Článek
„Pokud jedu déle než dvacet minut, beru si roušku.“
„Proč ji nemít?“
„Trochu mě škrábe v krku, tak nechci zbytečně riskovat zdraví ostatních.“
V metropoli, která platí za jedno z epicenter nákazy, je rouška povinná vedle zdravotnických zařízení jen v metru, v neméně vytížených tramvajích či autobusech už nikoli. Tam platí „pouhé” doporučení, které spoléhá na zodpovědnost občanů.
„Roušku nosím jak v metru, tak v tramvaji i autobusu.“
I přes vysoké teploty oblékli roušky.
„Jsem zvyklá nosit roušku i v práci, takže ji nosím samozřejmě i v tramvaji.“
V metropoli, která platí za jedno z epicenter nákazy, je rouška povinná vedle zdravotnických zařízení jen v metru, v neméně vytížených tramvajích či autobusech už nikoli. Tam platí „pouhé” doporučení, které spoléhá na zodpovědnost občanů.
„Přijde mi to už normální, nosit roušku v tramvaji.“
„Je to to nejmenší, co mohu udělat.“
V metropoli, která platí za jedno z epicenter nákazy, je rouška povinná vedle zdravotnických zařízení jen v metru, v neméně vytížených tramvajích či autobusech už nikoli. Tam platí „pouhé” doporučení, které spoléhá na zodpovědnost občanů.
„Rouška je pro mě už samozřejmost.“
Jako by to bylo včera, kdy jsme jako diví šili roušky, abychom je vzápětí nosili všude vyjma domova, a kdy se udávání objevilo jako vedlejší produkt povinného nošení ústenek. Kdo neměl roušku na veřejném prostranství, musel zaplatit pokutu až 10 tisíc.
Česká vláda se chlubí, že se k epidemii v jejím počátku na rozdíl od jiných států postavila čelem, když zavedla přísná opatření. Chlubí se i tím, jak rychle potom její členové zaveleli, aby ulevili občanům od nepříjemných restrikcí. Teď, když je situace znovu vážná, se už do celoplošných opatření nikomu nechce.