Měsíc od exploze v Bejrútu. Opravy váznou, vláda zcela selhala

Stovky mrtvých, tisíce zraněných a statisíce těch, již přišli o domov. A počty lidí, které nějakých způsobem ovlivnila exploze skladu stojícího na pobřeží Bejrútu, stále rostou.

„Lidé tu sdílí kolektivní trauma. Výbuch přitom nebyl jedinou katastrofou, kterou tu v poslední době prožívali – můžeme mluvit třeba o klesající hodnotě libanonské libry vůči dolaru nebo ekonomické krizi, kvůli které tisíce Libanonců přišly o práci. Tohle je jen další problém, kterému musí čelit,“ začal s popisem situace v Bejrútu pro Seznam Zprávy Nabil Khoury.

Bývalý novinář a také pracovník neziskové organizace Institute for War and Peace Reporting pak uvedl, že jsou teď Libanonci zoufalí. „Ve vzduchu visí hodně negativní energie. Spoustu lidí tu přemýšlí o tom, že Libanon opustí. Ztratili víru ve svou zemi a v blízké budoucnosti nevidí žádné řešení. A náš politický systém plodí jedno pochybení za druhým,“ shrnul Khoury, který v Bejrútu žije a podniká, atmosféru v zemi.

Známky katastrofy měsíc po výbuchu z ulic Bejrútu ještě nezmizely. Podle Khouryho došlo k menším rekonstrukcím a dočasným opravám – velkou část města i jeho okolí totiž exploze, již doprovázela velmi silná tlaková vlna, poničila. „Nejprve došlo k opravě okenic a vchodových dveří, o které domácnosti při výbuchu přišly. A vystavilo je to rabování. Bylo proto důležité dveře a okna opravit, aby se lidé mohli cítit doma v bezpečí,“ vysvětlil Libanonec.

Rozsáhlejší opravy ale zatím moc rychle nepostupují. „Něco málo se děje v přístavu, kde odklízejí suť. Je jí tam ale příliš mnoho, stejně jako dalšího zničeného materiálu, takže k žádné rekonstrukci zatím nedošlo. Mluví se o nějakých plánech oprav, ale to není aktuální. A ještě nějakou dobu potrvá, než se odstraní sutiny a nepořádek,“ míní Khoury.

Při explozi přišly o domov statisíce Libanonců. Některé rodiny zvládají žít v jedné místnosti – ze zbytku domácnosti jsou trosky. „Naštěstí je pořád léto a někteří lidé mohou žít i v prostorech bez okenic. Zimy jsou tu ale kruté, takže problémy těchto rodin teprve přijdou,“ předpověděl pochmurně Khoury.

Velký podíl na tom, jak se Libanon s tragédií vypořádává, má podle Khouryho mezinárodní společenství. „Všechno, co je už hotové, je z poloviny díky zahraniční pomoci a z poloviny díky pomoci obyčejných lidí a iniciativ,“ uvedl. Zahraniční podpora do Libanonu dorazila jak v hmotné podobě, tedy třeba jako potravinová pomoc, tak i v té finanční.

Jen několik dní po katastrofě slíbily Spojené státy 17 milionů dolarů (asi 379 milionů korun) Libanonu jako finanční injekci. A podobně jednaly i další státy a uskupení, třeba Evropská unie se dohodla na celkové pomoci v hodnotě více než 250 milionů eur, tedy asi 6,6 miliard korun.

„Četl jsem ve zprávách, že se mluvilo o nějaké finanční pomoci ze zahraničí. Ta jde ale vládě. A my nevíme, kam ji posílají, do jakého sektoru, náš systém je absolutně netransparentní a zkorumpovaný,“ připustil Khoury.

„Hned na samém počátku sem přišla potravinová pomoc. A zatímco místní lidé si tu pomáhali od první hodiny, viděli jsme, že vláda ty potraviny začala rozdávat v oblastech, na které katastrofa tolik nedopadla. A dvacet dní po výbuchu,“ poukázal Libanonec na jednání někdejší vlády.

Khoury vede v Bejrútu malý obchod s biopotravinami. Jeho součástí je i kuchyně, která před explozí sloužila jako řemeslná pekárna i výrobna domácích těstovin nebo třeba sýra. Nyní se ale podnik Dry and Raw zaměřil na pomoc potřebným – a denně produkuje jídlo pro lidi žijící ve zdevastované oblasti.

„Začali jsme hned den po explozi – máme postavený stan, ve kterém skupina dobrovolníků, asi 180 žen a mužů, vydává jídlo. A soustředíme se i na další pomoc, měníme třeba okenice,“ popsal Libanonec ve stručnosti. Od pátého srpna se jeho iniciativě podařilo vydat přes 22 tisíc teplých jídel a stovky kil potravin. „Vložili jsme do toho své peníze, ale jsme malý podnik, takže nám pomohli peněžně i zásobami přátelé, klienti a dodavatelé,“ uvedl Khoury.

Při telefonátu na trase Praha-Bejrút Khoury několikrát zdůraznil solidaritu, s níž si Libanonci navzájem pomáhali. „Vláda neudělala nic. Prezident i premiér, který rezignoval, ani nevystoupili na tiskové konferenci a nevyjádřili soustrast obětem této tragédie,“ řekl Khoury.

Nyní už bývalý premiér Hasan Dijáb odstoupil i s ostatními členy vlády z funkce necelý týden po výbuchu. Právě demisi libanonského kabinetu tehdy požadovaly tisíce lidí v masivních protestech a předcházely jí i rezignace čtyř ministrů.

Více než tři týdny je tak Libanon bez vlády. Designovaný premiér Mustafá Adíb, který dříve působil jako libanonský velvyslanec v Německu, ale ve čtvrtek podle francouzské AFP slíbil, že ji sestaví co nejrychleji. A to z odborníků. Adíb se také před několika dny podle agentury AP zavázal, že zavede klíčové finanční a ekonomické reformy.

„Na sestavení vlády má Adíb ještě nějakých deset dní. Ale ono nejde o vládu, jde o změnu celého politického systému. Pokud ten nový kabinet nepřijde s plánem předčasných voleb, tak nevidím řešení této situace. Bude to pořád ten samý zkorumpovaný systém, který bude vládě říkat, co dělat a co ne,“ dodal Nabil Khoury.

Na reformách – dodaných do třech měsíců – trvá i francouzský prezident Emmanuel Macron, který Bejrút za poslední měsíc navštívil dvakrát. Proti jeho poslední návštěvě se v Bejrútu konaly násilné protesty. Mimochodem, po výbuchu vznikla petice kvůli tomu, aby Francie (jakožto dřívější koloniální mocnost) převzala mandát nad Libanonem. A to na příštích deset let, což za tři dny od exploze podepsalo skoro šedesát tisíc Libanonců. Macron to ale odmítl.