Najíst nám dali po 30 hodinách, matrace třetí den, líčí běloruský olympionik

Můžete popsat okolnosti vašeho zatčení? Bylo to v době, kdy probíhaly v Minsku nějaké demonstrace?

Bylo to v neděli v centru města, my jsme se ale žádné demonstrace neúčastnili. Byli jsme v restauraci McDonald`s, a když jsme viděli, že začíná zatýkání, rozhodli jsme se odjet. Požádal jsem kamaráda, aby mě odvezl k mému autu, a tehdy k tomu došlo.

Zatčen jste tedy byl vy i váš kamarád? Kolik lidí zatkli?

V autě jsme byli tři. Zadrželi nás všechny. Vytáhli nás z auta a vedli nás do dvora, kde jsme museli stát s rukama za zády tváří ke zdi.

Slyšel jsem, že vás při výslechu bili. Jak to přesně probíhalo?

Když mě vedli do dvora, po pravé ruce mi šel policista, který se choval normálně. Pak ke mně ale přiskočil další, který mě udeřil hlavou do tváře, to samé udělal kamarádovi.

Byl tam jen tento incident, nebo bití pokračovalo i během těch deseti dnů, kdy jste byl ve vazbě?

Ne, byl to jediný případ bití, později ve vězení nás ale nutili, abychom dělali dřepy a chodili po čtyřech.

Byl jste před zatčením nějak politicky činný?

Otevřeně jsem mluvil o tom, co se mi nelíbí a že jsem proti násilí.

Vysvětlili vám policisté, proč vás zatkli?

Ne, nic neřekli, jen nás odtáhli do budovy milice. Později nám řekli, že jsme se zúčastnili nepovolené demonstrace, i když jsme na ní nebyli.

Jak to bylo s jídlem?

Museli jsme se donutit k tomu, abychom snědli to, co nám dávali. Byla to polévka podezřelé barvy, ale donutili jsme se, protože poprvé nám dali najíst až po 30 hodinách od našeho zadržení.

Četl jsem, že někteří vězňové ani nemají matrace, na kterých by mohli spát… Jak to ve vaší cele vypadalo?

Ano, zažil jsem to. První den nás bylo dvacet v cele pro čtyři lidi. Poprvé nám matrace dali ve středu v noci, někdo pak spal na matraci, někdo na podlaze.

V Bělorusku jste jako olympijský medailista známou osobností. Pocítil jste, že by se k vám proto chovali jinak, ať už lépe, nebo hůře?

Ne, přístup byl stejný jako ke všem ostatním, stejně špatný.

Zmiňoval jste dřepy, které jste musel dělat. Vy jako sportovec jste na tom fyzicky dobře, jak to ale snášeli ti ostatní?

Přemýšleli jsme o tom a báli se o ty, kteří nejsou v kondici. Byla tam asi 250 metrů dlouhá chodba, celou tu cestu jsme museli něco dělat – buď dřepy, nebo výskoky z nich. Na konci každého donutili, aby dal ruce druhému na ramena, pak je ještě bili klacky.

Po deseti dnech vás pustili. Chtěli, abyste třeba něco podepsal, nebo abyste se hlásil pravidelně na policii?

Mně ne, ale kamarádovi přinesli nějaký papír. Měl podepsat, že se už více nezúčastní podobných akcí, že příště to už bude trestný čin.

Jaká je teď v Bělorusku nálada mezi sportovci? Zahlédl jsem včera švédskou výzvu, aby bylo zrušeno nebo odloženo mistrovství světa v hokeji, které Bělorusko pořádá v příštím roce. Co si o tom myslíte?

Myslím, že taková výzva je správná, protože teď v Bělorusku jednoduše není bezpečně. Lidé jsou ve vězeních a jsou mláceni jenom proto, že vyšli do ulic. Mistrovství světa je svátek, ale jaký by byl tohle svátek?

Alexander Lukašenko nevypadá na to, že by chtěl odejít nebo vyhovět požadavkům demonstrantů. Jaký vidíte další scénář pro následující týdny či měsíce?

To je těžká otázka. Lukašenko chce zůstat u moci nehledě na to, co to bude stát, kolik lidí bude zabito a kolik jich půjde do vězení… Upřímně řečeno, nevím.

Vidím, že máte malé děcko a rodinu. Dovedu si představit, že v téhle situaci je těžké se stavět proti režimu. Budete se i nadále aktivně vyjadřovat i po vašem zatčení a věznění?

Ano, určitě. Já to vlastně dělám kvůli své rodině a kvůli dceři, aby mohla žít ve svobodné zemi a svobodně vyjadřovat své názory. Proto budu pokračovat a vyjadřovat se k tomu. A budeme to dělat všichni.