Článek
Publikace zachycuje na více než 100 stranách letmé i dlouhodobé vztahy umělce s místními, obsahuje 21 příběhů. Ve Vodňanech pobýval malíř v letech 1942 až 1958. ČTK to řekla autorka knihy.
Příběhy pamětníků, kteří se s malířem setkali, dokreslují reprodukce obrazů, dopisy, pohledy, náčrty i fotografie, některé dosud nepublikované
„Jsou tam kraťoučká letmá setkání, ale i hodně vydatné vzpomínky od lidí, kteří se s Janem Zrzavým přátelili dlouhodobě. I korespondence, kterou spolu udržovali v době, kdy už se přestěhoval do Okrouhlice. Příhody, které vypovídají, jaký byl,“ řekla Havlínová.
Jeden pamětník vyvrací, že když Zrzavý přijel naposledy do Vodňan, jel se rozloučit s krajinou a stál u rybníku. Pamětník řekl, že ho malíř požádal, aby ho doprovodil k domu spisovatele Julia Zeyera, jemuž se říká U čápů. „A lidé z toho udělali u čapu, jakože u rybníka,“ řekla autorka. Malíř pokojů Bedřich Reichl (1928 - 2012) vzpomíná, jak Zrzavý odešel z Prahy do Vodňan. „Bál se, že se tam něco semele,“ píše se v knize.
Autorka, rodačka z Vodňan, zakončila studium psychologie a arteterapie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity prací o Zrzavém. Využila i nahrávky pamětníků. V roce 2013 pořádala Zrzavého výstavu ve Vodňanech.
„Moc se tam toho o něm neví. Většinou jen lidé zmiňovali, že mu nebyl prodloužený pronájem bytu a že na Vodňany zanevřel. Zjistila jsem, že nezanevřel, že mu hlavně bylo líto, že tady nemohl žít,“ řekla Havlínová.
Blíž k Zrzavému ji přivedla příhoda, jak se s ním potkala její maminka. Obrazy znala autorka knihy z reprodukcí, které visívaly na školních chodbách, moc ji tehdy nezaujaly. Zlom nastal na výstavě v pražské Valdštejnské jízdárně. „Tam mě nesmírně oslovily, mám z toho doteď pocit, jako by se oči postav z jeho obrazů, třeba návštěva Abrahámova, na mě dívaly. Jako by ke mně promlouvaly. Duchovností,“ řekla Havlínová.
Knihu lze teď koupit přes web, později se bude prodávat i v některých knihkupectvích. Stojí 820 korun.
Jan Zrzavý (1890-1977) studoval da Vinciho, vzory nacházel ve středověké malbě, obdivoval italské umění, zaujal jej i Gauguin, inspirovala dekadence, expresionismus, kubismus, avantgarda, okouzlili ho i El Greco a Rembrandt. Všechny podněty, které malíř nosící plnovous a proslulou čepičku vstřebával, pak převedl do tvorby typické autostylizací, biblickými motivy nebo opakováním - celý život neopustil téma fatální ženy, jejíž podobu hledal v mnoha svých Kleopatrách.
