Nenahráváme Agrofertu. Jen se nechceme nechat okrást, říká majitel Ravaku

Ravak žádá soud, aby předběžným opatřením Hótu od Olea fakticky odřízl. „Technické propojení mezi dlužníkem a Temperatiorem je třeba rozloučit,“ píší právníci Ravaku v návrhu soudu.

To by ale mohlo vyústit v ukončení výroby, rozpad obchodních vztahů a definitivní kolaps firmy, která je v úpadku skoro dva roky.

Už čtyři týdny rozhodnutí o konkurzu Olea bylo výrazným vítězstvím Ravaku. Soudy do té doby potvrzovaly reorganizační plán, který hrál do ruky Hótovi. Teď Ravak chce úplné „rozloučení“ Olea s Temperatiorem.

Hóta, stejně jako desítka dalších věřitelů, se proti verdiktu o konkurzu odvolal. „V případě konkurzu zřejmě správce bude organizovat výběrové řízení na prodej závodu – a pak je otázka, co bude prodávat. Zda fungující podnik, či zastavenou hromadu šrotu. Bohužel, jak se zdá, Ravak se snaží o zastavení provozu firmy,“ napsal třinecký majitel Temperatioru v e-mailovém vyjádření pro Seznam.

Oč vlastně Ravaku jde? Své motivy vysvětluje majitel příbramské koupelnářské firmy Jiří Kreysa.

V srpnu jste prosadili zrušení reorganizace Oleo Chemical a vyhlášení konkurzu. Pro věřitele ale bývá vyšší výtěžek z reorganizací než z konkurzů. Co přesně je vaším cílem?

Nám reorganizace jako institut nevadí. Náš cíl od začátku je transparentní proces. Aby se vypsalo standardní výběrové řízení na prodej Olea Chemical. Aby byli uspokojeni věřitelé podle pravidel, podle zákonů. Ne aby tady obíhaly za miliardy falešné pohledávky a jejich prostřednictvím se manipulovala insolvence.

Tvrdíte, že v insolvenci figurují věřitelé s falešnými pohledávkami?

Pan Hóta seskupoval v letech 2016 až 2017 všechny pohledávky, které mohl získat od pánů Urbánka a Jirounka (zakladatelé Olea, dnes si odpykávají tresty vězení za tunelování Olea – pozn. red.) i od dalších, aby ztížili obranu ostatních věřitelů a prosadili vlastní „předbalenou“ reorganizaci. Sám insolvenční soud označil seznamy závazků předložené v insolvenci Oleem na podporu reorganizace za nepravdivé, na totéž upozorňovalo i vrchní státní zastupitelství.

Říká se, že vaším hlavním cílem v Oleu je otevřít do něj dveře Agrofertu. Martin Kubů z vedení Agrofertu Seznamu sice nedávno řekl, že nemá o Oleo zájem. Ale před několika lety se Agrofert o Oleo zajímal…

Někdy v roce 2012 jsme zjistili, že s námi pánové Urbánek a Jirounek hrají habaďúru. Peníze, které jsme do Olea vložili, se vypařily. Ti dva měli spotřebu jako tryskáč. Jen jejich pražská kancelář potřebovala za rok 28 milionů. Jezdili v Porsche Panamera, za auta se platilo tolik, co za měsíční výplaty dělníkům. Tehdy jsme chtěli odejít, začalo se hledat, kdo by nás mohl jako investory vystřídat. Pánové Urbánek a Jirounek vyrazili na Agrofert, nabídli, že by prodali svůj podíl a nás vyplatili. Pak přivezli od Babiše asi osm stran papírů – smlouvu o mlčenlivosti a podklady pro due diligence. Babiš nikdy vůči Oleu žádný krok neudělal. S výjimkou toho, že poslal ty papíry. A my na ně nikdy neodpověděli. To byly jediné kontakty s Agrofertem.

Nekonzultovali jste nikdy váš vlastní postup v Oleu s Agrofertem?

Já nikdy. S panem Babišem jsem osobně nikdy nemluvil, nikdy jsem si s ním nepsal, nikdy jsme se nepotkali. Já Babiše nemám rád. A mimochodem, přesto jsem ho volil.

Proč, když ho nemáte rád?

Protože pro něj fakticky agitovali Chovanec, Kalousek, Sobotka a Tuhý. Ti pro něj udělali takovou agitaci, že jsem šel a zvolil ho.

S Andrejem Babišem se každopádně znal váš v prosinci zesnulý partner Jindřich Vařeka. Znali se už z 80. let, jak se traduje v médiích. Oba pracovali v zahraničním obchodě…

Ne, tehdy se neznali. Babiš působil v Maroku, Jindřich Vařeka v Libyi. Severní Afrika skutečně není tak malá… Vařeka se s Babišem setkal až v době, kdy ho Babiš požádal, aby se sešli ohledně kandidatury Vařekova syna na starostu Příbrami za ANO. Babiš chtěl na jeho syna referenci. Vařeka tenkrát jel za Babišem na ministerstvo financí, před tím se neznali.

Zní to zvláštně. Vy, specialisté na koupelny, jste vstupovali nově do biopaliv a měli jste exkluzivní osobní kontakt se zkušeným a mocným byznysmenem, který na chemii vyrostl. Nechce se věřit, že byste se s Babišem přinejmenším neradili.

My jsme nebyli v biopalivech úplní laici. Pan Vařeka mladší, ten bývalý starosta Příbrami, má vysokou školu chemicko-technologickou a jeho žena také. To, že některá média naše problémy s Oleem spojují s Babišem, je směšné, je to umělý konstrukt Olea a lidí kolem něj. Aby tito lidé zakryli vlastní protiprávnost, naskočili na módní vlnu „antibabiš“. Nikdo normální si nemůže myslet, že bychom na pokyn Babiše utratili našich pár set milionů a snažili se jejich půjčením Oleo zničit. Prostě se nyní jen snažíme, aby se nám naše peníze alespoň částečně vrátily.

Pokud se bude Oleo nabízet v otevřené soutěži, jak žádáte, budete o něj mít sami zájem?

Záleží na ceně, které by se mohlo docílit. Pokud by se nenašel nikdo, kdo Oleo bude chtít, museli bychom do toho vstoupit sami. Pokud by přišli kupci ochotní dát za ně slušné peníze a byla by záruka, že se bude ve výrobě pokračovat, nemuseli bychom je kupovat. Byl bych každopádně rád, aby Oleo pokračovalo.

Nevypadá to tak. Prosadili jste konkurz, u něhož je větší pravděpodobnost, že výroba skončí. A teď dokonce žádáte o předběžné opatření, kterým by soud fakticky odstřihl Temperatior od provozu firmy. To by provoz Olea téměř jistě zastavilo.

Nezastavilo, to není pravda. Temperatior se nemusí od Olea odstřihnout tak, aby nemohl pokračovat ve výrobě. Cílem předběžného opatření, jak ho chápu já laik, je zabránit vyvádění dalších finančních prostředků a naopak dosáhnout zprůhlednění vztahů mezi Oleem a Temperatiorem. My nevíme, zda Temperatior do Olea vložil asi 16 milionů korun, jak vyplývá z účetnictví, nebo zda tam investoval stovky milionů, jak tvrdí oni. Netušíme, v jakém stavu je technologie, jak velký je daňový sklad, kolik nakupují, komu prodávají, za kolik atd. Konkurz je vinou Olea.

Pro Lidové noviny jste řekl, že Oleo je shnilé vejce. Temperatior před časem nabízel, že ho odkoupí za 400 milionů korun. Vy jste pak nabízeli ještě o sto milionů víc. Na shnilé vejce je to docela dost peněz…

Vnímám to tak, že to je vejce, shnilé od hlavy. Má jen dluhy, peníze se do něj budou muset lít. Špatné je tam představenstvo, dozorčí rada, oni vytvářejí tu hnilobu. Prosazují reorganizaci, i když vědí, co všechno špatného tam udělali. Doufáme, že Oleo potenciál má, ale musí se očistit od tragického managementu a nekalostí, které jsem zmiňoval, to je ta hniloba.

Takže nemyslíte shnilé vejce ve smyslu bezcenné? Proč jste tedy nezkusili to odkoupení za půl miliardy dotáhnout do konce?

Oleo bezcenné určitě není. Jsou tam pozemky, využitelné technologie. My jsme tehdy těch 500 milionů nabízeli s podmínkou, že nám bude umožněna obhlídka firmy. To nám neumožnili, takže jsme se stáhli. Nicméně platí, že pokud skončí utajování a bude nám nabídnut audit Olea, podle výsledků je jistě v našich možnostech postupovat dle naší nabídky.

Nelitujete, že jste před časem nekývli na nabídku pana Hóty, který vám nabízel, že vám za odchod z Olea zaplatí? Mohli jste dostat alespoň část svých peněz zpátky a mít klid.

My jsme se nedohodli, nabízená cena byla nízká. navíc nabídka pana Hóty obsahovala spoustu nepřijatelných podmínek a řadu obezliček.

Když jste se rozhodli, že si nevezmete bolestné a z Olea neutečete, proč jste se tedy nepokusili se tam včas zaháčkovat – třeba pomocí tollingové smlouvy – tak jako to později udělal Temperatior?

Návrh na insolvenci Olea přišel v únoru 2011, ale my jsme tu situaci začali chápat o půl roku později. A pánové Jirounek a Urbánek měli Temperatior připravený (původně realitní firmu Temperatior odkoupili v roce 2010, roku 2014 ji převzal Hóta – pozn. red.). My jsme ještě do října 2011 drželi daňový sklad. Přestali jsme ho držet v momentě, kdy jsme zjistili, že Temperatior má stejné předměty podnikání jako Oleo, že jsou v představenstvu stejné osoby jako v Oleu a že z Olea odchází zboží, ale platby za něj jdou na Temperatior. Čili v době insolvence takto okrádají věřitele.

V insolvencích ale není neobvyklé, že zadlužená firma obchoduje přes partnera, který jí dodává materiál a nakupuje od ní zboží. Nenechali jste se zbytečně vyšachovat?

My v té době nevěděli, že do Temperatioru investuje Hóta. A představenstvo přece nemůže vyvádět peníze mimo svou firmu, musí hradit závazky, nesmí někoho upřednostnit nebo upozadit. A přesně to se v Oleu dělo. Kdybychom nepustili daňový sklad, jen bychom přicházeli o další peníze.

Vypadá to, že jste v boji za konkurz Olea osamocení. Reorganizaci podporovala většina věřitelů – v rejstříku přibývají odvolání proti rozhodnutí o konkurzu. Neprotestuje zdaleka jen Temperatior a věřitelé s ním spjatí.

To jsou všechno bílí koně! Temperatior odkoupil řadu pohledávek od věřitelů z obchodního styku. Ti údajní věřitelé, kteří se odvolali, jsou propojení a nitky vedou k panu Hótovi, poukazoval na to v insolvenci např. věřitel Martin Urbánek.

Odvolávají se i běžní věřitelé z obchodního styku… Ale kolik peněz jste v Oleu vlastně utopili?

Nejdřív 160 milionů korun, které jsme s Vařekou a našimi syny půjčili pánům Jirounkovi a Urbánkovi – ty nemůžeme vymáhat v insolvenčním řízení Olea. Plus ještě dalších několik set milionů do toho dal Ravak. V insolvenci vymáháme přes půl miliardy korun.

Byl vstup do biopaliv, do Olea Chemical, vaše vůbec největší podnikatelská chyba v životě?

Určitě. Nemůžete si dovolit moc takových chyb. Na začátku této chyby byl podvod pana Jirounka, do investice nás vlákal trestným činem, za který byl odsouzen.

Pro srovnání: kolik vás stála druhá největší životní chyba?

Chybám se nevyhnete. Nejvíc jsme asi ztratili na vybudování showroomu Ravaku v Británii, to bylo zhruba 10 milionů korun. S Oleem nesrovnatelné. Ale já bych překousl ztrátu peněz. Co nepřekousnu je, že mne nějací hajzlové, hochštapleři, beztrestně okradou.