Hlavní obsah

„Naše rodina pořád čelí různým pomluvám. Není to nic příjemného," říká podnikatel Jan Kočka

V ukázce z rozhovoru mluví Jan Kočka o pověsti své rodiny.

 

Reklama

Soud rozhoduje o podmíněném propuštění Bohumíra Ďurička, vraha jeho bratra. Podnikatel Jan Kočka při té příležitosti v rozhovoru pro Seznam popsal, jak rodina žije osm a půl roku po tragédii a jak zároveň bojuje se špatnou pověstí. Přinášíme vám písemnou verzi rozhovoru.

Článek

Rozhovor vznikl těsně před čtvrtečním přelíčením karvinského soudu, který měl rozhodovat o podmíněném propuštění Bohumíra Ďurička z vězení. Z trestu dvanácti a půl roku vězení za vraždu Václava Kočky juniora si odpykal dvě třetiny. Soud si nakonec vyžádal nové posudky a své rozhodnutí odročil na neurčito.

Jedete do Karviné k soudu? Proč?

Jedu tam proto, že to chci vidět na vlastní oči. Probační služba uvedla, že Ďuričko je resocializován, uvědomil si svůj trest, ale já jsem zjistil, že on nezměnil žádný svůj názor, že se stále cítí být poškozen.

Tři smrtelné výstřely

Poškozen? On zabil vašeho bratra třemi výstřely, které byly všechny smrtelné, to nemůže popírat. A za to byl taky v roce 2009 odsouzen. Vy si myslíte, že nepřipustil, že ten zločin spáchal?

Ďuričko nejdřív mluvil jako kniha, řekl, že se dal na víru, že se kaje, že si uvědomil svůj trestný čin. Ve finále si ale vzal slovo (minulý týden při předchozím soudním přelíčení, pozn. red.) a opět spustil omletou písničku, že střílel jenom do vzduchu. Takže mého bratra trefil jen nad sebou, nevím, jak by to fyzicky šlo. A že se vlastně pouze bránil, že zabil, ale že nevraždil. Tudíž se nesmířil s tím trestem, který mu udělil soud.

Zástupkyně vaší rodiny při minulém soudním přelíčení říkala, že s propuštěním nesouhlasíte mimo jiné proto, že doba, kterou si odseděl, je podle vás příliš krátká, a že máte obavu o bezpečnost rodiny a celé společnosti. Je to tak?

No samozřejmě to tak je. A potvrdilo se mi to i tím, kdy on od paní soudkyně chce, aby mu povolila nosit taser.

Vy se opravdu obáváte, že by Bohumír Ďuričko mohl vaši rodinu teď, po případném propuštění, ohrožovat?

Tady přeci ani nejde tolik o moji rodinu. Myslím, že ten trest od soudu má být proto, aby se člověk resocializoval, smířil se s ním a uvědomil si, co provedl. Ďuričko podle toho, jak to tam vysvětlil, tak je opět ubližovanej, a že vlastně i ten policajt a ti, co mu dělali znalecké posudky, jsou proti němu. Každý mu ubližuje. Podle mého názoru na něj ta věznice nemá výchovný vliv. Je to jenom odloučení od společnosti. Můj bratr nebyl první člověk, po kterém střílel. On už byl Ďuričko za to jednou souzen, tenkrát to odložili proto, že slíbil, že bude hodný. A můj brácha akorát byl ve špatnou chvíli na špatném městě. Protože Ďuričko se takhle choval, on po lidech střílel.

Kriminál Ďurička nepřevychoval

Ten případ se odehrál v nějaké vzrušené atmosféře, stalo se to v říjnu 2008 po křtu knihy Jiřího Paroubka, takže to mělo i takové zvláštní politické souvislosti…

Já si myslím, že ten chlap je nebezpečný pro společnost a že kriminál pro něj výchovný účinek nemá.

A jak se to pozná, že kriminál na něj nemá výchovný účinek? Chápu, že jako pozůstalí k němu nemůžete projevovat sympatie, ale na druhou stranu jak vězeňská komise, tak různí psychologové říkají, že on se převychoval, že si uvědomuje svoji vinu.

Dobře... Jak se to pozná? Myslím si, že se to pozná jeho závěrečnou řečí, kterou měl minulý týden. Tam zopakoval všechno tak, jak se těch osm let hájil. Naposledy tuším v červnu 2015, když žádal o obnovení procesu.

Máte obavu o bezpečí vaší rodiny?

Ano, mám obavu o bezpečí rodiny, ale i společnosti.

Máte pocit, že Bohumír Ďuričko je nadále nebezpečný? Pro vaši rodinu i pro společnost?

Ano.

Úplně stejné obavy vyjadřuje on. Když poskytuje svoje vyjádření, tak říká, že má strach, že se bude chtít po propuštění vaší rodině vyhýbat. Dokonce řekl, že by snad nejraději žil v zahraničí, abyste se nemuseli nikdy potkat. Myslíte, že jsou to z jeho strany plané obavy, že nemá důvod se bát pomsty vaší rodiny?

Podívejte se, v tomhle případě naše rodina přišla o člena rodiny. On mě popravil bráchu. A tyhle věci říká od samotného začátku.

Dokonce chodil v neprůstřelné vestě k soudním přelíčením.

On chodil v neprůstřelné vestě, věčně ho provází ta ozbrojená eskorta. Je kolem toho takové divadlo. Ale nikde nebylo řečeno, jestli to je pro jeho bezpečnost, nebo pro naši.

Co? To, že on má neprůstřelnou vestu?

To, že má kolem sebe ty vojáky, nebo co to jsou, policisti ozbrojení až po zuby. Já nevím, koho vlastně oni hlídají. My jsme přeci za celých osm let nikde nikoho nenapadli a ani slovem jsme mu nic neřekli. On šije do naší rodiny.

Žijeme v neustálém strachu

Já jsem se právě jenom ptal, jestli z vaší strany, z vaší rodiny, nemůže přijít nějaká pomsta, o které on mluví, že by vlastně mohla být i pochopitelná.

Já o tom nic nevím a myslím si, že nemůže. Jsem o tom přesvědčen.

Jak teď vlastně žije vaše rodina? Poté, co se stal ten tragický čin?

V neustálém strachu. O svoje okolí. Když vás to zasáhne takhle v rodině, že vám odejde někdo blízký do společnosti a nevrátí se živý zpátky, tak teď kdykoliv děti někam jdou, nebo kdokoliv se jde někam pobavit, tak já vždycky od té doby říkám: Vy se jdete bavit a já jsem tady strachy mrtvej.

Máte pocit, že každý, s kým se oni potkají, je potenciální vrah?

Víte co, potenciální vrah je prakticky kdokoliv v této společnosti. Ten Vašek někam odešel a odtamtud se nevrátil. A ještě k tomu šel na křest knihy, kde bych řekl, že to byla vyšší společnost. Přijít tam podnapilý se zbraní za pasem, to už vypovídá samo za sebe.

Podle toho, co zaznělo i u soudu, víme, že se tam v baru tehdy strhla jakási mela mezi vaším bratrem a panem Ďuričkem, že si tam dokazovali, kdo má u sebe víc peněz. Dokonce zaznělo, že od vašeho bratra padla první rána pěstí a pan Ďuričko následně argumentoval jakousi sebeobranou. Mohl být váš bratr jakýmsi iniciátorem toho incidentu?

Ďuričko tvrdí, že se tam dohadoval s mým otcem a můj bratr tam měl přijít. A teď já nebudu polemizovat, jak to bylo, protože já ten příběh ze své strany taky vidím jinak, ale budeme se bavit o tom, jak to odsoudil soud. Soud to odsoudil tak, že přišel můj bratr, měl Ďuričkovi říct větu: Nebuď drzý na mého otce a dát mu...

Pěstí.

Pěstí nebo - myslím, že soud dokonce řekl – facku. A on ho za to třemi ranami popravil.

Mohl to být afekt? To je argument obhájců pana Ďurička.

Kdyby to byl afekt, a on opravdu se celou tu dobu kál, tak se tady asi dneska o tom nebavíme, protože on by tam seděl nešťastný. Myslím si, že to afekt nebyl, protože to neudělal poprvé.

Odškodnil nějak významně vaši rodinu? Nad rámec toho, co mu předepsal soud?

Ne.

Kolik jste tedy od něj dostali jako odškodnění?

To, co je povinné odškodnění, státem určené. Já si ty sumy přesně nepamatuju. Podle mého názoru já jsem dostal 170 tisíc jako bratr, děti dostaly něco kolem 250 tisíc… Ani korunu nikomu nezaplatil dobrovolně. Všechno se platilo přes exekutory.

Já i otec jsme pořád členy ČSSD

Celý incident se odehrál na akci bývalého předsedy vlády, bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Jste s ním v kontaktu?

S Paroubkem v kontaktu nejsem. Ale myslím si, že kdybych ho potkal, tak se slušně pozdravíme.

Vy i váš otec jste stále členy ČSSD?

Ano.

Vaše rodina je dlouhodobě spjata s provozováním matějské pouti. Vy provozujete úklidovou firmu, která má zakázku od města Prahy… Setkáváte se ve svém byznysu s nějakými pochybnostmi o kreditu vaší rodiny?

Tak já svým zaměstnancům říkám: Tady děláte u Kočky a práci musíte odvést na sto procent, protože jsme nejvíc vidět.

Ať uděláte cokoliv špatně, že se to proti vám může okamžitě obrátit?

Ano.

Máte takové zkušenosti, že by vám někdo vypovídal smlouvy?

Já si myslím, že na toto se můžete jít zeptat mých zaměstnanců.

Máte takové zkušenosti?

Já vám říkám, že s tím nemám žádný problém, domluvím vám schůzku s mými lidmi a oni vám to řeknou.

Vy to nemůžete říct? Nebo nechcete?

Můžu to říct. Prostě takové ty pomluvy, že neumíme podnikat, že dumpingově podnikáme a tak dále. Vždyť to není vůbec pravda. Ti lidé u mě ve firmě si práci prostě oddřou, nasazujou tam srdce. Já tomu říkám, že ti zaměstnanci jsou zlato naší firmy a jsem šťastný, že je tam mám.

Ta půlmiliardová smlouva, kterou máte uzavřenou s Pražskými službami na úklid Prahy, pořád trvá?

Ta smlouva trvá pořád. Nevím tedy, jestli je půlmiliardová, to máte asi víc informací než já. Ale ta smlouva, ano, ta trvá.

Lidé si myslí, že jíme batolata

Ptám se i proto, že letos v lednu se řešilo, zda budete mít další zakázku, a vy jste to tehdy komentoval, myslím, že na Aktuálně.cz, že máte v byznysu problém, že od takzvané Kubiceho zprávy si vás lidé spojují se špatnou pověstí a že si dokonce myslí, že „jíme k snídani malá batolata a jsme bezmozkové, kteří přijdou, budou bouchat do stolu a vymáhají si všechno mafiánským způsobem“...

Tohle jsem řekl.

To jste řekl. Jen navazuji na předchozí otázku, jestli vás vaše pověst v byznysu nějak limituje. Protože z tohoto citátu jsem ten pocit měl.

Podívejte se, přeci víte, že lidé na ta média dají. V momentě kdy, i když ne přímo, ale říkají: Oni jsou takoví a makoví, tak to je opravdu prostě problém. Lidé, co mě neznají, tak když se s nimi seznámím, tak na mě koukají a, jak bych to řekl, koukají na to, co ze mě vyleze, jak se budu bavit, jak komunikuju a tak dále. Není to nic příjemného, když vás takhle pomlouvají.

Teď jenom, když na vás koukám, máte na sobě černou bundu s lebkou, nechcete tím něco vzkázat?

Ne, ne, ne. To je prostě design, ty lebky jsou skoro od každé značky. Takže tím určitě nikomu nic vzkázat nechci.

Poslední otázka: Co byste vzkázal Bohumíru Ďuričkovi?

Ať se kaje. Ať si tam odsedí těch dvanáct a půl roku a je rád, že má šanci dokázat, že může být dobrý člověk. Ten můj brácha je mrtvý. Jeho prostě už nikdo nezvedne.

Na celý záznam rozhovoru s Janem Kočkou se můžete podívat zde:

Rozhovor s Janem Kočkou.

Reklama

Související témata:

Doporučované