Článek
Svátek den mrtvých se slaví po celém Mexiku a má určité variace v závislosti na regionu nebo státě.
Svátek představuje dočasný návrat duší zemřelých, kteří se vracejí domů, do světa živých, žít se svými rodinami.
Mrtví jsou uctíváni obětními dary v domácnostech, ale i na hřbitovech, kde kromě kytek pokládají lidé i jídlo, které měli zesnulí rádi.
Řemeslník David Linares a jeho synové vykukují z oken ateliéru, kde připravují světově proslulé mytické sošky „Alebrijes" a lebky "Calaveras", které jsou používány při oslavě svátku.
K výzdobě se používají převážně květiny oranžové barvy.
Snímek sklizně aksamitníku, který je nezbytnou součástí oslav.
V rámci oslav dne mrtvých bylo atrium Národního paláce v hlavním městě Mexika vyzdobeno na počest všem obětem pandemie koronaviru.
Svátek mrtvých se stal národním symbolem země.
V roce 1993 byla tato tradice zanesena na seznam světového nehmotného dědictví UNESCO.
Oslava zesnulých se z Mexika rozšířila do celé Střední a částečně i Severní Ameriky.
Symbolem svátku je usměvavá smrtka Catrina, kterou stvořil v roce 1910 mexický grafik, ilustrátor, karikaturista a litograf José Guadalupe Posada.
Samotná tradice ale sahá více jak pět set let nazpět, kdy si původní obyvatelé Mexika (Aztékové) připomínali své mrtvé.
Španělští kolonizátoři ve snaze svátek poevropštit začali svátek slavit v stejném období jako oslavy památky zesnulých, kterým se u nás lidově říká Dušičky.
Letošní oslavy jsou ale kvůli pandemii covidu-19 omezeny.
