Článek
V rozhovoru s ČTK to řekl Jiří Roháček z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Roháček je odborník na epigrafiku, kterou se zabývá právě v souvislosti s tzv. sepulkrálními, tedy náhrobními, památkami.
„Je problém určit ty nejpozoruhodnější náhrobní památky. Některé jsou zajímavé výtvarnou stránkou, jiné nápisovou, či proto, že jsou výjimečné, nebo reprezentují určitý typ,“ uvedl historik. „Některé jsou pozoruhodné v kontextu. Samotná výtvarná nebo nápisová stránka není nic extra, ale jsou zajímavé okolnostmi, za jakých památka vznikla, zanikla nebo osobou, ke které se vztahuje,“ dodal.
Roháček řekl, že jeden z jeho oblíbených náhrobníků, což je deska, která kryla hrob, lze najít v pražském lapidáriu Národního muzea. „Hned v prvním sále je malá opuková deska věnovaná Gutě II. Guta byla dlouho fakticky neznámým desátým dítětem českého krále Václava II. Narodila se v květnu 1297 a prakticky hned po porodu zemřela,“ uvedl historik. Popsal, že jde o krásnou desku, na níž je Guta obrysem vyobrazena jako mladá princezna, což byla móda, která přišla v druhé polovině 13. století z Francie.
Okolo je nápis: „Zemřela Guta, dcera pana Václava, šestého českého krále.“ Písmo je gotická majuskule, typ písma, který se v Čechách používal od druhé poloviny 13. století do konce 14. století. „A náhrobník je zajímavý jako příklad francouzského vlivu i proto, že teprve díky tomuto náhrobníku se něco ví o tomto dítěti Václava II.,“ vysvětlil historik.
U těchto náhrobníků bylo podle Roháčka zvykem, že paty písma směřovaly dovnitř desky. „Tady na dolním okraji vidíme tři písmena, která jsou obráceně o 180 stupňů,“ popsal historik. Podle něho to svědčí o faktu, že v té době byla naprostá většina řemeslníků a umělců negramotná. „Umělec dostal předlohu, byl schopen to pěkně výtvarně provést, ovšem nerozuměl tomu, co tesá. Byl tedy nějaký vzdělaný ideový tvůrce, který neuměl řemeslo, a pak umělec, který neuměl číst a psát. A právě z toho vyplývají některé chyby na těchto památkách,“ konstatoval historik.
I další zajímavost, kterou Roháček zmínil, se nachází v lapidáriu, a to mezi náhrobními deskami z archeologických výzkumů v klášteře v Ostrově. Jde o desku opata Heřmana, která je podle Roháčka z hlediska provedení i vyobrazení postavy průměrná, písmo je však krásné a mimořádně variabilní. Vědec popsal, že je tam například devětkrát písmeno A, z čehož osmkrát v různých variantách. Uvedl, že rozdíl v kvalitě písma a zobrazení zemřelého vypovídá o dělbě práce ve středověkých dílnách, kdy se na jedné desce mohlo podílet více lidí.
Roháček podotkl, že epigrafický výzkum je náročný, protože památky jsou roztroušeny a k mnohým je nesnadné se dostat. Výzkum tak značně závisí na literatuře a katalozích. Vědec řekl, že nyní pracuje na epigrafické databázi v rámci programu Strategie AV21 - Paměť v digitálním věku. Databáze má být největším souborem nápisů v českých zemích. „V současnosti čítá asi 18 000 záznamů,“ uzavřel odborník.
