Článek
Nejprve fakta. Školy se plošně uzavřely 11. března a na podzim znovu 14. října. Do distanční výuky se nepodařilo zapojit na jaře nejméně 10 tisíc dětí podle České školní inspekce, možná ale i 80 tisíc dětí podle průzkumu Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Hlavně proto, že žáci neměli dostatečné technické vybavení, tedy počítač nebo tablet s internetovým připojením.
Teprve v srpnu MŠMT rozhodlo, že školám pošle dodatečných 1,3 miliardy korun na technické vybavení. Peníze přišly až v říjnu. Tyto finance však byly přednostně určeny na vybavení učitelů a škol, nikoliv žákům na zápůjčky. Stejně jako na jaře, tak i na podzim za stát zaskakovaly neziskové organizace a celá řada dárců, kteří dětem techniku poskytli nebo na ni přispěli.
Vinu za celou situaci ale rozhodně nelze házet jen na Ministerstvo školství. Problém leží někde na pomezí odpovědnosti resortů školství, práce a sociálních věcí, škol a jejich zřizovatelů. Podle srpnového vyjádření veřejného ochránce práv by řešení mělo najít právě MŠMT a MPSV.
„V tomto si myslím, že by mělo iniciativu převzít Ministerstvo školství, protože rovný přístup ke vzdělávání by měla být jejich priorita. A od nás Ministerstvo školství dostane veškeré zázemí, veškerý support,“ řekla pro pořad Terén Seznam Zpráv ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD).
Tisíce „zapomenutých“ dětí. Skrytá kamera odhaluje, jak stát znovu selhává. Publicistický pořad Terén reportérky Kristiny Cirokové.Video: Kristina Ciroková, Seznam Zprávy
Jenže stejně jako při řešení většiny neduhů českého školství záleží na každém jednotlivém řediteli, jak si zvládne poradit. Některé školy tak dokázaly svým žákům techniku bez problémů zajistit, jiné na to naopak nemají prostředky. Další se třeba potýkají s velkým počtem dětí v sociálním vyloučení a zapůjčení počítače na některou z ubytoven pro ně ani nepřichází v úvahu.
Opět a ještě dramatičtěji se tak znásobily rozdíly mezi dětmi z různých sociálních a ekonomických poměrů. To je jeden z hlavních a stále přetrvávajících problémů českého školství.
MŠMT: Techniku musí školám zajistit zřizovatelé
Podle MŠMT ale nedostatek techniky musí vyřešit hlavně zřizovatelé škol, tedy kraje, města a obce, které mají ze zákona povinnost servis školám poskytnout, a to za peníze v rámci rozpočtového určení daní. Od roku 2013 se částka zvýšila o zhruba šest a půl tisíce korun na loňských 14 400 korun za žáka na rok.
„Za vybavení škol včetně provozních výdajů svých škol jsou ze zákona odpovědní jejich zřizovatelé, což jsou v případě mateřských a základních škol obce, v případě středních škol kraje, nikoli MŠMT. Školy tak mají získávat finance včetně vybavení PC technikou, zvláště v době, kdy je distanční výuka povinná, od svých zřizovatelů,“ říká mluvčí Ministerstva školství Aneta Lednová.
„To je nesmysl, který není teoreticky ani prakticky proveditelný. Obec srovnatelné velikosti s námi může maximálně poskytnout třeba nějaké prostory nebo zorganizovat sbírku ve spolupráci s místním zaměstnavatelem, ale určitě nemůže starosta vzít nákupní košík, koupit čtyřicet notebooků, rozvážet je po rodinách a doufat, že se mu vrátí zpátky,“ říká ředitel Základní školy Brozany nad Ohří David Šálek, který je zároveň místostarostou městyse, kde žije asi 1400 obyvatel.
Brozany díky evropským fondům zrekonstruovaly budovu školy. Investice vyšla celkem asi na 34 milionů korun. Městys si tak na jednu stranu nemůže dovolit investovat do školy další finance, na stranu druhou ale díky renovaci vybavení učeben získala škola i nové počítače. Ty staré tak mohla některým žákům poskytnout. Stejně to ale nestačilo na to, aby se mohly všechny děti do online výuky zapojit.
„V případě několika žáků jsme tak pokračovali v doručování tištěných úkolů jako na jaře. Nebudu vám lhát, nechce se vám dát úplně všanc techniku do podmínek, odkud se vám těžko daří vymámit zpátky pracovní sešity,“ popisuje Šálek s tím, že v tomto ohledu nejlépe zafungovala asistentka pedagoga, která tyto děti s úkoly obcházela.
Podle vedoucí vzdělávacích služeb organizace Člověk v tísni Zuzany Ramajzlové nemůže Ministerstvo školství strčit hlavu do písku a nechat celou situaci na zřizovatelích, školách a rodinách.
„Distanční výuka je povinná. Dávalo by mi tak logicky smysl, aby pomoc koordinovalo Ministerstvo školství ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí,“ říká Ramajzlová.
Podle ní mělo Ministerstvo školství přijít s návrhem, jak situaci všech dětí řešit, protože peníze z balíku 1,3 miliardy korun pro základní školy a nižší stupně gymnázií pokryly výhradně technické potřeby škol na spuštění distanční výuky, nestačily už na počítače k zapůjčení.
„Systém je decentralizovaný a školy mají své zřizovatele. Ano, to je fakt, ale Ministerstvo školství má také nějaké možnosti. Peníze však poslalo školám pozdě a byly navíc primárně alokovány na vybavení škol. Stát tak v podstatě říká, že není jeho věc, jak bude povinná školní docházka v distanční formě probíhat, pokud nezajistí nějaký způsob, jakým se budou moct zúčastnit všechny děti stejným způsobem,“ dodává Ramajzlová.
Záchrana díky počítačům na skříni
Pokud tedy školy měly možnost svým žákům techniku vypůjčit, zajistily si ji buď vlastní iniciativou nebo také náhodou. Základní škola v Zašové nedaleko Valašského Meziříčí měla na skříni v ředitelně ještě staré notebooky, které už dosloužily. Na distanční výuku se ale některé z nich daly použít.
„Bývalý ředitel nakoupil v rámci evropského projektu v roce 2011 notebooky. Byly ale už pomalé, takže před dvěma lety dostali učitelé nové. Počítače ale musely kvůli plnění podmínek projektu ve škole fyzicky zůstat až do roku 2021. Poprosil jsem tedy našeho správce IT, aby prověřil, jestli se nedají použít na distanční výuku. A většinu se povedlo rozběhnout,“ popisuje ředitel školy Tomáš Brňovják.
Znovu nastartované počítače doplnila škola notebooky od učitelů, kterým zakoupila nové z prostředků od Ministerstva školství. Ředitel tak mohl žákům nabídnout 25 notebooků na zapůjčení. A vyšlo to akorát. Všichni rodiče, kteří o techniku požádali, ji od školy dostali, a žádný volný počítač už nezbyl.
„Pokud bychom neměli notebooky v zásobě, nemohli bychom všem rodinám vyjít vstříc,“ dodává ředitel. Asi deset žáků zdejší základní školy by tak zůstalo nepřipojených nebo by si museli poradit jinak.
Současnou situaci nepřipojených dětí už ale nikdo nevyřeší. Manko z distanční výuky už dávno nabraly a základní školy se postupně otevírají. Střední školy, které zůstávají na distanční výuce dále, vyjma závěrečných ročníků a praxí, jsou pak odkázány samy na sebe a své zřizovatele, protože jich se mimořádný příspěvek MŠMT na techniku netýkal.
Momentálně se tak hraje pouze o to, aby se situaci nepřipojených dětí podařilo vyřešit do budoucna, a takové rodiny tak nebyly odkázány na pomoc neziskových organizací a firem.
„Jakékoliv řešení už teď přijde pozdě. V dlouhodobém horizontu je ale možné technické vybavení rodin na výuku začlenit do dávkového systému, tedy například do přídavku na děti. Bez spolupráce MŠMT a MPSV se to ale neobejde,“ dodává Ramajzlová.
