Foto: David Neff, Seznam Zprávy V lomu se nachází unikátní technologická památka. Jde o obří korečkové rypadlo s označením RK 5000.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Jan Chejn byl brigadýrem jak na na něm, tak na kolesovém rypadle KU 800.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Brigadýr je pro bagristy něco jako kapitán plavidla. Je to šéf, který má na starost chod celé mašiny.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Jan Chejn pochází z Pardubic, ale odjakživa ho bavily velké mašiny, a tak vojnu podepsal na lom Československé armády.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy „Začínal jsem jako šmírák na starém hrabáku na dnes již neexistující šachtě,“ říká. V překladu do běžného jazyka to znamená, že na starém rypadle nastoupil do funkce mazače.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy V současnosti je mu 70 let. Dva roky je v důchodu, ale z lomu neodešel. Zájemce o návštěvu z řad veřejnosti provází v rámci takzvaného uhelného safari v lomu ČSA, který patří společnosti Sev.en Energy AG Pavla Tykače.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Zájemci se mohou hlásit v rezervačním systému na oficiálních stránkách lomu.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Exkurze o délce až 4 hodin probíhají od května do září. Za deset let lom navštívilo na 26 tisíc lidí. Na letošní sezóně se podepsal covid, který přinesl řadu omezení.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Fanoušky industriálu vítáme alespoň na virtuální prohlídce v naší fotogalerii.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Ústřední zastávka uhelného safari je na již odstaveném korečkovém rypadle s označením RK 5000. Je to vůbec nejtěžší stroj, jaký tu kdy byl.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Současně jde o jeden z nejunikátnějších dobývacích strojů, jaký u nás kdy vznikl.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Ocelový gigant váží 5 500 tun. Měří 44 metrů a dlouhý je 160 metrů. Jeho pořizovací cena byla 246 milionů korun.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Jeho účelem bylo odkrývat půdu nad uhlím, aby se ke vzácné surovině dostala další speciální kolesová rypadla KU 800.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Výhodou stroje bylo, že uměl odtěžit nadložní sedimenty nad uhlím a perfektně očistit uhelnou sloj.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Místo kolesa má řetěz s korečky. Korečky jsou nádoby zavěšené na řetězu a určené k dolování. Cena jednoho korečku na stroji RK 5000 se blížila ceně nového vozu střední třídy.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Stroj fungoval tak, že na jedné straně svými korečky odebíral půdu a ze své druhé strany ji odevzdával na přepravní pás, který ji odvezl na skládku.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Rypadlo dokázalo vytěžit 5 500 kubíků zeminy za jednu hodinu.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Ze začátku tvořilo obsluhu 12 lidí. Po zjednodušení a zapojení počítačů stačila šestičlenná posádka. Zde v kanceláři vysoko nad zemí seděl brigadýr.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Kdo chtěl sloužit na velkorypadle, musel se vyučit v černém řemesle a stát se zámečníkem nebo nástrojařem.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Dalším předpokladem bylo minimálně středoškolské vzdělání a potom minimálně tři roky strávené v provozu.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Teprve pak se zájemce dostal do čtyřměsíčního bagristického kurzu.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Poté, co si zájemce na mašině odsloužil 200 hodin a absolvoval testy včetně zdravotního vyšetření, zkoušky zraku a sluchu, psychotestů a zátěžových testů, byl připuštěn na závěrečné zkoušky.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Úspěšného absolventa ředitel lomu osobně jmenoval za člena posádky.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Na dvanáctihodinové směny se sem dojíždělo nepřetržitě kromě tří dnů v roce, kdy stroj nepracoval: Vánoc, Nového roku a Dne horníků.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy „Říkalo se tomu dvanáctky, byli jsme tu třináct hodin a platilo se za jedenáct,” říká s úsměvem bývalý brigadýr stroje Jan Chejn.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Na ranní směnu nastupovala posádka před pátou hodinou ranní. Během směny byly sice oficiální přestávky, ale jelo se dál. Nebylo ani kam jít.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Když se hrabalo, všude byl prach, takže když skončila směna, všichni šli do sprchy.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Zdejší rypadlo bylo zkonstruováno v roce 1983. Jeho výroba trvala skoro dva roky. Komponenty dodávaly slévárny ve Vítkovicích.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Stroj byl uveden do provozu v roce 1984 a pracoval dlouhých 33 let. Každých deset let prošel generální opravou.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Za svou kariéru odpracoval 90 tisíc hodin a vytěžil téměř 155 milionů kubíků zeminy.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Korečky na těžbu odkrývané zeminy jsou usazeny na korečkovém řetězu o váze 230 tun.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy O pohon řetězu se staraly dva elektromotory o příkonu 1,6 MW. Ve strojovně byl hluk až 160 decibelů, takže se zde obsluha pohybovala se sluchátky.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy V každém vnitřním provozu byly interkomy, kterými se posádka vzájemně informovala o situaci. Obsluha měla k dispozici i vysílačky a později mobilní telefony.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Pro případ zahoření byly všude umístěny ruční hasicí přístroje. V prostoru s elektromotory a hydraulikou byly pro případ požáru umístěny tzv. gabary.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Kdyby začalo hořet, posádka by zvenku odpálila těžké ocelové dveře, které by prostor uzavřely. Gabary by uvolnily prášek, ten byl uvnitř spotřeboval veškerý kyslík a oheň tak uhasil.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Otáčení stroje zajišťovala kulová dráha ve střední části stroje.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Stroj se pohyboval za uhlím za pomoci speciálního králového podvozku. Jeden krok měl délku 60 centimetrů. Na jeden zátah obvykle urazil kolem 20 metrů.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Poté, co lom ČSA narazil na dané těžební limity, přestal být stroj RK 5000 potřeba. Dolovat již odkryté uhlí se bude jen do roku 2024.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Činnost ukončil v prosinci 2016. Další tři měsíce trvalo, než se vlastní silou posunul na současné montážní místo. Jeho další osud je nejistý.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Po ukončení těžby bude v rámci revitalizace celý prostor lomu zatopen. Existují různé vize o tom, kam až dosáhne hladina, ale pokud by stroj zůstal na místě, skončí nejspíš pod vodou.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Ve stroji je ale mnoho oleje, a tak ve vodě zůstat nemůže. Nemůže ani odkráčet, protože okolní terén je příliš strmý.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Ekologické vyčištění nutné k zatopení by bylo neúměrně nákladné. Ve hře je tedy jeho rozřezání a odvezení. Najde se zachránce?
Aktualizace 10:07: V původní verzi článku jsme nesprávně uvedli, že lom ČSA je v Bílině. Za chybu se omlouváme.