Článek
S manželem a třemi dětmi přešla Marilyn Cahuana z klidného, soběstačného života na úrodném břehu řeky do chatrče se slámou u rušné dálnice bez přístupu k pitné vodě, kanalizaci nebo elektřině.
„Bylo to jako začít z ničeho,“ plakala žena během toho, co vyprávěla reportérům agentury AFP o svém životě v táboře Santa Rosa asi tisíc kilometrů severně od Limy.
Právě v táboře Santa Rosa bylo nabídnuto útočiště rodinám, které byly v roce 2017 vysídleny klimatickou katastrofou.
„Všechno jsme museli koupit znovu – postel, skříně, záchod... voda vzala všechno,“ svěřila se Marilyn Cahuana novinářům.
Spolu s mužem chovají několik kachen, krůt a prasat. Cahuana peče sušenky a prodává je sousedům.
To, co mělo být dočasným řešením, se protáhlo už na pět let.
Asi dva tisíce rodin z vesnic a měst zpustošených povodněmi v roce 2017 je nadále uvrženo do tábora poskládaného ze zchátralých zinkových a slaměných chatrčí.
„Nikdy jsme si nemysleli, že budeme takhle žít,“ popisuje reportérům další z obyvatel tábora.
Na snímku žena vzpomíná na svůj dřívější život farmářky ve vzdálené vesnici, kde vedle řeky Piura pěstovali vlastní produkty a poblíž měli školu, kliniku a další základní služby.
O to všechno přišli kvůli jevu El Niño, který způsobuje oteplení vod v Tichém oceánu a má přímý vliv na počasí na celém světě. Kvůli fenoménu jsou například častější záplavy, padání krup nebo požáry. V roce 2017, během nejteplejšího pětiletého období, jaké kdy bylo na Zemi zaznamenáno, zasáhl El Niño Peru neobvyklou silou.
Přívalové deště a záplavy si vyžádaly přes 100 životů a vysídleno bylo asi 300 tisíc lidí. Devastace související s El Niñem není pro Peru ničím novým. V roce 1998 zemřelo 500 lidí a v letech 1982–1983 si vyžádaly povodně a následné propuknutí nemoci asi devět tisíc obětí.
Výzkum z roku 2019 publikovaný ve vědeckém časopise PNAS uvedl, že události, které zasáhly země kolem rovníku, zesílily od 70. let 20. století kvůli oteplování moří.
Pár kilometrů od Santa Rosy je další útočiště pro klimatické migranty pojmenované San Pablo. Žije v něm asi 600 rodin.
Nejsou zde žádné obchody a obyvatelé se spoléhají na vodu ze studny. Denní teploty zde mohou dosáhnout 35 stupňů Celsia, stromů poskytujících stín, je zde málo a jsou zároveň jediným palivem pro vaření a topení. Jen málokdo má přístup k solárním panelům nebo autobateriím pro osvětlení.
