Článek
Vědci zapojení do tohoto projektu podle americké vesmírné agentury na základě dat z různých přístrojů sondy stanovili, že Voyager 2 překročil vnější hranici heliosféry – heliopauzu – 5. listopadu. Heliosféra je ochranný obal vytvořený kolem naší planetární soustavy z částic a magnetických polí Slunce. Heliopauza je hranicí heliosféry, kde se horké sluneční větry setkávají s chladným mezihvězdným prostředím.
Voyager 2 je nyní přibližně 18 miliard kilometrů daleko od Země. Řídící středisko se sondou po jejím vstupu do nové fáze mise nadále může komunikovat. Informacím ale vzhledem ke vzdálenosti trvá přibližně 16,5 hodiny, než dorazí od aparátu na Zemi.
Nejpřesvědčivější důkaz o tom, že sonda Voyager 2 již opustila heliosféru, poskytlo zařízení pro plazmový vědecký experiment PLS, které je na palubě sondy. Podobným přístrojem byl vybaven i Voyager 1, kterému ale zařízení vypovědělo službu dávno předtím, než tato sonda prošla heliopauzou.
NASA upozornila na nepřesnost laické představy, že obě sondy už opustily sluneční soustavu. Ještě dlouho se tak totiž nestane. Podle vědců se hranice našeho solárního systému nachází za vnějším okrajem Oortova oblaku, který tvoří množství malých objektů, jež jsou stále pod vlivem gravitace Slunce.
Šíře Oortova oblaku není přesně známa, ale odhaduje se, že začíná zhruba ve vzdálenosti kolem 1 000 astronomických jednotek (AU) od Slunce a dosahuje až do 100 000 AU. Jedna astronomická jednotka je vzdálenost Země ke Slunci. Voyageru 2 tak teoreticky zřejmě potrvá ještě 300 let, než se dostane na vnitřní okraj Oortova oblaku, a dalších 30 000 let, než z Oortova oblaku vyletí, uvedla NASA.
Sondy Voyager 1 a Voyager 2 vyslaly Spojené státy do vesmíru v roce 1977, každou jiným směrem. Nejprve 20. srpna Voyager 2 a pak 5. září Voyager 1. Druhý vypuštěný aparát se pohybuje vyšší rychlostí, a proto sluneční soustavu opustil dříve než jeho sesterská sonda.
