Hlavní obsah

Nejlepší město na světě je levnější než Praha. Jak je to možné?

25. 1. 2019

Jak funguje vídeňský systém dostupného bydlení? (Video: Aleš Černý, Seznam.cz)

V době, kdy velkou část světových metropolí trápí nedostupnost bydlení, obracejí mnozí pohled k Vídni. Hlavní město Rakouska totiž posledních sto let budovalo systém, který dnes obyvatelům zajišťuje podmínky, jež lidé v Londýně, Barceloně nebo v Praze mohou jen závidět.

Článek

Vídeň byla loni vyhlášena městem s nejlepší kvalitou života jak podle žebříčku The Economist, tak i podle konzultantské společnosti Mercer. Zas tak překvapivé to není, rakouská metropole se na špici podobných výzkumů pohybuje dlouhodobě. Přece jen ale něčím zásadním vybočuje.

Na druhém místě žebříčku je Curych, který je známý jako bankovní centrum a „útočiště“ bohatých lidí, čemuž odpovídají i náklady na život.

Vancouver, Sydney a Auckland jsou potom jak v TOP 10 nejlepších měst k životu, tak i mezi deseti městy s nejvyšší nedostupností bydlení podle žebříčku serveru Demographia.

Kdepak Vídeň. Starostové a radní evropských měst se tam naopak jezdí dívat na systém „sociálního“ bydlení, díky němuž má většina Vídeňanů možnost bydlet v bytě s regulovaným nájemným.

Takový nájem je potom v absolutních číslech nižší než průměrné nájemné v Praze. V závislosti na podmínkách a projektech se pohybuje v přepočtu od 180 do 245 korun na čtvereční metr. Díky tomu jsou ve Vídni relativně nízké i tržní nájmy – odhadem mezi 310 až 390 korunami za metr.

V Praze podle statistiky developerské firmy Trigema majitelé ve třetím čtvrtletí loňského roku inzerovali nájemní byty v průměru za 345 korun na čtvereční metr a měsíc. Připomeňme, že průměrná čistá mzda ve Vídni činila v roce 2017 v přepočtu 56 642 korun, zatímco aktuální průměrná čistá mzda v Praze je 29 412 korun.

Kdo teď čeká jednoduchý recept, jak na to, bude zklamán. Vídeň se do současného stavu propracovávala celé století. S výstavbou městských bytů začala hned po první světové válce.

Rakouští politici dnes rádi vyprávějí, že po válce žili vídeňští dělníci v malých a tmavých bytech v tak nuzných podmínkách, že trpěli mnoha zdravotními neduhy. Těm se začátkem 20. století říkalo „vídeňská choroba“.

Meziváleční socialističtí starostové tak začali budovat byty ve velkém, což byl jeden z výdobytků takzvané Rudé Vídně. V této politice se pokračovalo po válce i po pádu železné opony, kdy se v sousedních postkomunistických zemích byty najednou naopak hromadně privatizovaly.

Vídni „pomohlo“, že během 20. století dvoumilionová metropole (svého času jedno z největších měst na světě) ztratila přes půl milionu obyvatel, a budování bytů tak zprvu nedoprovázel tlak rostoucí populace. Když začátkem nového tisíciletí začalo obyvatel opět přibývat, byla už Vídeň připravená.

Developer Dušan Kunovský o cenách pražských bytů. (Video: Robert Čásenský, Seznam.cz)

I dnes buduje Vídeň celé nové čtvrtě, které staví buď město samotné, nebo takzvaní developeři s omezeným ziskem. To jsou speciální firmy zřízené právě k tomu, aby s pomocí výhodných půjček od vídeňské republiky stavěly byty, v nichž se bude bydlet opět za regulované nájemné.

Takto třeba vyrůstá na konečné metra U2 nová „chytrá“ čtvrť Aspern Seestadt. Dalším příkladem je čtvrť Sonnwendviertel, která vznikla na místě někdejší části hlavního nádraží.

Při jejím vzniku vídeňští radní zároveň využili svou silnou vyjednávací pozici. Když za nimi před lety přišli zástupci rakouských drah ÖBB, že by chtěli změnit územní plán, souhlasili pod podmínkou, že jim dráhy část území přenechají.

Na něm už vzniklo několik obytných komplexů pro dostupné bydlení. Konkrétně dvoupokojový byt v domě se společným krytým bazénem a rozsáhlým vnitroblokem vyjde měsíčně na 440 eur, tedy v přepočtu 11 330 korun.

Kdo o něj může zažádat? Člověk, který splní několik poměrně volných podmínek: Je zletilý, alespoň dva roky žije ve Vídni a nevydělává víc než v přepočtu 84 tisíc korun (1,5násobek průměrné čisté mzdy). Takové podmínky splňuje podle údajů radnice okolo 80 procent Vídeňanů. Asi šedesát procent potom v bytech s regulovaným nájemným i bydlí.

Zároveň platí pravidlo, že jednočlenná domácnost má nárok na dvoupokojový byt, dvoučlenná na třípokojový a tak dále. Tím pádem ideální pro mladého člověka, který se chce osamostatnit.

A jak je na tom jeho protějšek v Praze? Ten rozhodně nemůže spoléhat na to, že by na něj vyšel některý z hrstky městských bytů. Musí se tak poohlédnout na trhu. A tam se 55metrový byt průměrně nabízí za 18 285 korun měsíčně.

Zatímco průměrnému Vídeňanovi by to ukouslo 20 procent jeho čisté měsíční výplaty, Pražanovi 65 procent.

Kdyby se chtěl mladý Pražan vejít v absolutních hodnotách do „vídeňského rozpočtu“, musel by buď s velkým štěstím sehnat malou garsonku, pravděpodobněji se ale spíš podívat po pokoji ve sdíleném bytě.

Na zachování těchto podmínek Vídeň dál pracuje. Když teď začaly růst ceny pozemků, přijali radní zákon, který by čeští developeři nejspíš „nevydýchali“. Nové stavební předpisy totiž zavádí stavebníkům povinnost skoro v každém novém bytovém projektu vyčlenit pro „sociální bydlení“ alespoň dvě třetiny plochy.

„Pravidlo se uplatňuje, když přijde investor, že chce stavět na novém pozemku a chce kvůli tomu změnit územní plán. V tom případě mu to umožníme pod podmínkou, že dvě třetiny plochy budou byty s regulovanými nájmy,” vysvětlila systém pro Seznam Zprávy vídeňská radní pro bydlení Kathrin Gaalová.

Kolik Vídeňany celkově systém dostupného bydlení stojí? V roce 2018 byl celkový rozpočet v přepočtu 13,7 miliardy korun. Z toho 6,9 miliardy putovalo na stavbu nových domů, 4,2 miliardy na údržbu a rekonstrukci stávajících a 2,6 miliardy na subvence pro ty, kteří si ze svého nemohou ani dostupné vídeňské bydlení dovolit.

Zdrojem těchto peněz je i speciální daň, kterou Vídeňané platí. „Je to jedno procento z daňového základu,“ upřesňuje Karin Ramserová, ředitelka městské firmy Wiener Wohnung, která se právě o dostupné bydlení stará. Tento odvod tak zaručuje Vídeňanům jistotu, že oni či jejich blízcí budou mít kdykoli možnost bydlet za velmi přijatelné ceny.

A právě „plošnost“ celého systému je podle starosty a někdejšího dlouholetého radního pro bydlení Michaela Ludwiga základem pro úspěch „vídeňské cesty“. „Kdyby lidé z daní platili byty jen pro chudé, tak by jim to za chvíli vadilo. Takto ale vědí, že díky naší politice levněji bydlí či mohou bydlet i oni nebo jejich děti,“ uzavírá Ludwig.

Doporučujeme