Hlavní obsah

Přichází čas bublinek. Jak si je užít, aby byly lepší než ty loňské

Foto: Libor Budinský, Seznam Zprávy

Kdysi symbol dekadence, dnes typický silvestrovský nápoj.

Reklama

Šumivá vína jsou v Česku stále na okraji zájmu – ročně se vypijí v průměru zhruba dvě lahve. Zhruba polovina spotřeby pak připadá na Silvestra.

Článek

Nalejme si čistého vína. Češi odkojení plzeňským se v bublinkách zas tak moc nevyznají. Ve většině domácností se „bouchá“ jen jednou ročně – o silvestrovské půlnoci. A většinou k tomuto účelu postačí úlovek ze supermarketu pořízený s adventní slevou za stovku. Pojďme to letos udělat jinak. A bublinky si pořádně užít.

Tak zaprvé – nazývejme věci pravým jménem. To, co se obvykle chladí v lednici nebo na balkoně, opravdu není šampaňské. Byť se v Česku stále používá výrazu šampaňské pro jakékoliv bublinky, tento název patří pouze a výhradně sektům z francouzského regionu Champagne. Všechno ostatní jsou sekty, bublinky, šumivá vína, ale nikoliv šampaňské. Z tohoto pohledu je také úplně mimo výraz pravé šampaňské. Stejně jako uši drásající slangový výraz „šáňo“. To fakt už ne.

Několik pravidel pro servírování bublinek

Foto: Libor Budinský, Seznam Zprávy

Jsou bublinky a bublinky. Nejlevnější pořídíte za stovku, ty nejlepší vyjdou i na pár tisíc.

Bublinky se nesmějí pít teplé, proto je třeba láhev dopředu dobře vychladit a současně nenalévat skleničky úplně plné (obvykle se nalévá necelá deci). A také láhev po nalití vrátit do chladu. Doporučená teplota pro servírování sektů je pět až osm stupňů, některá špičková šampaňská se podávají trochu teplejší (i kolem deseti stupňů). Ideální sklenkou je tzv. flétna, fajnšmekři pijí kvalitní bublinky také ze skla určeného pro bílé víno riesling.

Bohužel v Česku jsou bublinky stále na okraji zájmu. Konzumace šumivých vín se pohybuje zhruba kolem dvou lahví sektu na osobu a rok, což je stejné množství, jaké vypije James Bond. Ovšem ten to hravě zvládne za večer a ještě mezi tím stačí vyřídit nějakého toho záporáka.

Zhruba polovinu sektů vypijí Češi na Silvestra (nejčastěji v podobě oblíbeného „demíčka“), druhá polovina je pak kořistí žen při stále oblíbenější sklence prosecca na terase či před večeří v italské restauraci.

Nízká cena není výhra

Tolik na úvod a teď už se pojďme pustit do krátkého průvodce světem bublinek. Oblíbené „demíčko“ i prosecco ze supermarketu patří ve světě sektů k podprůměru, o čemž svědčí i velmi levná cena (prosecco se občas objeví i v cenách 69 či 79 korun). Obě tato vína se vyrábějí metodou charmat, kdy druhotné kvašení vína probíhá v obřích nerezových tancích. Výroba trvá jen několik týdnů, na rozdíl od šampaňského, jehož zrání v lahvích zabere několik let.

Pěkné bublinky dokážou udělat i čeští vinaři. Největším domácím výrobcem je společnost Bohemia Sekt, která má ve svém portfoliu i poměrně slušné sekty připravené tradiční šampaňskou metodou kvašení v láhvi. Kdo tedy chce být věrný značce, může letos místo obyčejné „bohemky“ vyzkoušet sekty s názvy Louis Girardot, Chateau Bzenec nebo Bohemia Prestige brut.

Foto: Libor Budinský, Seznam Zprávy

„Nikdy nepijte vodu,“ říká nápis u kašny před vilou slavného výrobce šampaňských.

Zajímavé sekty vyrábí také Vinařství Volařík, Kamil Prokeš, Vinařství Mikrosvín, Josef Valihrach nebo Víno Cibulka. A ještě jeden tip z malého vinařství u Loun – sekt Wilomenna připravený tradiční metodou zaujme příjemnou chutí s nádechem broskvových a citrusových tónů.

Český zákazník na rozdíl od tradičních vinařských velmocí preferuje bublinky s výrazným zbytkovým cukrem, takže bodují láhve se 40 až 50 gramy zbytkového cukru. U bublinek je totiž množství cukru jiné než u tichých vín. V kategorii sec (označující suché bublinky) může být 17–35 gramů cukru a v kategorii demi sec (tedy polosuché) až 50 gramů cukru.

Svět dává přednost suchým sektům značeným jako brut (pod 15 gramů cukru), extra brut do šesti gramů, případně brut nature, který má pod tři gramy zbytkového cukru. Je tedy třeba pozorně číst etikety.

Speciální Col Fondo

Nebývalou vlnu popularity zažívá v Česku prosecco stejně jako celá italská kuchyně. Jiskřivé víno ze severu země má celou řadu tváří a vedle výše zmíněné podprůměrné lze najít také velmi příjemná prosecca připravená s minimem cukru (značí se jako brut zero nebo extra brut). Parádním stylem je pak víno zvané Col Fondo, které je nefiltrované, má příjemnou svěžest a současně výraznou mineralitu. Col Fondo je živé, rustikální víno a překvapí svou unikátní chutí.

Pokud se někdo chce o proseccu dozvědět více a třeba i ochutnat několik vzorků vedle sebe, doporučujeme navštívit síť butikových obchůdků a vináren s názvem Prosekárna (vedle Prahy jsou třeba v Plzni či v Pardubicích), kde mají k dispozici zhruba 200 značek prosecca v lahvích a obvykle pět až šest druhů otevřených vín na rozlití do sklenice, včetně zmíněného Col Fonda. Tato vína obvykle nemají klasický sektový špunt (a pozor – málokdo ví, že sektový špunt může letět až čtyřicetikilometrovou rychlostí), ale jen pivní uzávěr.

Z Burgundska i Katalánska

Levnější alternativou šampaňského, kterému se Seznam Zprávy budou věnovat příště, jsou burgundské crémanty či katalánská cava (v obou případech jde o sekt vyráběný tradiční metodou kvašení v láhvi). V Katalánsku se cava vyrábí již 150 let a má řadu podobných rysů se šampaňským. V chuti se obvykle objevují příjemné tóny zralých citrusů, nemá tolik alkoholu jako třeba české sekty a hlavně potěší dobrým poměrem ceny a kvality. Velký výběr cavy i crémantů lze najít v pražském baru Champagneria.

Reklama

Doporučované