Nikdo nás už nenahradí, říká šéf firmy, jejíž perličky zdobí i Gucciho

Plán pro nejbližší měsíce se příliš neliší od toho z jarního lockdownu: chtějí především vydržet, zůstat provozuschopní.

„Jsme nositeli výjimečných technologií a produktů, po nás už není nikdo, kdo by je mohl převzít a pokračovat v jejich výrobě. Je proto naší hlavní odpovědností se přes aktuální problémy a překážky přenést – a to není fráze,“ říká pro SZ Byznys obchodní ředitel Preciosy Ornely Petr Puš.

Jejich průmysl a výrobky přežily podle Petra Puše dvě světové války, ekonomické krize, politické zvraty. „Nemůžeme a nechceme proto připustit, že právě my budeme tou „zavírací generací“, obzvláště proto, že zájem o naše produkty ve světě neklesá. Nechci to nijak bagatelizovat, ale když skončí jedna pekárna, nahradí ji jiná. Skončíme-li my, je hotovo, nás nikdo nenahradí,“ říká muž, který obchodu ve firmě věnuje už téměř tři desetiletí života.

Klienty má Preciosa Ornela dlouholeté. Většinou jde o větší dodavatele, na velkých trzích typu Indie se firma s malými hráči ani nebaví. „V drtivé většině nepřijímáme objednávky od zcela nových a neznámých klientů. Téměř bez výjimky totiž jde o zákazníky našich zákazníků, kteří se jen snaží dostat se na lepší cenu přímo pod dodavatele,“ vysvětluje ředitel.

Platební morálka je prý stabilně dobrá. Přesto za rok pandemie se občas potíže se splácením vyskytnou. „Když se stane – a za poslední rok se to bohužel občas stává –, že se některý z našich klientů ocitne vlivem ekonomické situace na daném trhu v horší finanční pozici, vždy o tom individuálně jednáme a hledáme způsob, jak v obchodě pokračovat, a přitom nezpůsobit jedné či druhé straně problém. Každopádně je nutno říci, že ani finanční situace našich klientů není naším limitujícím faktorem. Kde je poptávka, tam si obchod cestu a řešení najde, byť to někdy může nějakou dobu trvat,“ přiznává obchodní ředitel Preciosy Ornely s tím, že další zakázky v některých případech tak odejdou až po zaplacení dluhu.

V porovnání s minulým, „necovidovým“ rokem dopadne hospodaření ke konci fiskálního roku ke konci března podle vedení zřejmě o pětinu hůř, co se týče tržeb. I tak v Desné věří, že skončí díky přijatým úsporám i propouštění na začátku lockdownu v zisku. „Na konkrétní čísla je zatím ještě stále brzo, ale troufám si říci, že i ten končící a zřejmě nejkomplikovanější rok v historii naší firmy dopadne opět v černých číslech,“ odhaduje ředitel.

Neztratili jediný trh, jediného zákazníka. Objednávky mají na dalších deset měsíců dopředu.

Vzhledem k působení po celém světě přetrvávají od jara problémy s dopravou. Hlavně se zajišťováním přepravy směr Asie. Buď nejsou kontejnery, nebo se čeká na loď. „Ale i to je skutečnost, která nás příliš nelimituje a na kterou si nestěžujeme. Dokážeme dostat zboží i do míst, kde je například dlouholetá občanská válka. Když je po zboží poptávka, tak se zkrátka cesta najde. V tom je veliké kouzlo obchodu,“ uvádí Petr Puš.

Daleko víc je trápí nedostatek lidí ve výrobě z důvodu aktuální situace: nemocnost, karantény, „ošetřovačky“. „Jelikož se nám situace v zakázkách de facto nemění, což je skvělé, potřebovali bychom tedy, aby nám všichni pracovníci neustále pracovali. A to se v posledních měsících bohužel neděje,“ stěžuje si Puš pro SZ Byznys.

K tomu se přidává nová komplikace, vzhledem k charakteru výrobků z Desné dochází vzhledem k současné situaci ve světě k atomizaci zakázek. Kde dříve dostali jednu objednávku na sto kilogramů, přichází dnes deset objednávek po deseti kilogramech. Výsledek stejný, práce desetinásobná. Je to tím, že zákazníci se obávají nakupovat cokoli na sklad, nikdo se nechce příliš zásobovat a riskovat finanční problémy při dalším eventuálním poklesu prodejů.

A limituje je i neustálý růst nákladů. „Sklářská výroba obecně je velmi náročná na vstupy. Ceny surovin, energií, služeb, vše neustále stoupá. Je stále obtížnější vtěsnat tento nárůst nákladů do prodejních cen, zejména tam, kde jsou naše produkty v hodnotové stupnici konečných spotřebitelů na úrovni základních životních potřeb,“ vypráví Petr Puš.

Jejich největším trhem je Indie. Když vypukla pandemie, půl roku tam firma nevyvezla jedinou perličku. V Indii se z nich jednak vyrábí tradiční bižuterie pro bohatší klientelu, a dále jdou z Indie do exportu. Takto se dostávají k luxusním značkám jako Gucci nebo Valentino. Výrobci luxusních značek perličky z Desné našívají na oděvy.