných lodí. Přepočítal se.

Napoleonská vojska utrpěla u Saint-Domingue větší ztráty než u Waterloo. A po dvou letech se jejich zbytky musely stáhnout.

Francouzi zaznamenali pouze dílčí úspěch: Zatkli Touissanta Louvertura. Odvezli ho do Francie. Uvěznili. Ve vězení v roce 1803 zemřel.

Ale to bylo vše. Louverture měl nástupce, Jeana-Jacquesa Dessalinesa. Vzbouřené otroky už Francouzi k poslušnosti nepřiměli.

Bývalá kolonie vyhlásila pod domorodým názvem Haiti nezávislost 1. ledna 1804. Dessalines se prohlásil generálním guvernérem a později císařem nového státu.

Francouzi se vrátili v roce 1825. Revoluce i Napoleon byli minulostí. Dessalines byl zavražděn v roce 1806. Ve Francii vládl krajně konzervativní král Karel X.

A bývalí majitelé plantáží požadovali reparace. Logické, ne? Černí otroci jim ukradli jejich majetky, obrali je o jejich výdělky.

Na stranu Haiti se nepostavil nikdo. Spojené státy sice měly zkušenost s bojem s evropskými kolonisty, ale většina politiků si rozhodně nepřála, aby haitská revoluce inspirovala americké otroky.

Haiti tak pod tlakem přijala ve světových dějinách ojedinělou dohodu: Potomci otroků budou platit reparace potomkům jejich pánů.

Francouzi navíc přišli se zničujícími nároky: Už první požadovaná částka byla šestkrát větší než roční příjem haitské vlády. Haiti si na zaplacení musela půjčit. Od koho? No přece od francouzských bank.

Tak vznikl haitský „dvojí dluh“: Výkupné plus provize pro francouzské banky.

Novináři z New York Times ve spolupráci s ekonomy a historiky spočítali, že Haiti Francii zaplatila 560 milionů dolarů v dnešní hodnotě. A že pokud by tyto peníze zůstaly na Haiti a země je mohla použít na investice, přineslo by jí to minimálně 21 miliard dolarů.

Někteří ekonomové na ta čísla nahlížejí ještě z jiné perspektivy: Je vysoce pravděpodobné, že za normálních okolností by Haiti rostla obdobným tempem jako jiné země v Latinské Americe. Pak by ztráta způsobená platbami bývalým kolonistům byla dokonce 115 miliard dolarů.

A tak by se za normálních okolností HDP na obyvatele vyrovnalo sousedům z Dominikánské republiky.

Ale normální okolnosti to ani zdaleka nebyly. A tak Haiti místo domácích investic pomáhala například se stavbou Eiffelovy věže. Tu totiž financovala velká francouzská banka, které Haiti splácela půjčku.

„Prvním ekonomickým dopadem těchto ‚odvodů‘ byl nedostatek prostředků na investice do vzdělání, zdravotnictví a infrastruktury,“ shrnuje francouzský ekonom Thomas Piketty. „Ale z dlouhodobého hlediska je ještě důležitější to, že splátky v podstatě zlikvidovaly proces budování haitského státu.“

Haitské povstání se zrodilo z nenávisti. A došlo do fáze regulérní války. Mělo ve štítu hesla o rovnosti, svobodě a bratrství, ale žádná přehlídka idealismu a humanismu to nebyla. Během povstání a revoluce zahynuly desítky tisíc lidí. A obě bojující strany neváhaly masakrovat civilisty, ženy a děti.

Poslední „revoluční“ masakr nařídil už vítězný guvernér Dessalines. Na jaře 1804 povraždili haitští vojáci, bývalí otroci, podle odhadů 3–5 tisíc bílých mužů, žen a dětí. Ženy často znásilnili. Ušetřili ty, které svolily ke sňatku s černochem.

Až na několik skupin byli zabiti téměř všichni zbylí běloši na Haiti. Dessalines udělil výjimku Polákům, kteří zběhli z Napoleonovy armády a přidali se k revoluci, německým farmářům a kněžím a lékařům, případně dalším potřebným profesionálům.

Masakr se nesnažil před světem zakrývat. Bral ho jako nutnost, oprávněnou pomstu, politický akt. Jeho tajemník, Boisrond-Tonnerre řekl: „Pro naše prohlášení nezávislosti bychom měli jako pergamen použít kůži bělocha, z jeho lebky bychom měli mít kalamář, z jeho krve inkoust a bajonet by měl sloužit jako pero.“

Pozdější francouzské vydírání Haiti zlomilo. Ale ani toto nebyl právě ideální start pro budování nové spravedlivé společnosti.

Bývalá francouzská ministryně spravedlnosti Cristiane Taubira prosadila v roce 2001 tzv. „zákon Taubira“. Podle něj jsou „obchod s otroky a otrokářský systém zločiny proti lidskosti“. A školy by měly těmto historickým obdobím věnovat patřičnou pozornost.

Francouzským školám se do toho ale příliš nechce. Někteří francouzští akademici označují Louvertura za ztělesnění republikánských hodnot. Za vojevůdce, který se talentem vyrovná Napoleonovi nebo Wellingtonovi. A haitská revoluce je pro ně jedinečná historická událost.

Ale většina žáků francouzských středních škol o Louverturovi a haitském povstání otroků ve škole neslyšela.

Podobně se francouzským politikům nechce otevírat téma dluhu. Po dlouhá desetiletí Francie vydírání Haiti zcela odmítala nebo bagatelizovala. Senzaci mezi africkými politiky a intelektuály způsobil v roce 2015 prezident Francois Holland. Při projevu na místě bývalého trhu s otroky v Guadeloupe řekl: „Pokud jde o Haiti, musíme podle mě splatit dluh.“

Posluchači tleskali vestoje, křičeli, plakali. Jejich nadšení netrvalo dlouho. O několik hodin později prezidentská kancelář upřesnila, že Holland měl na mysli „morální dluh“.

Podobně Emmanuel Macron. V prezidentské kampani v roce 2017 mluvil o nutnosti postavit se k dějinám čestně a kolonialismus nazval zločinem proti lidskosti. O pět let později byl vzhledem k sílící krajně pravicové konkurenci už mnohem umírněnější.

Jeho ministr školství Jean-Michel Blanquer to shrnul jednoduše: „Francie by se neměla každých pět minut za všechno omlouvat.“

Saint-Domingue? Haiti? Ano, ano, vzpomínáme si. Možná je tu nějaký morální dluh. Ale musíme s tím opatrně. To víte, je to už dávno, a historie je složitá…

Haitský antropolog Michel-Rolph Trouillot si myslí, že o haitské revoluci se nikdy příliš nemluvilo proto, že byla prostě „nepředstavitelná“. Bílí kolonisté a vládci světa si nedokázali připustit vojenský triumf otroků a vznik „černé“ republiky.

Že by to nedokázali ani dnes?