Hlavní obsah

Nechali jsme si jeden klíč k Andělu Páně 3, říká režisér veleúspěšné pohádky

 

Reklama

Seznam přináší vánoční rozhovor s Jiřím Strachem, nejen o pohádce roku.

Článek

Pohádka Anděl Páně 2 se stala fenoménem konce letošního roku. Ačkoliv do kin vstoupila teprve 1. prosince, dokázala se za pár týdnů dostat do čela žebříčků celoroční návštěvnosti kin: Už před Vánocemi překonala hranici 600 tisíc diváků.

„Pánbůh dopustil zázrak,“ říká režisér filmu Jiří Strach. V rozhovoru pro Seznam dokonce naznačuje, jaký klíč si společně se spoluscénáristou Markem Epsteinem nechali pro případný třetí díl veleúspěšného filmu.

„Ten úspěch filmu svědčí ještě o jedné zajímavé věci, a to, že se v té dnešní době, která přináší spoustu problémů, marností, depresí, frustrací, nechají diváci v kině alespoň tu hodinu a půl obejmout lidskostí, humorem a nadhledem. A to jsme se jim snažili Andělem Páně přinést.“

Po jedenácti letech jste navázali na úspěch jedničky Anděla Páně, kterou každý rok vysílá Česká televize. To určitě také sehrálo roli. Stejně jako to, že pohádka navozuje vánoční náladu. Souhlasíte?

Natočili jsme vánoční pohádku, která se odehrává na sněhu, a tak i návštěva kina během adventu je pochopitelnější, než kdyby film nasadil distributor do kin třeba v červenci. O Vánocích jsme na sebe všichni takoví hodnější, je to období očekávání, a tenhle film se s touto náladou potkává.

Při natáčení rozhovoru jsme použili základní trik z pohádky Anděl Páně...

Určitě jste se byl podívat na několika filmových projekcích a zkoumal jste reakce publika. Smáli se diváci přesně tam, kde jste chtěl?

Film funguje tak, jak jsme si zhruba představovali. Ale někdy - protože tam pracuju s biblickým humorem – se stane, že se směje jenom část publika. Ta, která je více biblicky znalá. Ale to vůbec nevadí, protože věřím tomu, že divák, který se nesmál, si začne klást otázku, čemu se ti lidé smáli. A večer, když přijde z kina, se posadí ke Googlu a dovzdělá se. Najde si třeba, co to jsou Lurdy, a že se tam stalo mariánské zjevení, a proč Pánbůh posílá Pannu Marii, že by si měla zajet někam odpočinout, „tak jeď třeba do Lurd“… Tím se plní nějaká vzdělanost. Myslím, že tento film se opírá o jisté pilíře naší historie, naší kultury, pilíře, na kterých Evropa tisíce let vyrůstá. Mám pocit, že na ně často zapomínáme, že se toho na základních školách učí málo, a přitom si myslím, že to patří do všeobecného vzdělání a jisté ideje, na kterých jsme vyrůstali, bychom měli znát.

Jaké máte ohlasy na tuto svou evangelizační činnost?

Některé ohlasy jsou příznivé, některé méně. Z naší katolické strany, obzvlášť ze strany těch - jak já jim říkám - katolických rowdies, těch tvrdých, nekompromisních a velmi konzervativních hochů, se objevily výhrady. To je přirozené. Není člověk ten, který by se zalíbil lidem všem. Ale ty fóry, které jsme tam dali, jsme velmi, velmi bedlivě vážili, jestli už se nedostáváme za hranu. Měl jsem poradce z řad kněžích, z dominikánského řádu, kteří mě upozorňovali... Několik vtipů mě donutili ze scénáře vyškrtnout.

Řeknete nám nějaký?

Ne, to nebudu prozrazovat.

...na původně zelené ploše diváci uvidí nebe.

Měl pro váš přístup pochopení kardinál Dominik Duka, kterého jste vzal na projekci do kina?

Domnívám se, že ano. Dokonce když ta projekce skončila, tak jsem říkal: „Tak, otče kardinále, dostává ten film imprimátor?“ A pan kardinál říkal, že ano. „U jedné věci jsem se zastavil,“ vyprávěl pan kardinál Duka, „a to bylo u toho, kde anděl Petronel žádá Ducha svatého, objeví se poletující bílá holubice a ta mu dává svrchu zcela jiné dárky, než jsou dary Ducha svatého. Pak jsem si ale vzpomněl, že v Sixtinské kapli je namalován výjev ze Starého zákona, kdy se Bůh, trestající, starozákonní, otočí k izraelskému lidu zády. A jak Michelangelo všechny postavy maloval úplně nahé, tak záda nejsou úplně záda, ale Pánbůh na svůj lid vystrčí cosi, co je ještě níže. A jestli si to mohl dovolit Michelangelo, tak vy taky,“ říkal pan kardinál.

Zápletka filmu se točí kolem jablka poznání, které spadne na zem. Žádnou z postav jste do jablka nenechali kousnout…

…protože kdokoliv by do něj kousl, tak by se mu mohlo dostat toho božího poznání.

Ale zároveň máte možná zaděláno na třetí pokračování, kde byste to mohli dotáhnout do konce.

My jsme si tam jeden takový klíč k trojce nechali. A to je onen zlatý klíč z očistce, který Uriáš s Petronelem zapomenou na zemi.

Videorozhovor i s dalšími odpověďmi Jiřího Stracha, včetně toho, co on považuje za nejlepší vánoční filmy a proč žádný ze svých filmů neviděl celý, je umístěný nahoře v tomto textu.

Další část rozhovoru s Jiřím Strachem pak zveřejníme na Seznamu ještě dnes.

Reklama

Doporučované