Hlavní obsah

Děsivé probuzení, kulky létaly do domu, další tři měsíce prožili v zajetí. Čech po 35 letech vzpomíná, jak ho s manželkou i dětmi unesli v Angole

Nevěděli jsme, co s námi bude, kam jdeme, co se chystá, zda jim hrozí nějaké nebezpečí. Ta nejistota byla nejhorší, říká Antonín Homola.Video: Seznam Zprávy

 

Reklama

Víc než sto dní v zajetí strávila rodina Homolových z Plzně. Patřili mezi 66 Čechoslováků, kteří byli 12. března 1983, před 35 lety, uneseni v Angole. Do vesničky Alto Catumbela vtrhli povstalečtí vojáci UNITA nad ránem, se zajatci se poté vydali na pochod dlouhý víc než 1300 kilometrů.

Článek

„Bylo to dost tvrdé. Žena měla jen ‚jarmily’ s tenkou podrážkou. Šli jsme přes hory. Alto Catumbela měla 1300 metrů nad mořem a my jsme šli ještě přes vyšší hřebeny,” vzpomíná dnes 74letý Antonín Homola.

Do Angoly přijel plzeňský elektroinženýr v polovině roku 1982, strávit tu měl dva roky. Už na začátku roku 1983 se ale bezpečnostní situace začala zhoršovat.

Zajatcům od začátku chyběly veškeré informace. Nevěděli, co s nimi bude, kam jdou, co se chystá, zda jim hrozí nějaké nebezpečí. A právě tato nejistota byla podle Antonína Homoly to nejhorší.

Předčila i fyzické obtíže, které všichni zakoušeli velkou měrou.

Trápil je hlad a pochopitelně i zdravotní potíže. Všichni trpěli průjmy, obtěžovaly je také písečné blechy. Řada z nich se musela vyrovnávat s dalšími nemocemi, například s malárií.

Pochod trval 84 dní, po 111 dnech propustili povstalci ženy, děti a nemocné muže. Zbytek mužů zůstal v zajetí další rok.

Kdy cítil beznaděj? Jak únos snášely děti? Kdy se jeho manželka poprvé usmála? A jaké na něj čekalo přivítání doma? Dozvíte se ve videu.

Reklama

Doporučované