Článek
Jak dopadnou volby? Sledujete trendy, k jakým výsledkům tak volby směřují?
Souhrnně má opozice navrch, co se týká hlavně podpory. Problém může pro opozici nastat, pokud se jedna, dvě, možná i tři politické opoziční strany nedostanou do parlamentu. Stranický systém je na Slovensku rozdrobený a fragmentovaný na mnoho malých stran a některé se pohybují okolo pětiprocentní hranice nutné pro vstup do parlamentu. Bude hodně záležet na tom, kolik stran se tam dostane.
Volební expert Daniel Kerekes z Masarykovy univerzity.
Jaké je to nejvyšší číslo, co vychází z průzkumu? Teď včetně všech statistických odchylek?
Může se nakonec dostat dokonce až 12 stran.
Opravdu až tucet stran?
Za předpokladu, že by to zvládly maďarské strany i všichni ostatní. Je ale málo pravděpodobné, že to obě maďarské strany dají. Ačkoliv voličský potenciál je pro ně něco těsně nad 10 procent, musely by se trefit do volebního výsledku 5 procent a 5 procent. Já tipuji, že v parlamentu může být takových 9 stran.
A nejméně?
Tak 6, myslím, že to vychází kolem 6.
Je nějaká šance, že by Směr byl znovu schopný sestavit po volbách funkční vládu?
Velmi malá, hlavně kvůli tomu, že ztratil podporu, a stejně tak ztratili i jeho koaliční partneři Slovenská národní strana a Most-Híd. Šance na většinovou vládu je velmi malá. Podařit by se jim za příznivých okolností mohla menšinová vláda buď s tichou podporou kotlebovců, nebo s tichou podporou některé z opozičních stran. Vlastně podobně jako funguje Babišova vláda v Česku.
Jak moc Směr za poslední čtyři roky ztratil?
Na vrcholu byl v roce 2012, kdy dosáhl výsledku 44 procent. Tehdy Směr získal absolutní většinu v parlamentu. V přepočtu na mandáty měl, myslím, 55 procent poslanců a tehdy vytvořil jednobarevnou vládu. Od té doby už jenom padají. A dnes jsou na úrovni nějakých 16–17 procent.
A za ty poslední dva roky se ten pád urychlil?
Zrychlila ho vražda novináře Jána Kuciaka. Těsně po ní odešla značná část voličů Směru a od té doby strana padá kontinuálně. Největší propad byl ale po vraždě.
Rozhovor s rodiči Jána Kuciaka a matkou Martiny Kušnírové:
Kam ti voliči odešli? Zůstanou raději doma, nebudou volit nějakou alternativu?
Z průzkumů vyplývá, že část před dvěma lety odešla ke Slovenské národní straně a část odchází k Marianu Kotlebovi.
Slovenská národní strana se teď ale pravděpodobně do parlamentu nedostane, takže těm také odešli voliči.
Ano. K nim přišli voliči Směru, a potom i odešli, a odcházejí vlastně i ti původní voliči. Ti odcházejí k různým stranám, nejen ke Kotlebovi.
Billboard Slovenské národní strany.
Podle některých průzkumů to ještě před několika týdny vypadalo, že by snad Marian Kotleba mohl vyhrát. Teď už to je trošku jinak. Jak to, že byl tehdy tak vysoko? Kde se ti jeho voliči přesně berou?
Geograficky určitě v okolí Spiše a podobně, potom Kysuce. Tam je základna v původních baštách Směru. Dokážou tam mobilizovat svoje voliče a zároveň dokážou mobilizovat i nevoliče, což je velmi zajímavá věc, která se na Slovensku dlouhou dobu neděla.
To fungují ta témata jako sexuální menšiny a Romové? Tohle na nevoliče zabírá?
Myslím, že ano. Kotlebovci dokážou celkem přesně trefit frustraci části obyvatelstva související možná ještě s ekonomickou transformací z 90. let. Při každé transformaci jsou vítězové i poražení. Ne každému přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní přinesl prospěch. Části společnosti ten prospěch nepřinesl a možná došlo k tomu, že část voličů skutečně nevolila z nějaké frustrace, z toho, že tento systém nechtějí podporovat. A teď našli svého partnera v antisystémové straně, která bojuje proti současnému jednak demokratickému, jednak ekonomickému zřízení.
Reportáž z mítinku kotlebovců:
Může se opravdu stát, že Směr skončí až druhý v pořadí? Nebo naopak, může překvapit a být daleko silnější, než vychází v těch průzkumech? Je tam ta šance na takový skok?
Myslím, že je šance, že dojde k výměně volebního lídra, tedy strany, která vyhraje volby. Tím, že Igor Matovič za poslední dobu najednou narostl, může mobilizovat voliče opozičních stran. Část voličů, kteří by Matoviče normálně nevolili, si řekne, že je to fajn, že má šanci, já toho Matoviče nějak strpím a dám mu hlas jenom kvůli tomu, aby vyhrál volby. Abychom prostě porazili Směr.
Co je Matovičova základna? Působí jako takový profesionální opozičník, člověk, co umí dělat show.
Matovič je specifický jednak svou osobností, jednak charismatem, pro někoho to může být i anticharisma. Specifický je hlavně volební strategií. On vlastně vytváří většinový systém uvnitř poměrného systému. Prakticky totiž nemá stranu, formálně ano, ale fakticky to není strana. On otevře volební kandidátku známým nebo populárním lidem nebo nějakým silným osobnostem, a lidem pak řekne: Volte osobnosti na naší kandidátce.
Část podpory, kterou Matovič má, má díky tomu, že lidé věří, že si mohou vybrat, koho chtějí na jeho kandidátce v rámci preferenčního hlasování. Má tam například různé křesťanské aktivisty, již nejsou ani tak národně známí, ale jsou známí v křesťanských kruzích, které na Slovensku nejsou úplně malé.
Tenhle obří stožár (na snímku uprostřed) je rozhodně největší věc, kterou končící předseda slovenského parlamentu Andrej Danko ze Slovenské národní strany obohatil ve své funkci Slovensko.
Druhou věcí je pak lechtivá elektronická konverzace s volavkou Mariana Končera Alenou Zsuzsovou, která je v současnosti obžalovaná z objednávky vraždy Jána Kuciaka.
Dankův stožár, přezdívaný kvůli zásahu blesku i jako slovenský národní bleskosvod, má na výšku 30 metrů a stojí před budovou parlamentu. Sám Danko na něj přispěl ze svého 9000 eur. Poznamenal, prý v žertu, že bude vyšší, než je stožár s maďarskou vlajkou v Budapešti. Podle serveru Demagog.sk je ale ten maďarský ještě o tři metry vyšší.
„My změny neslibujeme, my je děláme!“ To hlásají billboardy Dankovy SNS. Největší změnu ale nespíš udělají voliči. Podle průzkumu SNS balancuje na pětiprocentní hranici potřebné pro vstup do Národní rady a Danko se kromě místa šéfa sněmovny možná rozloučí i s křeslem poslance.
Podobně je na tom i strana maďarské menšiny Most-Híd. Do parlamentu se znovu dostane jen se štěstím. Vyloučené to ale není, má totiž dobré renomé u romské menšiny, která se dokáže mobilizovat. Ještě méně než Most letitého politika Bély Bugára má v posledním průzkumu Maďarská komunitní společnost. Dohromady mají ale obě strany potenciál kolem 10 procent.
Další člen dosluhující vládnoucí trojkoalice, premiér Peter Pellegrini, na billboardu Směru ve své rodné Banské Bystrici správně připomíná, že má o jeho místo zájem celá řada kandidátů. Svého stranického šéfa Roberta Fica, který kandiduje s číslem 2, k nim podle všeho Pellegrini nepočítá.
A jednomu z Pellegriniho protivníků by to podle posledních průzkumů mohlo skutečně vyjít...
Varianta, že se stane novým slovenským premiérem Igor Matovič z opozičního hnutí OLaNO, nebo někdo, koho navrhne, se s blížícím datem voleb zdá čím dál tím pravděpodobnější. Na voliče zřejmě funguje dosažitelnost změny i Matovičův guerilla marketing. Není od věci dodat, že jeho hnutí mělo donedávna jen 4 členy. Teď jich má o 41 víc.
Premiérské ambice měl ještě v létě i prezident Andrej Kiska. Jeho politická dráha je ve středoevropském prostředí dost neobvyklá. Rozhodl se nejvyšší ústavní post neobhajovat a po odchodu z prezidentského paláce založil stranu Za ľudí. Rychle si získala přezdívku „žaludi“.
Když Kiska oznámil start své strany, obral tím o procenta liberály z koalice PS/Spolu, které se podařilo něco, co ještě na začátku loňského roku vypadalo nemožně. Vyhrála prezidentské volby.
Teď se koalice PS/Spolu pohybuje kolem 9 procent. Slibuje mladou sílu. Má i heslo: „Pojďme do nich!“ Jejich plakáty jsou v Bratislavě všudypřítomné.
Na prezidentce Zuzaně Čaputové, která se rychle stala politickou ikonou pro liberální Slováky, ale i mnohé další liberální Středoevropany, bude ležet rozhodnutí o novém premiérovi. Může se držet ústavních zvyklostí a pověřit vítěze, ale také nemusí. Koho asi po volbách přivítá čestná stráž jako prvního?
Vraťme se ale zpět do Pellegriniho rodné Banské Bystrice, se kterou je neodmyslitelně spjata brutalistní budova muzea Slovenského národního povstání.
Kandidáti v Banské Bystrici slibují třeba lepší školství, férové a hrdé Slovensko či existenci alternativy.
V roce 2013 vyhrál banskobystrické krajské volby extremista Marian Kotleba. Řada novinářů, politiků i odborníků ho označuje za fašistu. Teď se v průzkumech pohybuje celostátně nad 10 procenty. V kraji, kterému do roku 2017 vládl, je to prý kolem 20 procent.
Většinu už ale Kotleba a jeho strana LSNS v Banské Bystrici nemají. Je to i díky místním aktivistům pořádajícím deradikalizační programy.
Předvolební samolepky proti fašismu a mafiánským chapadlům ke svému vydání dodal minulý týden Denník N. Po poledni už na stáncích noviny nebyly k sehnání.
Před bratislavským nádražím se ale rozdávaly volební noviny Borise Kollára. Politik, který teď má více potomků než procent, svoji stranu pojmenovanou Jsme rodina dostal do parlamentu v roce 2016. Pár lidí, kteří se vyznají v dění 90. let, o něm bez skrupulí mluví jako o mafiánovi. Teď může být v parlamentu jazýčkem na vahách.
Tedy jedním z jazýčků. Stran totiž může být v extrémním případě až dvanáct. Z nabídky se člověku na žilinském autobusovém nádraží až točí hlava.
Nechybí ani reklama strany Vlast. Její tváří je Štefan Harabin. Kdysi byl ministrem spravedlnosti, pak dlouho soudcem nejvyššího soudu. Teď brojí proti EU a starému establishmentu. Ironií je, že křikloun Harabin je ukázkovým příkladem establishmentu toho nejhoršího mečiarovského typu.
K úřadu vlády v Bratislavě má zatím nejblíž zmiňovaný Marian Kotleba. Tedy pouze co týče propagačních materiálů na odpadkovém koši.
Přímo v Bratislavě Kotleba velké šance mít nebude, hlavní město volí vždycky jinak než zbytek země. To se na venkově stalo i jedním z mobilizačních témat Směru: nenechte o vás rozhodnout bratislavskou bublinu.
Otřese se po sobotě tahle budova v základech?
O tom, pro koho budou či nebudou volby znamenat příjezd na politickou konečnou, rozhodnou slovenští voliči v sobotu.
Zmínil jste preferenční hlasování. Jak se slovenský volební systém liší od českého? Je vůbec možné dostat se do parlamentu z posledního 150. místa? Dělal jsem rozhovor s Erikem Kaliňákem, který kandiduje za Směr z posledního místa. Když jsem se ho ptal na jeho šance, vypadal trochu záhadně.
K tomu, aby kandidát poskočil v pořadí na kandidátce, neboli byl vykroužkován, potřebuje získat minimálně 3 procenta preferenčních hlasů z celkového výsledku strany. Čili čím silnější strana, tak tím menší šance na vykroužkování. Nejvyšší šanci „vykroužkovat“ je ve straně s 5 procenty. To tříprocentní kvórum není nepřekonatelné.
Rozhovor s Erikem Kaliňákem:
Jak vlastně na Slovensku vypadá volební lístek? Je to obří plachta, nebo máte více lístků? Je třeba vždycky někoho zakroužkovat?
Je hlasovací lístek pro každou stranu. Z nich si volič vybere jednu stranu, kterou chce volit a buď ten lístek vloží do obálky, a tak volí jen stranu, nebo na tom hlasovacím lístku zakroužkuje jména čtyř kandidátů. Na lístku je 150 jmen, je dost nepřehledný, jednostranný a vytištěný malým písmem, což je někdy problém pro starší lidi.
Kdy bude sečteno? V řádu hodin?
Nějaké hrubé výsledky, které nám dají představu o tom, kdo asi vede, bychom mohli mít okolo půlnoci nebo jedné ráno. Ale definitivní počet stran, které se dostanou do parlamentu, možná budeme vědět až někdy nad ránem.
Chystají se i exit polly?
Ano, exit poll bude mít Markíza. U toho je problém v tom, že kolem hranice pěti procent je řada stran. Znamená to, že se bude strašně dlouho čekat, zda opravu do Národní rady prolezou, nebo ne. V roce 2016 se stalo to, že do čtyř ráno to vypadalo tak, že KDH (Křesťanskodemokratické hnutí) projde do parlamentu. Když pak začala nabíhat velká města, KDH se dostalo pod 5 procent, což výrazně změnilo rozložení mandátů v parlamentu.
Jak se sčítají a započítávají hlasy ze zahraničí? Může to nějak zahýbat s celostátními výsledky?
Mírně asi ano. Dá se očekávat, že voliči ze zahraničí budou víc volit opozici a méně vládní strany, ale nemyslím si, že to bude tak, že všichni ze zahraničí budou volit jen opoziční strany. I tam je to rozložení preferencí různé, protože i v zahraničí jsou různí voliči, nejsou to jen studenti na vysokých školách, nejsou to jen lidé pracující v korporátech, ale jsou to i dělníci někde ve Velké Británii. Určitě něco dostane Kotleba i Směr.
Celkový výsledek bude spíše ve prospěch opozice, ale my se nedozvíme, jak se volilo v zahraničí. Většina voličů v zahraničí totiž posílá svůj hlas na obecní úřad do obce, kde mají trvalý pobyt. Tam se to smíchá s dalšími hlasy, takže budeme vědět jen to, jak hlasovali voliči, kteří nemají trvalý pobyt na Slovensku, dlouhodobě žijí v zahraničí, ale ještě stále jsou slovenští občané. Oni jediní totiž posílají svoje hlasy na ministerstvo vnitra na speciální okrsek, kde je přibližně 4000 voličů. Z těch 60 000 voličů, co volí ze zahraničí, budeme vědět jen to, jak volily čtyři tisíce z nich.
