Článek
Po znovusjednocení Německa v prosinci 1990 byla Angela Merkelová zvolena poslankyní Spolkového sněmu za CDU (Křesťanskodemokratická unie).
Vraťme se ale ještě o pár let dozadu: Na snímku z roku 1977 tehdy třiadvacetiletá studentka fyziky Angela Merkelová. V roce 1986 získala doktorát a poté do roku 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně v oboru kvantové chemie.
Ve vládě Helmuta Kohla se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V období 1994–1998 zastávala post spolkové ministryně ochrany prostředí, přírody a bezpečnosti atomových reaktorů.
Od listopadu 1998 do roku 2000 zastávala pozici generální sekretářky strany.
Po odstoupení Kohla z funkce předsedy CDU v roce 2000 jej nahradila. Nástup šestačtyřicetileté Merkelové do čela CDU vzbudil v Německu u pozorovatelů údiv. Stala se vůbec první předsedkyní německé politické strany.
22. listopadu 2005 se stala první kancléřkou v německé historii.
Během tohoto období se jí povedlo snížit nezaměstnanost, která klesla z 12 pod 8 procent, a HDP v roce 2007 meziročně vzrostlo o tři procenta. V roce 2008 se ale vláda musela vypořádat s dopady celosvětové hospodářské a finanční krize, která srazila německou ekonomiku do hluboké recese.
Podruhé se stala Merkelová kancléřkou 28. října 2009. Zatímco německá ekonomika v té době rostla, rozpočet se stabilizoval a nezaměstnanost byla na rekordně nízké úrovni, Merkelová ordinovala bankrotujícímu Řecku a dalším státům v problémech výměnou za půjčky drastická úsporná opatření. Po havárii jaderné elektrárny Fukušima Merkelová změnila názor a postavila se do čela projektu Energiewende, který má za cíl uzavření jaderných bloků v Německu a zajištění nových obnovitelných zdrojů energie.
A potřetí zvolil parlament Merkelovou kancléřkou 17. prosince 2013. V médiích se tehdy psalo o její skromnosti, nezkorumpovatelnosti, o tom, že se nikdy nesnažila využít svého postavení k získání sebemenších výhod a že bydlí ve stejném bytě, který si pořídili s manželem ještě před pádem zdi.
Otázky migrace a integrace poznamenaly celé období třetí vlády Merkelové. Arabské jaro, válka v Sýrii a vznik teroristické organizace Islámský stát způsobily utrpení milionům lidí na Blízkém východě a spustily zároveň migrační vlnu, která se záhy přetavila do migrační krize.
Kancléřka Merkelová s lídry ostatních států na summitu hospodářsky nejvyspělejších zemí G7 v Německu v červnu 2015.
V tomto období dochází k proměně zahraničních vztahů. Británie volí odchod z EU a v lednu 2017 oblíbence Baracka Obamu v Bílém domě vystřídal Donald Trump. Zatímco Trump je impulzivní, rázný a nepředvídatelný, Merkelová je pragmatická, klidná a nerozhoduje se bez komplexního pohledu na věc.
Ještě před koncem třetího volebního období Merkelová dala zelenou legalizaci manželství lidí stejného pohlaví.
14. března 2018 se Merkelová stala kancléřkou již ve čtvrtém volebním období. V prosinci 2018 ale odešla z čela CDU a zároveň oznámila, že už nebude znovu kandidovat na post předsedkyně strany. Funkční období jí končí v roce 2021, tím se stane nejdéle vládnoucí kancléřkou.
V posledním funkčním období už migrace nebyla podle Němců hlavním problémem: Staly se jím otázky životního prostředí, klimatu a energetiky. V roce 2020 přichází další krize: pandemie koronaviru. Navzdory dvojí plošné karanténě a velkým dopadům pandemie koronaviru má teď Merkelová nejvyšší podporu za poslední léta. Dál navíc hraje klíčovou roli v chodu EU, naposledy jako šéfka předsedající země řeší maďarské a polské veto unijního rozpočtu.
Snímek z letošního léta, kdy Německo zasáhla ničivá povodeň. Kancléřka na návštěvě postižených oblastí. Podle aktuálního průzkumu televize ZDF práci kancléřky hodnotí kladně 80 procent Němců.
Poslední dny odcházející kancléřky, která přes 30 let jako poslankyně Spolkového sněmu zastupovala sever Předního Pomořanska s ostrovem Rujánou. Ve svém volebním obvodu se těšila značné popularitě, o čemž svědčí volební výsledky. Na snímku během páteční návštěvy ptačího parku v Marlow.
Časopis Forbes opakovaně označil Angelu Merkelovou za nejmocnější ženu světa. V roce 2012 také vyhodnotil kancléřku jako druhého nejmocnějšího člověka planety, což znamenalo historicky nejvyšší postavení ženy.
