Na lockdown je už pozdě, šanci jsme promeškali, říká miliardář Janeček

Matematik, miliardář a filantrop Karel Janeček varuje před dopady koronavirových opatření. „Velké části lidí se zhoršuje zdraví a zkracují životy. Když nasčítáme tuto velkou masu lidí a každému se o něco zkrátí život, tak nám vychází, že ztráta lidského života je mnohem větší v důsledku opatření,“ tvrdí v rozhovoru po SZ Byznys Janeček s tím, že ztráty v důsledku opatření dosáhnou bilionů korun. „Kdybychom vzali malinké promile, promile z těchto nákladů a věnovali je prevenci, třeba kardiovaskulárních chorob nebo něčeho jiného, tak zachráníme mnohem více životů,“ dodává. Přesto věří, že pandemie změní společnost k lepšímu.

Pro vás je dvacet jedna vesmírné číslo. Jaký bude tedy rok 2021?

Již před sedmi lety jsem předpovídal, že tento dvacátý první rok dvacátého prvního století nastane takzvaná sociální singularita. Dvacet jedna. A singularita znamená maličkatý bod s obrovskou změnou…

Změna určitě přišla…

Rozhodně by mě ani ve snu nenapadlo, že se to stane takovým způsobem, jakým se to děje. Ale nastává historický přelom dějin. Přelom pro naši civilizaci. Jehož výsledek bude takový, že buďto „to nedáme“, zničíme se a zkrachujeme jako lidská civilizace. To je jedna varianta. Pak vidím ještě jednu horší variantu, a to je to, že bychom žili v nějakém zotročeném systému – nějaké totalitě.

A nějaká pozitivní varianta existuje?

Pozitivní varianta je ta třetí, které já věřím a snažím se pro ni dělat všechno, co je v mých silách, a do ní jsem investoval svůj kapitál a energii. To je varianta prosperity a svobody. Je to varianta světa, kde lidé žijí se svobodou a zodpovědností, vzájemným respektem a přátelstvím a mohou společně tvořit. Je to vlastně něco, k čemu jako společnost máme šanci teď přeskočit.

A koronavirus k tomu pomůže?

Přesně tak. Já to vnímám tak, že namísto toho, abychom se uvařili jak ta žába v horké vodě, tak nám pomůže. On vlastně celou společnost nakopl, nebo alespoň velkou část populace. Dovedl lidi mimo svoji komfortní zónu.

Minimálně zdigitalizoval část populace.

Ano, zdigitalizoval ji a je tu ještě jedna důležitější věc. Donutil lidi, aby čelili svým strachům. A tím, jak jsou lidé nuceni své strachy překonat, vybudují si jistou imunitu. Já tedy doufám, že koronavirus zafunguje jako jakási vakcína, jako vakcína proti lidské blbosti a lidským strachům.

Na tu pravou vakcínu ale stále čekáme. Jak vnímáte boj českého státu s pandemií a jeho přístup?

Přístup českého státu snad ani nejde komentovat. Je to taková šílená kombinace neracionality z každého pohledu.

Co vám vadí nejvíc?

Je velmi smutné, že stát totálně promarnil příležitost jistého nasazení a obětavosti.

Což bylo to jaro loňského roku.

Udělala se prostě opatření, která byla bezdůvodná. Situace nebyla nijak vyhrocená, udělala se extrémní opatření. A pak již prostě nezbyla energie na to, aby se mohlo jít dále. A vlastně to, po čem volají někteří vědci, a to by byl krátkodobý ostrý lockdown a pak případné rozvolnění, dneska není realita. To by mohla být realita v minulosti, kdyby se totálně nepropásla ta první příležitost. Ale dneska už to prostě nejde.

Takže třeba i uzavřít na Velikonoce, jak volá pan Středula, je už pozdě?

Já myslím, že je to pozdě. Za prvé – ten virus je tak prorostlý, že by to musel být nějaký úplně šílený lockdown, ale hlavně – lidé to nebudou respektovat. Ta příležitost už je dávno za námi. Ale hlavně ono to není ani racionální.

Vy jste se hodně angažoval nebo byl jste vidět v iniciativě Děti zpátky do škol. Jak moc to poškozuje právě tu mladou generaci? Fakt, že nechodí do školy pravidelně a mají tu distanční výuku?

Určitě to může způsobit nenávratné problémy. A pokusme se udělat maximum pro to, aby to způsobilo minimum těch problémů. To, že děti nemohou do škol, a to, že ztrácí své sociální kontakty, je podle mě asi ten nejhorší důsledek pandemie. My kvůli zdánlivé ochraně lidských životů a lidského zdraví obětováváme spoustu věcí. Obětováváme naše životy, zkracujeme si naše životy, působíme traumata lidem. Má to šílené důsledky. Ekonomické a osobní. A zároveň strašným způsobem poškozujeme svoje děti.

Vy jste říkal „zdánlivá ochrana společnosti“. Pro vás argument přeplněných nemocnic není argument?

Je to argument. Přeplněné nemocnice jsou samozřejmě velký problém a toto můžeme jednoznačně zazlívat své vládě. Protože my jsme měli spoustu času a tomuto jsme se mohli vyhnout. Z morálního hlediska je velmi těžké připustit, že se může stát, že prostě bude někdo nemocný a my nebudeme schopni mu z důvodu přeplněnosti zachránit lidský život. Já si to uvědomuji, je to obrovský problém. Ale na druhé straně si musíme uvědomit, jaká je realita života. A realita života je, že lidé umírají, mají nemoci a vždy budou umírat.

Není to pak ale taková ta filozofická otázka, co má větší cenu? Jestli zachránit deset velkých společností, nebo deset lidských životů? Možná i starších lidí?

Je to z matematického pohledu nebo finančního pohledu takzvaná arbitráž. Tedy že my můžeme čistě srovnávat život za život.

Velké části lidí se zhoršuje zdraví a zkracují životy. Když nasčítáme tuto velkou masu lidí a každému se o něco zkrátí život, tak nám vychází, že ztráta lidského života je mnohem větší v důsledku těch opatření. Takže v případě, že by vláda aplikovala tyto matematické modely, musela by jednat jinak.

Je to vlastně arbitráž. Že tady máme argument čistě záchrany života. To, co vy jste naznačovala, je ekonomický argument a ten je také velmi zásadní.

Když si to vezmeme z ekonomického pohledu, dnes již je jasné, že náklady překročí bilion korun. Budou to spíš biliony. Kdybychom vzali malinké promile, promile z těchto nákladů a věnovali je prevenci, třeba kardiovaskulárních chorob nebo něčeho jiného, tak zachráníme mnohem více životů.

Ještě ale zásadnější argument je to, co se stane s globálním západním světem. Jsou tu dluhy, které rostou. Ekonomika, to, co se s ní stalo. To není krátké zamrazení ekonomiky jako na jaře, kdy lidé čelili rizikům a pak by se z toho vymanili.

Ale teď, jak říkáte, je na lockdown pozdě.

Teď už to není krátkodobé zamrazení ekonomik a teď je to stav, kdy riskujeme ekonomickou katastrofu. Jednoduše: Dluhy, které rostou, to už není Řecko, které zachrání Evropská unie. Ale kdo zachrání nás? Ano. Co se stane s měnami?

Kdo nás zachrání?

Vůbec to není jasné. Lze si představit skutečně scénáře vývoje, které jsou katastrofické, kdy měny ztratí hodnotu a lidé prostě nebudou mít na obživu. A pak když sečteme tyto důsledky, jaké to bude stát životy lidí, tak to je ještě úplně jiného řádu než celý covid.

Vy jste přesto na začátku říkal, že věříte v onen třetí pozitivní scénář. Tedy v proměnu, v dobrou proměnu celé společnosti. Kdy tedy dojde ke změně a kdy podle vás se situace dostane do toho nového normálu?

Musí k tomu dojít co nejrychleji.

Bavíme se ještě o roce 2021, nebo 2022?

Rozhodně. Nemůžeme to prostě natahovat už dlouho. Teď je samozřejmě šancí očkování. To nám může pomoci. V tomhle ale zase vláda totálně selhává.