Článek
„Múdrosráči“, „trkvasi“, „obchody otvárať, smerákov zatvárať“. Igor Matovič s nástupem do funkce slovenského premiéra nezměnil slovník, zvláště na sociálních sítích se stále vyjadřuje jako ten nevybíravý, agresivní, opoziční politik.
Na konci února jeho hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti vyhrálo volby, Matovič nakráčel hlavní branou do vládního Letního arcibiskupského paláce a teď jeho koaliční kabinet dostal důvěru v Národní radě, kde má ústavní většinu. Zkušenost s vládnutím nula, a přesto si tahle nová sestava zatím vede v koronavirové krizi lépe než zkušený Andrej Babiš.
Matovičovu facebooku navzdory.
Kdo si bouchl do premiéra
Slovensko má pětkrát méně nakažených a desetkrát méně obětí koronaviru než Česko (se zhruba dvojnásobkem obyvatel). Zpočátku bylo vysvětlením chabé testování, to už se ale výrazně zlepšilo. Takže je Slovensko v potírání nákazy úspěšnější než úspěšné Česko. „Jsme dnes evropská jednička v boji s koronou,“ komentoval to Matovič.
Slovensko zavřelo hranice, obchody i veřejné prostory tvrdě a včas. A má také srozumitelný plán otevírání ekonomiky. Podobný chaos, jaký nastal v Praze po rozsudku o nezákonnosti některých opatření, Bratislava nezažila. Asi největší nevoli způsobil tvrdý zákaz pro seniory – nesměli nakupovat mimo vymezené hodiny 9 – 11. Premiér ho nadšeně a agresivně hájil, hlavní hygienik ale po dvou dnech zrušil. Válka generací byla zažehnána.
Úplně stejně jako v Česku vláda vyhlásila masivní podporu firmám a živnostníkům – ale peníze k nim putují neuvěřitelně pomalu, to je česko-slovenský unikát.
Matovičova vláda o něco později než Česko a Rakousko otevřela ve středu 22. dubna menší obchody, sportoviště, tržnice, služby. A především oznámila plán tří dalších vln a stanovila pro ně – v Česku nic takového Babiš, Vojtěch a Havlíček nepředvedli – srozumitelné parametry, žádné vágní „uvidíme podle epidemiologické situace“.
Rozhodným se stal tzv. klouzavý denní medián nakažených za posledních sedm dní. (Co to přesně znamená, už na Slovensku ví každé malé dítě…)
Když bude hodnota pod 100, další vlna uvolňování platí, když překročí 150, čeká Slováky přiškrcení – návrat o vlnu zpět. M mezi 100 a 150 znamená – setrvalý stav, program uvolňování Něco za něco stojí, dál se neuvolňuje, ale ani nezpřísňuje.
Aktuálně je klouzavý medián na hodnotě 5, počet nových nakažených už pátý den nestoupl nad 10. To znamená, že příští týden přijdou najednou dvě vlny.
Tohle je systém na hony vzdálený Matovičovu naturelu, dal na experty ve svém štábu, který má opravdu výborný.
Komentář je ale čistě premiérův, s titulkem Cítím se jako zbitý pes na Facebook napsal: „Za poslední týden si do mě bouchl už i ten poslední ňouma (v originále „trkvas“, pozn. aut.), jen proto, že opakovaně říkám prrr… mohou nám ještě bouchnout osady, tak se nehrňme bezhlavě do rušení ochranných opatření… Odvážně. Upřímně. Pro lidi.“
Můj první skalp
Vedle řešení koronavirové a posléze ekonomické krize mají Matovič a spol. ještě jeden velký, jen a jen slovenský úkol: země po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové velmi touží po změně. A programové prohlášení věrohodně popisuje způsob „deficizace“ a návrat ke slušným demokratickým poměrům.
(Premiérův komentář v původním znění: „Dostal som tip na doplnenie programu vlády: Obchody otvárať, smerákov zatvárať. Dokelu, škoda, že už je programko uzavreté…“)
Nadějeplné jsou i první kroky (od voleb uplynulo devět týdnů) – ve vazbě sedí několik soudců, bývalí šéfové státních úřadů, s nimi provázaní „podnikatelé“ a další lidé ze světa expremiéra Roberta Fica.
Ukázkový je příklad bývalého šéfa Správy stáních hmotných rezerv Kajetána Kičury (před pár měsíci byl také kandidátem Směru na ústavního soudce). Také je ve vazbě, je obviněný z braní úplatku a praní špinavých peněz. Jde o podezřelé obchody při obstarávání zdravotnických pomůcek v době nákazy i o starší věci. Některé okolnosti jsou slovensky odzbrojující: právě v době podezřelých březnových nákupů si Kičurův dvacetiletý syn koupil v Bratislavě dva pěkné byty a na účet Kičurova otce přišlo 220 tisíc eur (asi šest milionů korun).
Kičura je výmluvným příkladem, jak Fico a spol. vládli a jak Matovičova „vláda změny“ rychle zjednává nápravu. Ukázalo se (jako svého času v Česku), že v policii, na prokuratuře i na soudech je mnoho lidí, jimž stačí dát prostor, aby jednali spravedlivě – padni komu padni – a oni to udělají. Pro novou politickou garnituru je to výborná zpráva, ke které vlastně není co dodat.
Ale to neznáte Matoviče. Na svém facebooku napsal: Můj první skalp – Kajetán. A dodal (slovenština je v tomto případě jasnější): „Kradli ako po nebohom. Pôjdu dole rad radom.“
Takže – nezávislá policie sem, nezávislá justice tam - premiér má první skalp.
Tisíc kliků
První průzkumy od voleb ukázaly, že tuhle koronavirovou jízdu na tygru Matovič marketingově zvládá. Jeho hnutí si dokonce polepšilo z volebních 25 na 30 procent přízně. Na průzkumu je ale nejzajímavější jiný údaj – strana Za lidi Andreje Kisky je spolehlivě pod prahem pro vstup do parlamentu. Nepochybně i proto, že si její zakladatel-exprezident hned po volbách vzal důkladný „koronavirový odstup“ od politiky až do Popradu, kde má rodinu.
Když se ale výzkumníci zeptali, jestli zvládl koronakrizi lépe expremiér Peter Pellegrini za Směr se starou vládou, která zavedla první opatření proti nákaze velmi rychle (za šest dní, Česko za 11), nebo Matovič s novou, dopadlo to vlastně nepřekvapivě: Pellegrini 38, Matovič 22, oba stejně 32 procent. Což nový premiér hned komentoval: „Je rozdíl, když někoho necháte udělat tři kliky, a řeknete potom: fúúú, to je frajer, a když někoho necháte udělat tisíc kliků…“
Úspěch v boji s nákazou – tak trochu premiérovi navzdory.
Experiment Matovič
V Bratislavě se nepřou skupiny vědců o další postup. Nikdo nikoho nevyhazuje ze štábu, když žádá data o vývoji nákazy. Tématem není chytrá karanténa ani velké testování, spíš romské osady a zařízení sociálních služeb, kde zemřela většina slovenských obětí nákazy. Takový napjatý klid.
A pak tam běží jeden důležitý politologický experiment: v zemi vládne brutální populista, mistr opozice, bojovník proti establishmentu. Andrej Babiš je oproti Matovičovi standardní, vypočitatelný politik v zásadě oddaný demokracii.
Premiér Matovič, který podle předpovědi komentátorů svolá první protivládní demonstraci v dějinách, používá moc, řídí exekutivu, reprezentuje stát… Zrovna v době, která klade na vládnutí výjimečné nároky.
Výsledky budou poučné i pro Česko. Uvidíme je – a k tomu bez domácích škod – zřejmě celkem brzy: Matovič vede od první chvíle bratrovražedné koaliční boje. Ve své vlastní koalici zatížené opravdu velkou zodpovědností dvojího druhu: vládnutím proti nákaze a vládnutím proti Robertu Ficovi a fašistovi Marianu Kotlebovi v opozici, kteří čekají na příležitost.
A pak je tu ten zvláštní Matovičův pohled na kritiku, disciplínu, v níž vždy vynikal. Slovy samotného premiéra, jeho status má název Závidím (neplést s písní Jiřího Grossmanna): „Závist není pěkná vlastnost a obvykle jí vůbec netrpím. Nyní, cestou na Úřad vlády, kde budeme dnes do noci finalizovat naše programové prohlášení, jsem se při závisti přistihl. Ano, závidím časy, kdy Fico, Radičová či Pellegrini mohli v absolutním klidu bez nějaké koronakrize dávat 30 dní dohromady svůj program. Závidím jim, že dostali obvyklých 100 dní, které se dávají každé vládě na rozběh. Nám nebyla dopřána ani minuta a navíc opozice, různí moudrosráči a média vlastněná oligarchy nasadili vůči nám tu nejzákeřnější politiku, jakou jen v mimořádně těžké době nasadit mohli.“
V originále: múdrosráči.
