Hlavní obsah

Nevěstince a kasina podél „špinavé“ E55 v krizi. České Vegas zhaslo

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

V důsledku současné krize se jindy dekadentní večírky rozplynuly a nahradilo je nekonečné prázdno.

Reklama

Přijeli jsem po nechvalně proslulé E55 do městečka Dolní Dvořiště. 1300 obyvatel, pět kasin, nespočet bordelů. Jak vypadá svět neonů a hazardu po pandemii? Jak funguji tamní kasina po jejich znovuotevření?

Článek

A jak se proměnila atmosféra, když byli se zavřenými hranicemi Češi jejich jedinými klienty? I o tom je další díl dokumentární série Seznam Zpráv s názvem My. Podrobnosti najdete ve videoreportáži i v následujícím textu.

Špinavá E55

Když vyrážím z Prahy směrem na jih, vybavuji si hluboce zaryté obrázky z dětství. Cestou na letní dovolené v jižních Čechách jsem vždycky vídala lehké holky kolem E55, lesní cestičky za benzínkami byly bohatě poseté obaly od prezervativů. Do toho všeho silně zářily neony a červené lucerny. Hranici s Rakouskem si odmala pamatuji jako Mekku neřesti. Bordely, prostitutky, kasina a herny.

Čas a zejména koronavirová epidemie ale tohle prostředí dosti proměnila. Lehké ženy od silnic téměř úplně zmizely, přesunuly se do privátních „pokojíčků“. Mnoho bordelů zavřelo - buď ukončily provoz ještě před krizí, případně po karanténě zatím znovu neotevřely. Některé nevěstince ale fungují v jakési šedé zóně. Třebaže mají oficiálně zavřeno, i nadále zvesela vítají hosty. Zřejmě v režimu inkognito.

Hranice s Rakouskem dlouho platila za Mekku neřesti. Bordely, prostitutky a kasina nebo herny. Video: Šárka Kabátová, Seznam Zprávy

Okolí E55 už není takové jako dřív. „Byly doby, kdy herna byla na každém rohu. A když šli lidé na pivo, tak v ní byli schopni prohrát úplně všechno, ale když sem do kasina dneska musíte vážit cestu dlouhou třeba i čtyřicet kilometrů, tak je to spíš o zábavě než o hazardu,“ vypráví syn majitele jednoho z největších kasin na jihu republiky, které z dálky připomíná spíš filmovou kulisu než reálnou budovu. Kasino se na jednu celou noc stává místem mé observace.

„U nás to vždycky bylo tak, že 90 procent byla rakouská klientela a jen deset procent Češi. Momentálně je to tak, že k nám chodí z 90 procent Češi. Zbylých deset procent tvoří Rakušáci, kteří bydlí tady v pohraničí nebo sem mohou jezdit za rodinou a za prací,“ dodal šéf kasina. V jeho podniku teď podle něj hrají především ti, kteří patří mezi stálé hosty. Nováčky tu sotva najde.

+45

Na kasinové „štamgasty“ mám při bloumání skoro prázdným kasinem také štěstí. Chvíli trvá, než se rozmluví. Na novináře někteří nemají náladu. Pochopitelně. „Česká kasina miluju,“ říká jeden z hráčů, který s rozhovorem na rozdíl od některých dalších nemá problém.

Povídání u rulety

Zatímco hraje jeho tolik oblíbenou ruletu, vypráví mi své dosavadní zkušenosti s hraním. Chlubí se výhrami, nevadí mu ani povídání o prohrách. Za jeden večer v jeho oblíbeném kasinu přišel nejvíc o sedmdesát tisíc najednou. Zřejmě to ale nevnímá jako nic zásadního. „Když si vyděláváte třeba dvanáct milionů a prohrajete dva ‚míče‘, je to jedno,“ říká, jako by pro něj peníze snad ani neměly žádnou hodnotu.

V tu chvíli mi vytane na mysli jeho povídání o rodině, kvůli které žije v Česku a ne ve Švýcarsku. „A vaše rodina to vidí také tak?“ zasahuju mu do osobního prostoru. Nedá mi to. „Oni to nenávidí,“ říká a současně se zvedá ze židle, aby znovu vsadil. V kasinu tráví hodně času. Říká, že si tam většinou krátí čekání na vlak, který mu do Švýcarska jezdí v pět ráno.

Odmítá, že by hraní v kasinu bylo jeho závislostí. „Mám to prostě jenom rád. Co máte ráda vy?“ odzbrojuje mě. „Ráda se třeba procházím, to je moje oblíbená činnost,“ vykoktám ze sebe. Přijde mi to v temném kasinu plném barev a děsivých zvuků trochu nemístné. Kasinový respondent je ale pohotový a bezprostřední. Povídání zakončí slovy: „Ty jo, to já se neprocházel už možná i několik let.“ Noční život mu obrací denní rytmus naruby. Ožívá až s tmou a rozsvícenými neony. Tohle prostředí je jeho.

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

„Je to tu mrtvé,” říká o nočním životě v kasinu milovník pokeru.

Hned jak skončí pětihodinový pokerový turnaj, zpovídám jeho vítěze. Jde o muže, kterého bych zdálky zaměnila za Kazmu. Za výraznými slunečními brýlemi na očích se prý schovává před silným osvětlením, ne přede mnou ani před svými protihráči. Pověstný poker face drží i během rozhovoru. Líčí, že v době koronavirové krize pro něj v kasinu nejsou kvalitní soupeři. „Ty sem jezdí z Rakouska, soupeřit jenom z Čechy je pro mě snazší.“

Vydělávám si tu

Do kasina chodí i přesto, že turnaj není tak náročný jako obvykle. Jde prý o docela snadný výdělek. A to se hodí - v době karantény přišel o práci. „Pracoval jsem v pohostinství. Vyhodili mě a jsem na úřadu práce. Od té doby, co se kasina znovu otevřela, tak je to můj zdroj obživy,“ dodává s tím, že si někdy odnáší i pět set euro.

Těchto pár osamělých hráčů z okolí nahradilo stovky zahraničních hostů v kasinech. Hranice s Rakouskem přitom dlouhá léta na dálku svítila neony kasin i červenými lucernami. Před nedávnem všechna noční záře zhasla.

V důsledku současné krize se jindy dekadentní večírky rozplynuly a nahradilo je nekonečné prázdno. Krize zastavila proud bezmyšlenkovitého rozhazování peněz i rozkoše. A tak si říkám, kdy a do jaké míry se divoký život v příhraničí vrátí do starých kolejí.

Reklama

Související témata:
Silnice E55

Doporučované