Libanon po explozi: Lid žádá revoluci, vyšetřovatelé jdou v ruské stopě

Jedna vyšetřovací linie samozřejmě zjišťuje, jak vznikl samotný požár skladiště, ve kterém byl ledek a jenž zapříčinil obrovskou explozi a tlakovou vlnu. Další otázky se ale týkají toho, jak se vlastně dusičnan amonný dostal do bejrútského přístavu a proč tam byl tak dlouho bez dozoru.

Náklad ledku skončil v libanonském přístavišti už v roce 2014. 2 750 tun nebezpečné látky sem doručila loď Rhosus vlastněná ruským byznysmenem Igorem Grečuškinem. S informacemi přišlo Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda ve středu, den po výbuchu. Psala o tom ale i ruská média.

Loď Rhosus v roce 2013 vyplula z Gruzie a mířila do Mosambiku, plula pod moldavskou vlajkou. V Bejrútu loď prošla prohlídkou a tamní úřady se rozhodly plavidlo zabavit kvůli nesplněným bezpečnostním náležitostem. V Libanonu ale uvázla i posádka lodi, její majitel Grečuškin totiž mezi tím zbankrotoval, nyní žije na Kypru. Část rusko-ukrajinské posádky zůstala v zemi 11 měsíců. O náklad silně výbušného materiálu se nikdo nezajímal.

Už v roce 2014 se právě o tomto snažil informovat kapitán lodi Rhodus Boris Prokošov - obrátil se na mezinárodní organizace, že si ledku ani posádky uvázlé v cizí zemi nikdo nevšímá. „Putinovi jsem psal každý měsíc,“ říká Prokošov v rozhovoru pro RFE/RL.

O události se začali zajímat i balkánští investigativci z BIRNu. Potvrdili to, že loď byla opravdu registrována u moldavské lodní správy a plula pod moldavskou vlajkou. Loď registrovala moldavská firma Geoship Company SRL, která však jednala za zahraniční majitele, oficiálně za kyperského občana Manoliho Charalambose, majitele kyperské společnosti Acheon Akti. V roce 2014 už nikdo licenci lodě Rhosus neobnovil.

Podle BIRNu jsou obecně všechny lodě plující pod moldavskou vlajkou na tzv. blacklistu, který vede mezinárodní námořní organizace Paris MoU - podle ní lodě patří do skupiny se „středním až vyšším rizikem“. Nesplňují totiž podmínky nutné inspekce. Navíc v Moldavsku dlouhodobě řeší korupční skandály a problémy, které se týkají právě námořnictva a registrace zahraničních lodí.

Do vyšetřování bejrútské tragédie se ale pouští ještě další mezinárodní hráč - Francie. Ve čtvrtek ráno do Libanonu, bývalé francouzské kolonie, dorazil prezident Emmanuel Macron. Při příjezdu napsal na Twitter: „Libanon v tom není sám.“ Setkal se svým libanonským protějškem Michelem Aúnem a prošel si i místo úterních událostí. V ulicích Bejrútu se Macron dostal do davu místních, kteří volali: „Pomozte nám! Co uděláte, abyste nám pomohl?“

Během výbuchu se zranilo i 24 Francouzů, 3 z nich vážně a jeden člověk zemřel. Obětí se stal architekt Jean-Marc Bonfils, který se v Libanonu podílel na obnově budov po ničivé občanské válce. Na sociálních sítích to potvrdila francouzská ministryně kultury Roselyne Bachelotová.

Francie podobně jako mnoho ostatních zemí, včetně České republiky, poslala záchranářský tým a zdravotnický materiál. Přihlásila se také, že okamžitě může přijmout 500 pacientů. Navíc ale Macron v Bejrútu oznámil, že Francie chce být nejen u akutní podpory postiženého města, ale chce se podílet na dlouhodobých reformách celého státu.

Už asi dva týdny před katastrofou Libanon navštívil francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian. Jako první západní politik od začátku minulého roku, odkdy se země začala potýkat s nejvážnější hospodářskou krizí ve svých moderních dějinách. „Pomozte nám vám pomoci,“ řekl Le Drian během červencové návštěvy.

Francouzský zájem o Libanon ale někteří domácí politici kritizují. Jean-Luc Mélenchon, neúspěšný kandidát na prezidenta, varoval před přílišným vměšováním do vnitřní politiky Libanonu. „Libanon není francouzský protektorát,“ řekl Mélenchon a vyzval Libanonce, aby si udrželi svou občanskou vůli.